Přátelé

Přátelé se stali za těch 10 sérií i mými přáteli a setkání s nimi u obrazovky počítače či televize mě dokázalo dostat do dobré nálady. Smekám před herci a tvůrci seriálu, kteří dokázali přes 200 dílů udržet vysoký standard vtipu (kromě trochu slabší poslední série) a přitom mně nezevšedněli. Po zhlédnutí posledního dílu jsem byl upřímně dojatý a smutný, že už jejich příběh nebude pokračovat. Ale vím, že do budoucna se k nim budu rád vracet. Dlouho jsem přemýšlel, kterého ze šestice přátel mám nejraději (samozřejmě všechny), ale nejvíc asi Rosse. (19.02.2008)

Čím víc se na to teď koukám, tím víc si uvědomuju, jak mě štve ideologie seriálu. Nechutnej feminismus (ženský blahosklonně odpouštějící mužům vyprávějícím vtipy ponižující ženy, chlap nikdy nemá proti ženský pravdu apod.) a takřka oslavování omezenosti a nevzdělanosti (zvlášť u Rachel, kterou bych po deseti minutách asi vyhodil z toho jejich balgónu). Postavy se zhusta chovají tak debilně, že to zkrátka není vtipné, jen uboze směšné. Proč anpř. Phoebe nikdo neřekne, že nebude slavná, protože umí hovno. Oproti tomu vedlejší postavy, který jsou v seriálu považovaný za magory/inteligenty/muže co nenávidí ženy, mi přijdou vesměs normální. A ta nechutná podbízivost celebritám - "Jé, můj syn chodí do školy se Stingovým synem." Bléé. (18.08.2006)

Tady neni moc co resit nebo co psat, protoze stejnak uz vsechno bylo napsany, absolutni serialova klasika, na kterou jsem furt dokola cumel v televizi a ted na to budu furt dokola cumet na dvd, vynikajici herecky obsazeni a pro vetsinu zivotni role, skvely camea a perfektni forky. Sice se situace zacnou postupem casu opakovat, precejen tech dilu tu je docela dost, ale to nic nemeni na tom, ze jsem si uzil beze zbytku vsechny dily, at slo o prvni nebo desatou serii. Jeden z mejch nejoblibenejsich serialu. (12.09.2011)

Přátelé jsou jistě příjemný a pohodový sitcom, zrají však jako víno - novějším řadám bych nějakou tu hvězdičku přidal (desátá serie je už takřka dokonalá), na samé počátky tohoto seriálu už se dneska ale skoro nedá dívat - charaktery neutříděné, na dobrou pointu se musí často dlouho čekat... (podobné je to ale třeba i se Simpsonovými, to je však ale trochu jiná liga) (15.06.2007)

Přátelé byli a zůstávají vlajkovou lodí všech sitcomů a už od počátku je doprovázel výjimečný komerční úspěch prakticky všude, kde byl seriál uveden. Podílela se na něm scénáristická špička, šlo o týmovou práci deseti až dvanácti scénáristů a seriál měl i silnou reklamní podporu. Jeho úspěch jednak stál na modelu šesti vyhraněných protikladných charakterů a na druhé straně stavěl na humoru vyplývajícím z postojů a myšlení teenagerů, který si hrdinové uchovávají i v dospělosti. Typická je neměnnost chování slavné šestky i v pozdějších sériích. Stále se zamilovávají, rozcházejí, hádají a usmiřují, jako by jim bylo šestnáct let, i když protagonistům už táhne na třicítku. Dítě nebo manželství je pouhou kulisou. Pohodovost, která ze seriálu čiší, spolu s řadou slovních hříček a hereckým výkonem hlavních hrdinů pochopitelně vedly k úspěchu. Po první sérii bych dal 95 %, ale časem se mi seriál poněkud přejedl opakováním stále stejných schémat. Celkový dojem: 65 %. (14.06.2006)