Režie:
William WylerScénář:
Harry KurnitzKamera:
Charles LangHudba:
John WilliamsHrají:
Audrey Hepburn, Peter O'Toole, Eli Wallach, Hugh Griffith, Charles Boyer, Fernand Gravey, Marcel Dalio, Jacques Marin, Roger Tréville, Moustache (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Koníčkem Charlese Bonneta je falzifikátorství uměleckých děl. Na poslední aukci se mu podaří úspěšně prodat padělek Cézannova obrazu. Jeho sebevědomí to ještě posílí. Jeho dcera Nicole, která otce neustále zrazuje od jeho počínání, jednou v noci překvapí v domě distinguovaného muže, o němž si myslí, že je to zloděj. Simon Dermott je však specialistou na padělky a přišel odebrat vzorek barvy z domnělého obrazu Vincenta Van Gogha, aby mohl Bonneta usvědčit z podvodu... Bonnet se mezitím rozhodne vystavit v prestižní pařížské galerii falzifikát sošky Venuše od Benvenuta Celliniho. Sošku již před dávnými roky padělal Nicolin dědeček a jako model mu stála Nicolina babička. V galerii je soška z bezpečnostních důvodů umístěna uprostřed kruhu infračervených paprsků, při jehož přerušení se spustí alarm. Nicole Bonnetová se schází s americkým obchodníkem přes počítače Davisem Lelandem, z něhož se vyklube zájemce o sošku Venuše. Nicole zdůrazní, že je soška neprodejná, a když ho políbí, Leland si začne dělat naděje. Daruje jí zásnubní prsten. Za Bonnetem přichází pojišťovací agent, aby podepsal dokument, podle něhož bude soška Venuše pojištěna na milion dolarů. Svým podpisem však Bonnet dává také svolení k odborné expertíze. Nicole se zděsí a kontaktuje Dermotta. Chce, aby jí pomohl sošku ukrást, než se na podvod přijde… Dermott se Nicole ptá, proč chce ukrást něco, co jí patří. Také jí řekne, že se mu zdá, že soška Venuše je Nicole nápadně podobná. Ale Nicole se mu líbí, a proto souhlasí... Oba navštíví galerii a obhlížejí situaci a bezpečnostní opatření. Dermott je znepokojen, když zjistí, že naproti galerii je přísně hlídané sídlo ministra vnitra. Přesto však vymyslí plán. (TV Prima)
(více)Videa (2)
Recenze (297)
Kdo by to byl řekl, že spojení dvou zcela nevinných slov, jakými jsou odborná expertíza, vyvolá u dvou počestných padělatelů, pardon občanů, takový šok, že :-) Lupičská oddechovka made in W. Wyler se snovým hereckým obsazením, tj, křehkou kráskou (byť už to zdaleka není ta „naivní holčička“ z Roman Holiday, ale životem otřískaná dáma-její herectví dostává další rozměr) s roztomile předstíraným nevinným výrazem, která rozsvítí každý snímek- A. Hepburn coby počestnou dcerou Nicole a sympatickým (příležitostným) zlodějem P. O’Toolem resp. S. Dermottem. Třetím do party je zde H. Griffith coby otec Nicol, vášnivý to umělec a sběratel, ochotný (bez nároku na honorář) zapůjčit širší veřejnosti i největší klenot své sbírky. Nebo je to všechno trošku jinak? Vše vypadá tak jednoduše a nenuceně, že jeden dostane hroznou chuť rozdělat si taky sadu barev resp. vzít do rukou kladivo a majzlík a podělit se světem o nového (dosud neobjeveného) van Gogha resp. Michelangela. Ostatně kvalitního umění není nikdy dost a že z toho i „něco málo kápne“ je příjemný to bonus a koneckonců i spravedlivé uznání (vašich) kvalit, nemyslíte? Navíc ta pověstná chemie mezi ústřední dvojicí tu funguje spolehlivě a k tomu návdavkem bonus v podobě chytrého (v rámci žánru) scénáře resp. nenucených dialogů, které netahají za uši, nedělají z diváka vola a ještě (po)baví (jemně) inteligentním humorem. [malá ochutnávka – „Fascinating. What’s your growth factor?“] Zdá se to jako celkem prachobyčejná věta, že? Souhlas, jenomže ústy „ohromené“ (E. Wallachem) A. Hepburn, to dostává další rozměr, mající za následek upřímné cukání v obou koutcích vašich úst. Nevím jak vám, ale mně tohle (občas) ke spokojenosti stačí. Už pouze kvůli faktu, že zcizení Venuše (narozdíl od „kradení Dagmary“) si milerád kdykoliv zopáknu. Tam i pouhopouhá prvotní projekce je o jednu více, než by bylo zdrávo, že Jaroslave?! 80% ()
Třináct let po Prázdninách v Římě obsadil William Wyler Audrey Hepburn do další komedie. Prázdiny v Římě se tentokrát nekonaly, ale asi to ani nebylo cílem. Audey už je zde velkou dámou a nemá v sobě prakticky nic z oné dětsky roztomilé naivity starších snímků. Její herectví neztratilo své silné komediální prvky, ale již je založené na jiné esenci. Wyler se znovu vydal cestou autenticity prostředí. Jen dobře. Hollywoodských studiových záležitostí jsem přesycen a cením si, když nějaký režisér tomuto lákadlu nepodlehne. Příběhové schéma je tentokrát zasazeno do Paříže. Duch filmu to velmi posiluje. Už jen proto, že celá zápletka se točí kolem umění a Paříž je od pradávna kulturním městem Evropy. Samotná zápletka nenabízí nic převratnýho, ale není to na škodu. Dialogy hlavních postav mají vtip, většinou založený na dobře situovaných scénkách a hereckém výkonu ústřední dvojice. Za nevýhodu považuji, že celá příběhová linka je až příliš snadno čitelná, takže divák nemůže být překvapen. Všechno šlape s jistotou svým směrem a divák postupně s řemeslnnou dokonalostí dostává, co očekává. Dávám 65%, ale kdyby byl výraznější prvek překvapení (Úplně by stačilo trochu překopat pár dialogů a s divákem si trochu pohrát.), bylo by to o 10% víc. ()
S přibývajícím počtem shlédnutých filmů tohoto velmistra se mi postupně odhaluje jeho charakteristický rukopis a šarm, jaký dokázal svým filmům vtisknout. Nejinak je tomu i v případě How to Steal a Million. Vlažnější rozjezd bohatě žehlí kouzelná Audrey s intelektuálním elegánem Peter O'Toolem. Několik chytrých fórů skvěle doplňuje mix romantiky a loupeže. Zkrátka poctivá filmařina, která díky geniální režii zahřeje na srdci i moderního diváka, neboť i po tolika letech si stále zachovává svůj půvab a styl. ()
Klišé ,,Takové filmy se už dnes netočí´´ je právě zde na místě. Dneska by už kdekomu připadala podobná zápletka přetažená za vlasy. A není se čemu divit. Jenomže do tohoto typu filmů, který mě ponořil do krásného old schoolovového filmového světa, ve kterém mi bylo hezky se přesně hodila. Celkově je tohle taková typická šedesátková šarmartní komedie jak má být. S trochou jemného humoru, kusem napětí i nenucené romantíky a velmi pěkného zasazení do kouzelné Paříže. Největší podíl na celé kouzelnosti má ale především Audrey Hepburn s Peterem Ó´Tollem na které je radost pohledět. Audrey je tady fakt stylová (už jenom ty oblečky.:D), vypadá skvěle i v nedbálkách uprostřed noci a Peter skvelě hláškuje. Naivita Audrey a vychytralost Petera se dokonale doplňuji a sledovat je dohromady mě neskutečně bavilo. Spolu teprve vytvořili pořádně půvabné herectví.:o Audrey s takovým moodraktým sympaťákem jsem si přece nemohl nechat ujít.:o Divácké dilema jsem měl jenom mezi originalem s krásnými hlasy Audrey a Petera, a původním dabingem s krásnými hlasy Švormové a Munzara, ale nakonec zvítězily originalní hlasy a film jako celek mě naladil do velmi příjemné nálady, která mě ani po několika hodinách od zhlédnutí neodpustila. ()
Hold fašovateľom umenia, vytvárajúcim potešenie iným a zabezpečenie sebe. Úvodná linka, voľne sa tiahnuca ďalším dejom je skvelá. Ukazuje sa ňou stará pravda, že "Kópia umeleckého skvostu je oveľa viac ako nepodarený originál.". Spoločne s Kopeckého dabingom pána Bonneta (čo je bonus pre č-s divácku obec) a krásnou Audrey patria tieto časti filmu na estetický Olymp. Na iných miestach však komédia pôsobí prízemne. Neveľmi originálne tematizuje políciu len ako zbor primitívnych a srandovno zm´tene pobiehajúcich tučkov. Dĺĺhočizná je i skrývačka v skrinke. Tieto scény ovláda vznešená nuda bez vtipu i napätia. Nechýba adorovanie boháčov. Sú ukázaní ako obete fascinácie diel umelcov. Na oltár zberateľskej vášne obetujú čokoľvek. Odborníci zase bývajú v najdrahších hoteloch a s tým spojené právo na krásnu ženu. Je to len ideológie moci majiteľov štúdií. Takýmito spracovaniami sa utvrdzuje divácka obec, že svet filmu je síce nereálny, ale poslúži zábavnému uvoľneniu. Nevtieravo však presviedča, že základy sveta, stojace na boháčoch, podvodníkoch, odborníkoch-elegánoch, hlúpych fízloch a kráskach sú skutočné a netreba ich nijako meniť. ()
Galerie (105)
Zajímavosti (19)
- Súkromné lietadlo Davisa Lelanda (Eli Wallach) sa nazýva Dassault-Breguet Mystère 20 (neskôr označené ako “Falcon 20“), registrované ako F-WLKB bolo prvým vyrobeným kusom z viac ako 500 lietadiel tejto série. (TheRoller)
- Portrét, na ktorý ukazuje Dermott (Peter O'Toole) a opisuje ho Nicole (Audrey Hepburn) ako "vynikajúci Rembrandt", je "Portrét Jacoba Tripa", namaľovaný okolo roku 1661. (TheRoller)
- Kniha, kterou si Nicole (Audrey Hepburn) čte v posteli, je "Hitchcock Magazine: Le Revue du Suspence", francouzská verze měsíčníku "Alfred Hitchcock's Mystery Magazine". (facojurka)
Reklama