Luca

(7/10). 8. Z nejočekávanějších filmů roku 2021. Ten, kdo očekával filozofickou podívanou, jakou byla Duše, tak bude jistě zklamaný. Luna je návrat Pixaru k těm nejmenším. Malebné italské prostředí dodává filmu tu pravou atmosféru. Jednoduchá zápletka, která nás přenese na mořské dno, ale také do ulic italského města. Já osobně jsem od toho žádný větší přesah nečekal, protože Duše nastavila laťku prostě úplně někde jinde. Byl to takový ten standartní Pixar, který neurazí a nezklame. Poprvé mám po hodně dlouhé době však pocit, že Pixar trochu ztrácí dech a ostatní mu šlapou na paty. Jedno se musí ale Pixaru uznat, a to jsou konce, které vás chytnou za srdce. Pixar si v nich libuje jako ryba ve vodě. (08.08.2021)

Tentokrát je to až příliš na jistotu (u Coco fungovalo mexické prostředí se španělštinou, tak zkusíme... co je za zemi blízko Španělska...?), příliš přímočaré s absencí nějakých zajímavých nápadů. Ale to vůbec  neznamená, že by to byl špatný film v porovnání s konkurencí. Jen je to slabší v porovnání s tím, jaké mimořádné kousky obvykle nabízí Pixar. Díky kratší stopáži to příjemně uplyne a člověk pocítí nádech atmosféry léta u moře. (24.06.2021)

Moc příjemný feel-good animák s úžasnou atmosférou retro letní Itálie, vtáhne a nepustí. A na konci budete blažení a šťastní, protože Luca je krásný animák. Jasně, zápletka je banální a vůbec, ale vůbec ničím nepřekvapí. ale to podání je prostě úžasné. Nescházejí tu povedené vtipy, sympatické postavy (a stvoření) a dostanete od toho přesně to, co čekáte. Nic víc a ani nic míň. A podle mě je to dobře. Jeden z mých nejoblíbenějších animáků, který si užijí ÚPLNĚ všichni od 0 do 100. Je to dobrodružné, zábavné, kouzelné a koneckonců i dojemné (vzpomínka na šťastné dětství). Takže to má všechny ingedience, které od Pixaru očekáváme a opět báječně namíchané. Ovšem rozhodně to není nejlepší Pixar, rozhodně to není ani nejlepší animák, ale je to totálně funkční a nádherná sázka na jistotu, které do těch pěti hvězd ale zas až tak moc nechybí. 80%. (29.12.2021)

Homofobie a transfobie hlavy státu mě překvapuje, když je to jednak pussydent, vyjadřující se jako čurák (tj. jako jeden obsáhne min. dva gendery), jednak bych očekával větší pochopení pro trans osoby u někoho, kdo je ztělesněním transhumanismu, když Miloš Zeman definitivně srostl se svým vozíkem a stal se z něj Mimoš Zelan. Rodiče s dětmi, potažmo kdokoliv preferující proqueer audiovizuální obsahy s postavami bez koprolálie, mohou/může jít do kina na pixarovku LUCA. Sice jako jiné pixarovky pracuje s mnohokrát osvědčeným, až omšelým. Vyprávění je zase organizováno kolem proměňujících se vztahů a cílů dvou ústředních postav, kdy jedna je vůči druhé zpočátku jejím opakem, aby v rámci vývoje skončily jako více si podobné (TOY STORY, HLEDÁ SE NEMO, VZHŮRU DO OBLAK, V HLAVĚ, DUŠE...). Někdy - jako zde - se k tomu přidává další figura sloužící jako katalyzátor vztahů dvou hrdinů (PŘÍŠERKY S. R. O., TOY STORY 4). (S jistou mírou podvratnosti by se dění snímku dalo shrnout jako vyprávění o vztahu dvou mužů, který svým montováním se do něj pokazí žena, tj. že by šlo o takovou dětskou verzi anti/korporátní romance KLUB RVÁČŮ.) Znovu se zužitkovávají žánrová schémata, která jsou nápomocná k cestě postav za poznáním  vlastní identity a nějakému tomu ponaučení, přičemž jako dříve se pracuje s prvky a postupy příznačnými pro sportovní filmy (první a třetí AUTA). A i tentokrát je svět příběhu založen na jasně dané dualitě, akorát tentokrát ten svět příběhu není tak propracován jako dřívější (vzhledem k blízkosti prostředí třeba z pod/mořských HLEDÁ SE NEMO anebo HLEDÁ SE DORY, z městských, vytěžujících atraktivní cizí kulturu, COCO) a způsob jeho prezentování moc nepomáhá uvěřitelnosti změny náhledu/názorů jeho obyvatel v závěru. Pixaru se ale více než dříve daří v LUCA pracovat s kinematografickým odkazem, a tím nemyslím jenom četné narážky až variace kanonických italských děl (viz epilog), ale především vymezení se vůči queerfobnímu odkazu disneyovek. Ty totiž často kódovaly antagonistické postavy jako queer, zatímco zde je to převráceno: antagonistické postavy jsou queerfobní, kladné postavy i kladné vedlejší jsou proqueer. A největší klad - dle některých však kvůli nevyhraněnosti a otevřenosti čtení i největší zápor - je, že ona metafora jinakosti a přepsání Malé mořské víly a dalších umožňuje vykládat film jako příběh o gay/bi postavách, jako příběh o imigrantech vynořujících se na břehu, jako... univerzální příběh o jinakosti a jejím ne/přijímání. A konzervativně založení/é si mohou najít hodnoty jako síla přátelství, důležitost pospolitosti rodiny, sebevzdělávání a vůbec seberozvoje. Za mě tolik, že mi tento nepřiznaný prequel k DEJ MI SVÉ JMÉNO a KRAMPACU nebyl odporný, naopak bych se jal demonstrovat za to, aby takových bylo víc. (28.06.2021)

Už dlouho jsem neviděl animovaný film, který by mě tak okouzlil. Ze začátku jsem měl pochyby, ale postupem času jsem se čím dál více vžíval do děje a postav. Pixar sice jede na jistotu a naservíroval nám jednoduchý, dobrodružný příběh o kamarádství, ale já jsem jim to sežral i s navijákem (hehe). A všechno navíc doplňuje krásná hudba. Třeba u scény v oblacích jsem měl husí kůži. Ideální letní film pro celou rodinu. Nemám co dodat. 9/10. (15.07.2021)