Smyk

Kohoutův politický i společenský kotrmelec, který je jednou z nejpozoruhodnějších událostí poválečného období, vytváří stěžejní zákulisí Brynychova filmu, v jehož akčním oparu divák ztrácí veškeré iluze o jedinečnosti, dokonalosti a spravedlnosti. Přestože tento (na svou dobu bezpochyby) velkofilm hollywoodského stylu v širokoúhlém formátu s avantgardní kamerou a antihrdinou je na první pohled mnohem více politicky a ideologicky angažovanější než jeho západní ekvivalenty, nelze jej tak jednoduše deklasovat coby režimní objednávku. Jistě, Kohoutův emigrant je zcela v souladu s oficiální stranickou rétorikou interpretován jako odpadlík, zkrachovalá existence, člověk bez osudu, ovšem jeho (negativní) role v celém příběhu není demaskována od prvních okamžiků, ale teprve postupně – divák sám musí odhalit pokřivenost a charakterovou deformaci Františka Krále. V podstatě se zde nabízí srovnání s některými epizodami majora Zemana, v nichž je ale základní ideologický rozpor zřetelnější a v mnohém exponovanější (agent Bláha v podání Radoslava Brzobohatého). V případě Brynychova filmu je ideologická macha umně skryta za efektní akční fasádu – na konci padesátých let bylo zřejmé, že antihrdina či v jiném žánrovém pojetí člověk váhavý, kolísající (Brych v Otčenáškově a Vávrově filmu) musí být uvěřitelný, tj. reálný. Spor o obsah tohoto dodnes kontroverzního filmového díla by měl být ale veden v jiném než přísně subjektivním pohledu, přehlížejícího ve svých zaujatých interpretacích klíčová témata, tedy např. problém emigrace v poválečném Československu a vztah jedince-odrodilce ke společnosti. Pro pozdější generace je to potom svým způsobem unikátní vhled do totalitní minulosti, symbolizované mmj. stavbou nenáviděné berlínské zdi. (14.01.2015)

Prorežimní sračka zesměšňující a potupující emigraci, která vykresluje emigranta jen jako lidskou trosku, která může na Západě maximálně pro mrzký peníz chodit jako reklamní panák anebo dělat v cirkuse klauna. A pak ještě rád přileze domů, kde se všem samozřejmě náramně daří (film se samozřejmě vyhýbá faktu, že rodiny a blízcí emigrantů se musely vypořádávat s celou řadou omezení a zákazů - nemožnost vycestovat, kariérní strop, vyhazov ze školy / nemožnost studovat atd.) Ten film se bere tak vážně a místy je tak zcestný, že jsem si z něj už ani nedokázal dělat srandu...A to se mi i u těžce agitační komunistické produkce z 50 a 70 celkem daří...:-) Ale Smyk byl na mne moc. Debilní je i to, že téměř polovina filmu je v německém znění...bez titulků. Takže pro mne odpad. (26.10.2011)

Je tu řada komentářů, které to zmiňují - film má pozoruhodnou, silně metaforickou kameru... Vůbec technická a estetická úroveň Brynychova kina mě už poněkolikáté fascinuje - je to vždy velmi propracované, využívá to všeho, co přinesl Občan Kane a neorealismus, ba to směřuje dál - je to takový český filmový "brusel". Odhlédněte od tématu a kochejte se. Některé obrazy by beze zbytku zapadly do Mazací hlavy. Nejsilnější jsou retra ze začátku a pak Valovy oči - dostalo mě to přes všechnu nablblou tendenčnost. (12.06.2015)

Neuveritelna ptakovina, slatanina a diletantstvi, ktere se zdrahaji uvadet i kabrnaci z CS Filmu. Polovina filmu je navic mluvena cizojazycne bez titulek, coz mu dodava dadaisticky rozmer (Zbynda Brynych na to asi ma nejakou uchylku, i jeden z dvou jeho koukatelnych filmu Transport z raje tim trpi). Docela by me zajimalo, jak se tim divaci prokousavali, jestlize film byl tak hojne navstevovan. Prociteny prednes za volantem v zaveru uz dokonce film posouva nekde do oblasti alternativy. Jiri Vala projevil svou rezimni naklonnost spolupraci na scenari. Snimek nestrihal nikdo jiny, nez slovutny Miroslav Hajek, podepsan snad temer pod vsemi bolsevickymi skvary. (20.05.2012)

Strašně divný film, u kterého bych strašně rád věděl, jestli měl Brynych jasno, co vlastně točí. Tohle totiž je filmařsky detailně propracované dílo včetně mnoha chytrých formálních nápadů (současnost a minulost v jednom záběru, ať už pohyblivém nebo statickém (!)), perfektní prací s druhými a třetími plány či umisťováním postav v záběrech. Je to fascinující od začátku do konce, i když se mi do toho (jako vždycky u Brynycha) chvílemi těžko dostávalo. Jenže scénář je povrchní agitka v echt avantgardním obalu, tudíž agitka k ničemu, jelikož správná agitka měla být srozumitelná všem, aby chápali jediné správné komunistické názory, zatímco tohle by zájezd z JZD unudilo k smrti a ten zbytek bude marně čekat na špióny. Tím pádem je to agitka s anti-agitačním lookem, přičemž se mi ale za celý film nepovedlo najít moment, kdy by se to z formátu agitky odpoutalo. Pseudo-neutralita postav k nim neodmyslitelně patřila (když na ni došlo) a vše vždycky stálo na tom, že se postavy v závěru stejně rozdělí na jasně kladné a jasně záporné. Přitom na to jde zpočátku zdařilým psychologickým vykreslením, které se ale zvrtne do agitační černobílosti, jelikož ti, co vyznávají správné hodnoty, za hranice samozřejmě nepůjdou a ti, co šli, zůstanou hajzly do té doby, dokud tu zase nezůstanou. Františkovy nezdary na západě shrne montáž (jak jinak než nahrávající režimu), ale pozadí nechává být, jelikož by vytvořilo větší neutralitu námětu, než by režim chtěl. Téma hledání místa, kam patříme a co vlastně pro každého z nás znamená domov je taktéž zajímavý, ale opět zkratkovitý, s jediným jasným poselstvím, přes které nejde vlak (do Německa). Herecky mi to přišlo vcelku působivé, ale čím blíže konci, tím více se schopnosti jednotlivých herců vytrácely v banálních dialozích. Cením ale široké plátno i více jazyků, které tomu aspoň dodaly na důvěryhodnosti a stejně tak jsem rád, jak moc mimo byla celá špiónská zápletka a že to mnohem víc bylo o něčem jiném. Bohužel to ale bylo zničeno agitačním podáním, které vypadá až neúmyslně a zároveň naprosto jasně. V tomhle je pro mě Brynych záhadou, kterou bych někdy rád rozlouskl, ale vzhledem k tomu, jak to s jeho filmy mám, si o něm radši něco načtu. Tak jako tak je to dílo působící nesmírně sebevědomě a neotřele, jen je škoda, co z něj vyleze. Sice se dlouhou dobu zdá neutrálním a v závěru by stačilo jen pár věcí změnit, ale příběhy často stojí na silných závěrech a tenhle to celé, byť se to dalo čekat, shodil. A k závěru se ještě musím pozastavit nad tím, že nechápu, proč Brynych netočil horory nebo víc opravdu temných věcí, protože mi nejvíc jeho styl sedl v A pátý jezdec je strach, kde se vše místy překlápělo opravdu až do hororu. 3* (25.05.2024)