Režie:
Václav HudečekScénář:
Milan HendrychKamera:
Eduard LandischHudba:
Ivo VyhnálekHrají:
Čestmír Řanda st., Jiřina Šejbalová, Rudolf Deyl ml., Jiří Holý, Miroslav Homola, Zdeněk Hodr, Josef Chvalina, Vladimír Krška, Karel Pavlík, Josef Větrovec, Lída Roubíková, Vladimír Huber (více)Obsahy(1)
Komedie o jednom podvodu, partě taškářů a jedné kapele, která nikdy neexistovala. Starý pan Fojtík (Č. Řanda) rád chodil do hospůdky na pivo a zvláště s oblibou poslouchal vyprávění štamgastů u vedlejšího stolu, o jejich společné kapele. Sám by taky rád hrál ve velké kapele, a tak se partě u piva nabídne. Důchodci ho po náležitém „vstupném“ vezmou mezi sebe. Slibují, že s nimi bude hrát a že budou cestovat po venkově po pohřbech, na poutích a tancovačkách. Jenže to je jen taková hra, jak brzy Fojtík zjistí. Nejdřív je mu to líto, ale pak se rozhodne, že se nevzdá… (Česká televize)
(více)Recenze (7)
Obsazeni skvele, zahrano taky celkem dobre, ale v pulce jsem to vzdal...Melo to mit 30 minut a mohlo to byt bezva. A Sejbalova zase skvela! 2+ ()
Zvetšelý televizní záznam, který je právě tak suchopárný a nezáživný jako jeho protagonisté. K dokonání zkázy byli do rolí obstarožních strejců obsazeni z nepochopitelných důvodů herci mladšího data narození, jejichž triviální pitvoření působí poněkud trapně a rozpačitě. ()
"Muzikant nemůže být špatný člověk. Muzika je to nejkrásnější na světě. Pro muziku se žije!" Takhle mezi sebou rozmlouvá partička starých doudů, kteří se scházejí v jedné hospůdce, do které chodí i pan Fojtík se svými kumpány. Jednoho dne se nabídne "muzikantům" u vedlejšího stolu, že by rád k nim do kapely, buď na křídlovku nebo na buben. Koupí flašku hořčáku a dědci začnou lakovat jak o život. Po herecké stránce není absolutně co vytknou, nevadilo mě ani, že většina herců byli namaskovaní jako starci, mělo to svoje bizarní kouzlo. Čestmíra Řandu mám velice rád, většinou hrál samé temperamentní postavy, gaunery a bídáky, zde v roli pana Fojtíka předvádí naprostý opak. Klidný, tichý, hodný a odhodlaný pro muziku udělat cokoliv na světě. Velká kapela je velká a milá podívaná. Já jsem se vyloženě bavil a užíval si ty muzikantské výstřelky a blázniviny. Na druhou stranu je to však i smutný příběh o údělu stáří. Každopádně konec je grandiózní, jak se patří, haha!! Doplnil jsem si i hudební hantýrku, co znamená třeba "štěbenec" nebo "šraml". Ve filmu je zmíněna i budova "Fišpanka", která má od poloviny devatenáctého století velice zajímavou historii. V hlavě mě ještě utkvěla jedna hláška pana Fojtíka : "Já chci chytit zpívající myšku." To by mě zajímalo, co tím myslel :). ()
"Basa tvrdí muziku!" ()
Tento druh dědkovského humoru mě úplně minul. A zřejmě by mě minul už v době svého natočení, když nebyl možná ještě tolik beznadějně zvetšelý, jako je bohužel dnes. Zajímavé bylo jen sledovat, jak herci tehdejší vesměs střední generace (až na Jiřinu Šejbalovou) hrají staré dědky. Nic dalšího pozitivního jsem na tomto snímku už neobjevil. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize / Přiba Mrázová
Reklama