Norimberský proces
Nuremberg
Norimberský proces
Režie:
Yves SimoneauScénář:
David W. RintelsKamera:
Alain DostieHudba:
Richard GrégoireHrají:
Alec Baldwin, Jill Hennessy, Brian Cox, Michael Ironside, Matt Craven, Len Cariou, Herbert Knaup, Charlotte Gainsbourg, Colm Feore, Robert Joy, Max von Sydow (více)Obsahy(1)
Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (119)
Nebýt snad pro mě zbytečného milostného příběhu na pozadí/popředí, bylo by to na pět hvězd. Zajímavé je, že jsem film viděla poprvé když mi bylo asi 12 let a vryl se mi do paměti natolik, že jisté scény jsem byla i po deseti letech schopna vidět dopředu. Jako dítěti ve mě Norimberk vytvořil jednu z prvních představ o tom, jaká mohla válka být a jak je těžké uzavřít nad někým nějaký soud. A pokud se to podařilo i u jiných diváků, film nesporně splnil to, co měl. A nikdo mi nevymluví, že by film neměl mít účel. Měl, a pokud možno vždy. ()
Jeden z těch lepších televizních projektů na téma. Srozumitelný, silný, inspirující, v žádném případě laciný. Persicův román Nuremberg: Infamy on Trial česky nevyšel, nicméně k Norimberským procesům jako takovým si lze česky přečíst opravdu hodně. Od monografií, přes populárně naučné až po odborné texty. Skutečně lze najít prakticky cokoli, od Speerových deníků po biografie Emmy Göring. ()
Historický námět v podobě fascinujícího a bezprecedentního okamžiku dějin, jenž mohl čerpat z Gilbertových zápisků, audiovizuálních dokumentů a nevyčerpatelné studnice druhé světové války, často trestuhodně mrhá - ač je to dvoudílný snímek - minutáží na přihlouple ztvárněnou romanci Aleca Baldwina, amerického soudce, který se pateticky tváří jako morální autorita, ale za velkou louží nevěrně toká se svou sekretářkou. Dlouhé zamyšlené pohledy do dálky included. A protože se v tomto filmu (asi aby to bylo pro běžného diváka stravitelnější) investuje do nesmyslů, nezbývá čas na to podstatné - přitom k dispozici byla celá plejáda sice zrůdných, leč zajímavých osobností nacistických pohlavárů. Vše je tedy v horším případě polopaticky načrtnuto v ne příliš autentických dialozích, seškrtáno (na konci zazní např. rozsudky většiny obžalovaných, ale zase ne všech, proč?), nebo, v tom lepším případě, jenom naznačeno. Celé je to pak zredukováno na jakýsi symbolický souboj zlého (byť komplikovaného) Göringa s "hodnějším" Speerem. Je to škoda, neb celkově kulisy a řada charakteristik se snaží být věrná skutečnosti. ()
Srovnání s nedávno shlédnutým Judgment at Nuremberg (1961) je pro tuto verzi zdrcující. Zatímco tamten řešil otázky viny a odpovědnosti na vysoké intelektuální úrovni, tento jakoby byl adresován soudobým školákům k doplnění výuky dějepisu. A tedy repetuje triviality: že nacisté byli zlí, Sověti přinejlepším hrubí, a Američané, milé děti, ti to jako vždy celé zachránili. ()
Tento televízny film nesie ešte silnejšie posolstvo ako kinofilm z roku 61. Snaží sa naozaj pochopiť 'prečo'; nielen následky nacizmu prečítať na papieri. Na televízne spracovanie je aj obsadenie pozoruhodné, s úctou k ostatným ale jednoznačne vytŕča Brian Cox, ktorý je v záporných roliach fenomenálny. Dvojdielna chuťovka. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)
Reklama