Necronomicon

Tenhle film se hodně podobá „Kinder vajíčku“. Již samotný obal láká ke svému rozbalení a při prvním ochutnání se doslova rozplývá na jazyku. Přesně tak jsem si připadal v samotném úvodu, kdy jsem spatřil Combse a začal první příběh. Tím se dostáváme k onomu překvapení uvnitř, protože místo jednoho příběhu tu máme rovnou tři a pěkně nevyvážené! Neříkám, že nápad to byl špatný ( příběhy samotné mě rozhodně zaujali), jenže provedení (místy) a herecké výkony nic moc. První z nich měl hodně velké výkyvy co se kvality i triků týče. To druhý díl byl o něco lepší co se výběru herců týká a bavil mě asi nejvíc. Zvláště pak ke konci příběhu zde lze spatřit povedené „rozpouštění“. No a všemi vychvalovaný třetí příběh byl taky tak padesát na padesát. Zbytečně zdlouhavý začátek byl alespoň částečně nahrazen nechutnostmi a slušným závěrem. (13.08.2011)

První část hodně špatná, druhá hodně dobrá, poslední průměr. Lovecraft by z toho asi z okna neskákal, ale nadšením by taky nepovykoval. Efekty svědčí spíš o roku 1983, herci jsou už zase dřeváci, v čele s nemožným Jeffrey Combsem (ne, nemám ho rád) ale vem to Ctulhu. Tři arabské, nepříliš šílené hvězdičky z neeukleidovských vesmírů. (28.02.2014)

Brian Yuzna a jeho "krvavé slizárny" jsou sice labůžo slibujíc béčkovou atraktivnost, ale Necronomicon mě popravdě moc nesebral. Ba co víc, dokonce jsem u něj párkrát usnul a poctivě ho od místa posledního podřimování dokoukal. Motá se sice kolem sexy tématu ala Necronomicon, jehož strůjcem je literát H.P. Lovecraft, ale sám v poutavosti značně pajdá. Přišlo mi to tak všechno nějak nahňácané dohromady a ušité horkou jehlou, což je obrovská škoda. Sliboval jsem si mnohem víc. (04.10.2016)

Mně se to líbilo snad ještě více, než kdysi. Yuznovy filmy mám rád a vedle S.Gordona se mu asi nejlépe podařilo převést na filmové plátno příběhy inspirované H.P.Lovecraftem. Necronomicon - strašlivá kniha plná nejtemnější magie a spojená s kultem Cthulu vznikla v bujné fantazii Lovecrafta. Přesto mnoho lidí věřilo ( a snad i věří) v její existenci. Všechny tři povídky jsou o životě a smrti, o snaze smrt přelstít, poslední pak více prostoru věnuje tajemným návštěvníkům z vesmíru. První povídka představuje klasický gothický horror (zpracování připomene některými svými obrazy filmy R.Cormana - tajemný dům na útesu nad mořem či jeho interiér), druhé dvě směřují do novější doby. Skvělé masky, obstojné triky i gore efekty dávají příběhu o pátrání hlavního hrdiny (H.P.L.) patřičnou šťávu. Možná je škoda, že ve třetí povídce se místo mimozemšťanů neobjevili Prastaří - Cthulhu, ale jinak spokojenost nade vše. Pozor na chapadla! (13.09.2012)

Ale Necronomicon!¬         H. Lovecraft, mistr hrůzy, objevitel knihy Necronomicon a slizké prastaré rasy bytující v hlubinách země či moře, dovedl psáti tak působivě, že udržuje v napětí čtenáře i v povídkách čítajících desítky stran. A i když námět je v jednotlivých povídkách často opakován, nebrání to novému záchvěvu úzkosti při čtení další povídky, neboť neznámé zůstává děsivým a nepoznaným, byť by vystoupilo v nějaké tvářnosti na povrch zemský. Toto neodhalení je pravým opakem analytické psychologie, takže se dá říci, že čtenář je trvale držen v hrůze z každého šelestu, z každého pohybu kdesi ve tmě, v níž zablýsknutí světla probouzí vášnivé přání: Proboha, ne! Nechce věděti, tuší, že poznal by tajemství příliš strašlivé... Ano, to je Lovecraft.¬                 Svázání tří příběhů, z nichž každý měl na starosti jiný režisér, jaksi do jedné kytice je asi největší slabinou snímku jako celku. Upoutanost je tříštěna příběhem svazujícím, pravý to opak Lovecraftovy mistrné techniky psaní. Použité působky jsou poněkud hrubšího vyznění než Lovecraftovo jemné předivo slohové. A tak celkový dojem je za jedno roztříštěný, za další z jednotlivých povídek se nevynořuje ani tak Lovecraftův duch jako spíše vystrkuje své údy docela jiný svět C. Barkera, případně spisovatelů jemu podobných. (14.02.2011)