Windfall
VOD (1)
Obsahy(1)
Miliardář s manželkou dorazí na svoji luxusní chatu a přistihnou tam lupiče. To je ale situace! (Netflix)
Videa (1)
Recenze (66)
Na tento snímek mě nalákal pěkný trailer, herecké obsazení a překvapivě nízké hodnocení zde na čsfd. A musím říct, že rozhodně nejsem zklamaný. Je to skvělá kriminální konverzačka, která pěkně graduje a v rámci možností je i celkem napínavá. Zároveň je však atmosféra filmu taková pohodová a po celou dobu máte pocit, že Jason Segel vlastně nepředstavuje žádnou velkou hrozbu. Nejedná se o přelomové dílo, ale i přesto mi to strašně sedlo, a pokud si chcete odpočinout od všech těch mainstreamových Netflixovek, určitě se na Windfall mrkněte. Nebudete litovat. 7/10. ()
Windfall je naprosto ukázkovým příkladem absolutní vyčerpanosti hollywoodských scénáristů, a já už jen čekám na film, kdy hodinka a půl bude o tom, jak táta pojede třicet minut domů z práce, třicet minut bude debatovat s mámou, co v té práci bylo, pak půjde za dětmi, jedno z nich mu řekne, že dostalo špatnou známku, tak ho táta za trest pošle s odpadky a pozor, přijde thrillerový zvrat, dítě nedojde až k popelnicím, ale vysype ho u sousedů na trávník. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přesně k něčemu takovému má, co se obsahu týče, blízko zápletka právě této podívané. Od začátku do konce všechno absolutně o hovně, od postav, přes dialogy, jednotlivé scény, až po závěr, který přinese sice trochu málo oživení, v podobě nějakého toho mordu, což by se nejspíš v případě špatné známky, či naschvál špatně vysypaných odpadků nestalo, ale ono to nezachraňuje vůbec nic ani zde, a já se nebojím označit tuto marnost za nejnudnější a nejzbytečnější podívanou, co snad pamatuji. Líto mi to je celé každopádně o to víc, že obsazení ústředních tří postav je z mého pohledu naprosto luxusní, všechny tři herce mám opravdu hodně rád, a to především právě kvůli jejich přesvědčivému a civilnímu herectví, což ovšem jen potvrzuje, jak moc prázdný celý tento film je, když ho nedokázali oživit ani právě oni. Nefunguje tu zkrátka absolutně nic, žánrově jde též o naprosto nezařaditelnou záležitost, Windfall prostě představují totální ztrátu času, takže doporučuji se tomu hodně velkým obloukem vyhnout. ()
Zdánlivě standardní komorní drama, ve kterém se zloděj stane únoscem dvou zbohatlíků, mě velice těšilo a bavilo sledovat. Prosluněné prostředí vily na konci světa, která je luxusní, ale zároveň se snaží být co nejvíc spjatá s přírodou, je moc pěkná na pohled a stejně tak se dobře dívá na ústřední trojici. Jsou charismatičtí a každý z nich umí svou postavu přesvědčivě zahrát. I když nemá film nijak extra nečekanou zápletku, udrží diváka v napětí (i díky rozumné délce filmu) a postavy mají moc pěkné charaktery, kterým se daří uniknout šablonovitosti. Film jednotlivé zvraty dobře dávkuje a je to zábavné a prostě ve všech ohledech fungující drama, které i připomene starší časy. Super. (8/10) ()
Zvláštně natočené minimalistické drama s prvky thrilleru, kde jsem cítil i inspiraci Hitchcockem. Věřím, že to někoho nezaujme, a pomalé tempo nesedne. To je samozřejmý. Specifická věc. Dokážu si to představit i v divadelních parametrech. Avšak jedná se o dílko, které má co nabídnout. Už jen to, jak se změní situace počas filmu. Komu se vlastně fandí? Nebylo nalezení lupiče nakonec přínosné k uvědomění si vztahových problémů? Jaká je síla peněz a kdo si je zaslouží? Těch otázek vyvstane více. A taky nesmím opomenout atypickou roli Jasona Segela, který to zvládl výborně. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (7)
- Film, ktorý postavy spoločne pozerajú, sa volá Traja amigos (1986). (BOURQUE)
- Charlie McDowell se při tvorbě tohoto filmu nechal ovlivnit díly Alfreda Hitchcocka a Johna Cassavetese. (BMW12)
- Byl to nápad Jesseho Plemonse, že jeho postava generálního ředitele bude nosit Yeezys – na rozdíl od společenských bot nebo jiného typického obchodního oblečení. (BMW12)
Kapky režiséra Charlieho McDowella mohou v průběhu sem tam evokovat thrillery Alfreda Hitchcocka. Postavy ve filmu nemají jméno, ztvárňují je McDowellova manželka Lily Collins, Jesse Plemons a Jason Segel. Celé to na papíře rozhodně nemuselo znít špatně, za scénářem kromě Justina Ladera navíc stal i Andrew Kevin Walker (Sedm Davida Finchera, Ospalá díra Tima Burtona). V průběhu se to celé vykresluje jako poměrně zajímavé scenáristické cvičení, kdy se jen ukáže, že to celé vlastně nikam dvakrát nevede. Respektive směr, kterým se děj Kapek ubíhá rozhodně zaostane za očekáváními. A také dokáže, že od Kapek se nevyplatí mít dvakrát velké očekávání. Díky faktu, že to celé trvá hodinu a půl nemají Kapky problém s tempem, děj pořád ubíhá kupředu. McDowell dokáže pracovat s napětím, v jistých ohledech z Kapek jakoby vyzařovala snaživá pečlivost, především v tom ohledu, aby bylo sledování divákovi fyzicky nepříjemné za samotné postavy. Největším problémem tak ve finále zůstává, že McDowell nedokáže najít správný tón, kdy to celé má jednu chvíli být skutečně nepříjemný thriller, v jistých momentech to zase koketuje se žánrem černé komedie. A i když Collins, Plemons i Segel snaží a jejich snaha částečně přináší ovoce, ty postavy se u diváka krve nedořežou. A i proto je těžší věnovat vývoji děje a vzájemným dialogovým konfrontacím tolik pozornosti, protože na sílu v oné nepříjemnosti Kapky nikdy nejdou vyloženě na dřeň. Kapky jsou minimalistické prakticky v každém ohledu. Jedna lokace, málo herců a ve finále i málo kreativity. Je jasné, že přijít s kdovíjakými nápady v takovém typu filmu není úplně jednoduché a na podobné zápletce se toho vlastně dost možná tolik vystavět nedá, i v tom možná ovšem tkví onen kámen úrazu. Plemons, Segel i Collins mohou odvádět sebelepší výkony a dialogy mohou znít sebevíc dobře, v průběhu se ovšem čím dál tím více stává očividné, že Kapky snad nikam nevedou. A jakmile dojde na finální rozuzlení a nějaká ta nečekaná (i když výrazně naznačená) překvapení, vše co mělo být na Kapkách aspoň částečně tajemstvím a nutilo divákovi filmu věnovat pozornost se ve finále projeví jako promrhaná investice. I proto, že se ve finále ukáže, že je tento thriller spíše banální, než kdovíjak sečtělý. U Kapek je tak dost možná maximálně zajímavé to, jak je skrze dialogy naznačován vývoj událostí a naznačované detaily, které alespoň tak trochu dávají nahlížet do vnitra postav. Jakmile ovšem dojde na vyvrcholení, které možná někoho dokáže překvapit, ono překvapení se ve finále jeví spíše jako krabička poslední záchrany, která by celému ději Kapek chtěla najednou dát nějaký vyšší smysl. A snažit se zasadit po bok všech těch thrillerů, které si s odstupem divák pamatuje, protože měli ty WOW zvraty, které diváka donutí sednout si na zadek i po x zhlédnutích a dávném vědění, právě to je ostatně poznávací síla silných a funkčních zvratů. A ten v Kapkách chybí. Na divadelních prknech by možná Kapky mohli mít své kouzlo, v oblasti filmového média ovšem působí spíše jako snaživé scenáristické cvičení, kdy jen zamrzí, že na něm má 50% podpis zrovna scenárista Sedm. Na Kapky se jako na většinu Netflix originálních filmů rychle zapomene...... () (méně) (více)