sedm.1

Co je potřeba v souvislosti s tímto filmem zmínit na prvním místě je určitě fakt, že se jedná film opravdu ryze jen pro ženské publikum a tím pádem je si nutno pánové přiznat, že ať už se tu budeme k tomuto filmu vyjadřovat jakkoliv, tak to prostě bude neobjektivní, jelikož kdokoliv z nás asi jen těžko dokážeme vstřebat film, kde se první polovinu ústřední hrdinka rozhoduje, zdali je lesba, či ne, no a když se tedy nakonec rozhodne, že ASI je, tak se pohádá s ,,nejkou” a po zbytek filmu se zas pro změnu rozhoduje, jestli jí má zavolat, nebo napsat, a když jí napíše, tak se zas rozhoduje, jestli jí má vzít telefon, když jí ta kámoška volá zpátky, no prostě problémy, nad kterými já osobně přemýšlím jen ve směru, že z toho jde vůbec udělat celovečerák. Navíc i všechny ústřední postavy tu na mě působily pak dojmem, že by spíš potřebovali … no, radši nic, řeknu to raději takhle, celé to působí fakt emancipačně silným dojmem, takže pro spoustu aktivistek bude tato podívané také jedno velké blaho nejen pro duši. Zkrátka sorry, tohle je ale pro mě jako hetero uživatele s pinďourem vážně jen těžko vstřebatelná a nejspíš i pochopitelná podívaná, nicméně abych ukázal ale i svou přívětivou, mužskou, tvář, tak musím uznat, že Dakota je fakt miloučké stvoření.

No, nebudeme si nic namlouvat, nejsem nadšený, a to dokonce natolik, že považuji tuto desítku společně s osmičkou Jigsaw za doposud nejslabší díl pro mě této již krapet vyždímané série. Nové a nápadité pasti se tedy tvůrcům daří vymýšlet pořád, o tom žádná, i když i zde se již objevují jisté známky recyklace, každopádně právě ony pasti jsou ale opravdu už jen to jediné, co v tomto pokračování stojí za řeč, jelikož pořád mají grády, jsou dostatečně brutální a efektní, takže v tomto ohledu prostě panuje z mé strany ještě spokojenost, což se o zbytku obsahu ale již tvrdit příliš nedá. Především první polovina se tedy táhne jako sopl, nuda střídá nudu, a prakticky opravdu až do poloviny nezáživně sledujeme jen nemocného staříka, co ,,bojuje” s rakovinou. Druhá polovina pak už na tempu a zábavnosti díky zmiňovaným pastím sice nabere, oproti předchozím dílům ale i zde chybí ta obvyklá intenzita a zběsilost, které tak zdobily všechny předešlé Saw, postavy mezi pastmi pořád něco řeší, melou a melou, hraje se tu na city, no prostě to už není ono. No a závěrečná pointa, rozuzlení, to je asi největší znehodnocení tohoto filmu, jelikož je to tak kostrbaté a postavené na náhodě, že jako tady už tvůrci ztratili poslední zbytky soudnosti a nepřesvědčivost té pointy je tak doslova už jen monumentálně trapná. Navíc mi přišlo, že předchozí díly byli i o dost víc brutálnější a nekompromisnější, než tato desítka a ani gradace a napětí již nejsou na té strhující úrovni, na kterou byli příznivci Saw zvyklí. Tak alespoň že ta typická atmosféra zůstala zachována, a i postavy a jejich obsazení lze určitě považovat za pozitivní, což je sice pěkné, nicméně ve výsledku to nic nemění na tom, co jsem zmiňoval hned v úvodu, Saw X patří zatím asi k tomu opravdu nejslabšímu, co v této sérii vzniklo a já už vážně nejsem přesvědčený, zdali má ještě vůbec smysl v tom pokračovat.

Prznění značky Ghostbusters pokračuje i na dále, ba co víc, je to jen horší a horší, a já si tak už vlastně kladu jen jednu jedinou otázku, kdy tohle znásilňování popularity prvních dvou dílů už sakra skončí? No já upřímně doufám, že již právě touto Říší ledu, a když už by se přeci jen někdo rozhodl pořád ještě parazitovat i nadále, tak snad už s úplně jiným týmem a především naprosto odlišným přístupem, jelikož v tomto provedení je to už jen těžko snesitelná rodinná nesoudnost, co může pobavit tak akorát děti, i když v dnešní době už ani ty děti nejsou tak naivní, a příznivce rodinných trapáren, kde jsou na sebe všichni tak hodní a ohleduplní, že by se jeden poblil, ovšem takových diváků snad tolik také není. Já každopádně na této podívané nenacházím skutečně jednu jedinou pozitivní věc. Zápletka nemá tempo, její ústřední nápad je nevýrazný a nudný, celé to vůbec není ani svižné, efektů je pak sice asi dost, nicméně v dnešní době chválit film jen za průměrné a nenápadité efekty je vážně mimo mísu, jelikož to nabízí prakticky už každý druhý film a zde prostě žádný z nich není natolik ohromující, aby si mohl divák říct ono pověstné wow. Humor, či alespoň nějaká odlehčenost zde pak úplně zmizela, což vnímám jako další neuvěřitelný prohřešek, a naopak zde tvůrci vsadili na emoce a zmiňované rodinné hodnoty a s tím ať se jdou prosím pěkně vycpat, zvlášť když navíc ani nefungují. Atmosféra jinak již dávno také ztratila na kouzlu původních dílů a novou se navodit nepodařilo, no a závěrečná zásadní výtka směřuje k postavám a jejich hereckým představitelům, kteří vesměs působí nevýrazně, nezajímavě a nesympaticky, a v tomto ohledu je mi jen líto herců z původních krotitelů, kteří se zde objevují, protože tohle si fakt nezaslouží, i když na druhou stranu si za to mohou sami, když se tu rozhodli dobrovolně ztrapňovat s ostatními. Za mě zkrátka tohle není vůbec povedený film, a to ani v jednom ohledu, a jak jsem zmiňoval, já jen doufám, že tahle otravná rodinka už šanci krotit duchy fakt nikdy nedostane.

Další z mnoha variací na řádění Leatherface, tentokrát od rutinéra Marcuse Nispela, který později nabídl i svou verzi Pátku 13, kterou ovšem totálně posral a Conana, který byl naopak docela zábavnou jízdou, no a mezi těmito filmy se někde kvalitativně nachází právě tento Texaský masakr, který sice ve většině ohledech funguje a v podstatě přináší přesně to, co by od něj divák měl očekávat, jenže zároveň nenabízí nic, kvůli čemu bych mohl říct, wow, tak tuhle verzi si každý musíte dát, jelikož za to fakt stojí. Ne, bohužel, není to žádná pecka, prostě průměrně zpracovaný horor, kterých je vážně nespočitatelně. Každopádně co musím určitě na tomto snímku vyzdvihnout, tak to je jednoznačně perfektní, upoceně lepkavá a syrová atmosféra, která má fakt koule a která je prostě vážně ukázkově působivá, no a vážně povedené jsou i postavy a jejich herečtí představitelé, kteří se svých rolí ujali zatraceně výrazným a sympatickým způsobem. Zápletka pak sice není nikterak převratná, nápaditá a nepřináší nic, co by nebylo použito už mnohokrát všude jinde, nicméně zpracovaná jesvižně a chvílemi i napínavě, takže asi v pořádku. No a co se týče přímo hororových prvků, jako je krvavost, či brutálnost, tak zde toho příliš není, a i když se tu tedy pár efektů objeví, tak za mě se to po této stránce drží dost při zemi, což je z mé strany jednoznačně největší výtka. Ve výsledku se tak zkrátka jedná rozhodně o působivou a funkční podívanou, na druhou stranu jak jsem ale již zmiňoval, se prostě zároveň jedná o rutinu, která vlastně nemá moc čím opravdu zaujmout.

Až do závěrečné pointy se jedná o film přesně dle mého gusta, kde jsem si užíval skutečně naprosto všechno. Samotná zápletka tedy sice není vůbec originální, což mě ovšem vůbec nevadilo, jelikož její zpracování je tu prostě skvělé, hned od začátku to nabere doslova zběsilé tempo, styl vyprávění ve dvou časových liniích se perfektně prolíná a výborným způsobem postupně poodkrývá, co se v daném domě stalo, množství napínavých scén je zde zatraceně velké, k působivému  prostředí a s tím spjaté atmosféře pak nemám snad ani slov, veškeré postavy musím označit též za sympatické a částečné využití found-footage pak pro mě představovalo takovou třešničku na dortu, jelikož tento styl zpracování ve filmech mám fakt zatraceně rád. Prostě vše tu fungovalo a působilo vážně nadprůměrným způsobem, jenže jak jsem zmiňoval, v závěru se tvůrci vytasili s pointou, respektive zvratem, který onen můj dosavadní pozitivní dojem nekompromisně spláchl do hajzlu a fakt jako netuším, co to mělo znamenat, jelikož to jednak nedávalo vůbec smysl a jednak to bylo neuvěřitelně pitomé, nepůsobivé a snad až trapné. Mě ten závěr zkrátka ani trochu nesedl a je fakt škoda, že tvůrci nevymysleli něco jiného, jelikož pak by se jednalo o parádní záležitost, s tímto vyústěním to ale v podstatě nestojí za nic.

Hit Mana lze asi vskutku považovat za poměrně originální romantickou podívanou, to je ale asi tak vše pozitivní, co jsem na tom filmu našel. Pravda, ještě tedy Glen Powell tu působí minimálně pro mě překvapivě sympatickým výkonem, jelikož já ho až doposud znal jen jako představitele ulízaných, nesympatických, namachrovaných týpků, tady jsem ho ovšem dokázal vnímat v jiném, dobrém světle a nejspíš mu díky této roli dám ještě v budoucnu šanci přesvědčit mě o tom, že to zde nebyla z jeho strany jen šťastná náhoda. Ve všech ostatních ohledech mě tento film ovšem nedokázal zaujmout vůbec, ovšem to nejzásadnější je to, jak strašně moc nezáživně je to celé zpracovaný. Já si vážně nemohu pomoct, ale já z toho filmu mám skutečně pocit, že za celé ty téměř dvě hodiny se tam neudála snad jedna jediná výraznější scéna, moment, dialog, či prostě jakýkoliv prvek, co by mě dokázal zaujmout. Ústřední hrdina jen mele a mele, nepřetržitě okolo sebe hází hlubokomyslné myšlenky, díky kterým se to pak celé snaží být chytřejší, než to ve skutečnosti ovšem je, přesvědčit se o tom ale nejspíš nepodaří nikoho. Zápletka je pak doslova plytká, především v druhé polovině naprosto nefunkční a kostrbatá, a v závěru pak až směšně naivní. Styl, atmosféru, nebo nějaký osobitý tvůrčí styl se této podívané též netýká a jen tak mimochodem, žánrové zařazení akce/komedie je zcela mimo mísu, jelikož akční tu není ani jedna jediná vteřina a považovat to za komedii je též rozhodně přehnané, když už, tak bych použil termín jemné odlehčení, ale vtipný to fakt nemá být čím. Hit Man tak sice disponuje nevšedním pojetím klasické romantické podívané, nicméně jeho zpracování má do jakékoliv zábavnosti a pozitivního vnímání opravdu dost daleko.

Mě to tu začíná trošičku připadat, že se Netfix dostal u zde přítomných kritiků do takové pozice a nemilosti, že ať vyprodukuje cokoliv, tak už to předem bude stejně nekvalitní hnůj, urážející erudovanou odbornost místních uživatelů. Tím tedy nechci tvrdit, že konkrétně Žraloci v Paříži je nějaká super kvalitní podívaná, co posadí potencionálního diváka na zadek, nicméně ty Odpady a jednohvězdičkové hodnocení pro takovýto film považuji přeci jen ale za již dost neadekvátní. To je ale asi už věc každého jednotlivce, pravdou ovšem je, že i u mě Xavier Gens poprvé ve své tvorbě nezabodoval tak, jak bych očekával, přeci jen ho považuji za tvůrce sice béčkovějších filmů, ovšem filmů zatraceně funkčních, zábavných a přinášejících přesně to, co mám rád. Každopádně musím uznat, že diváci, co si potrpí na logičnostech a smysluplnostech ve filmu, tak zde jim museli snad slést hrůzou vlasy z hlavy, a holohlavcům nehty na všech čtyřech končetinách, jelikož i když já jsem k těmto věcem poměrně tolerantní, tak se tu objevuje skutečně dost scén, nad kterými zůstává opravdu až rozum stát a dost celý ten film tak znehodnocují. To je má asi nejzásadnější výtka k této žraločí podívané, k těm menším pak mohu snad jen přihodit ještě zklamání s malého množství brutálních scén, na které je Gens expert, tady se ale prostě držel dost při zemi a nerozjel tak žádné efektní krvavé inferno, jak to on umí. Co se jinak ale týče zápletky, tak tam bych zas až tak příliš přísný nebyl, ekologický podtext je fajn, celé je to dostatečně svižné, mnoho scén dokáže nabídnout opravdu funkční napětí, akce je spíš pomálu a není ani zpracovaná v nějaké úplně nejvyšší kvalitě, ale v rámci možností filmařů snesitelná je a postavy a jejich herecké představitele kritizovat též rozhodně nehodlám, a třeba konkrétně Nassim Lyes už v předchozím Gensově filmu dokázal, že má charisma na rozdávání a Bérénice Bejo je zatraceně sexy milfka, co navíc umí i docela hrát, takže v tomto ohledu za mě spokojenost, i přes neoddiskutovatelnou tuctovost všech ostatních přítomných postav. Nehappyendový závěr pak doslova vybízí k pokračování, tak jsem zvědavý, zdali k němu dojde, každopádně já si myslím, že i přes zmiňovanou hloupost celého filmu se jedná o sledovatelnou záležitost, která přinesla to, co slíbila, tedy nenáročnou a efektnější zábavu.

Přestože se minimálně díky alespoň z části únosné zápletky jedná o jemně snesitelnější podívanou, než tomu bylo u předchozího dílu, tak to pořád nic nemění na faktu, že je to strašná sračka s z mé strany nejneoblíbenějším tajtrdlíkem současného filmového světa v ústřední roli. Já jsem na toho skřehotajícího, šilhavého skrčka totiž fakt nehorázně alergickej, ty jeho afektovaný rádoby vtipný výstupy jsou pokaždé neuvěřitelně trapné a ten idiot se v tom doslova vyžívá snad v každé své scéně, no prostě děs. Co je konkrétně zde ale ještě horší, tak to že tenhle idiot tu v tom ale nezůstal sám, jelikož ho svými předvedenými hereckými výkony následují ještě další zoufalci, na čele s absolutně vrcholným antiherectvím Johna Ceny, debilně se chovajícím a přehrávajícím Benem Schwartzem a naprosto nepřirozeně hrající Nathalií Emmanuel, která tu svým neustále vytlemeným ksichtem působí, jakoby spíš dorazila na nějakou párty, než na natáčení filmu. Po herecké stránce je to tedy fakt Odpad, jejich postavy na tom ale nejsou o moc lépe, žádná z nich mě vůbec nebavila, všechny působí trapně a nepřesvědčivě a je mi úplně jedno, že je to v podstatě i myšleno jako jedna velká show, pro mě prostě i záměrná ptákovina má držet alespoň nějakou úroveň a neznamená to, že budu sledovat jen bandu tupých, primitivně se chovajících hlav. Zápletka je pak sice též hloupá a nenápaditá kravina, nicméně v tomto ohledu musím přiznat, že to má docela svižné tempo, takže to až tolik nestihne nudit, a za poměrně vydařené musím považovat i pár akčnějších scén, co se tu objeví, zde je ale problém zas ten, že jak působí fakt docela dobře oproti zbytku obsahu filmu, tak to zároveň působí tak trochu i nemístně, jako by to tam bylo vloženo z jiného filmu. No a co se týče humoru, k tomu se nebudu snad ani vyjadřovat, jelikož tam bych musel krom předložek a spojek používat jen vulgarismů, takže to shrnu pod výraz naprosto nefunkční, což si myslím, že je dostatečně výstižné. Takže prostě ne, na tohle musí mít divák fakt už žaludek a nebo nesmí mít smysl pro inteligenci, jinak se totiž něco takového nedá přejít bez toho, aniž by si člověk zaťukal na hlavu a neříkal si, to jako vážně?

Přestože se obsahově jedná o poměrně rozdílné pokračování oproti prvnímu dílu, tak na kvalitě a zábavnosti filmu samotného se to naštěstí neodrazilo vůbec, a tak i Tři mušketýři s podtitulem Milady je záživná a vzrušující podívaná, která má co opravdu co nabídnout. Zatímco každopádně jednička byla přímočařejším snímkem, vyplněným především akcí, jistou dávkou odlehčenosti a částečně až spíš takovou představovačkou, tak dvojka se již soustřeďuje především na politikaření, intriky a odhalování zákulisí královského dvora a jednání jednotlivých postav, díky čemuž film pak získal na intenzitě a funkčnosti napětí a hlavně i na nepředvídatelnosti dějového vývoje, který dokáže i přes znalost předlohy několikrát opravdu překvapit, což je hodně příjemně překvapí. Tím ale nechci tvrdit, že se ve dvojce již neobjevuje akce, to v žádném případě, pořád je jí i zde dost a pořád působí velmi dynamickým a efektním dojmem, jen Milady prostě ale jen vyniká více v jiných ohledech, než předchozí díl, nehledě na to, že jakákoliv vtipnost zde zmizela už úplně. Po všech ostatních stránkách se jinak ale od sebe oba díly příliš neliší, takže i zde se opravdu hodně povedla vizuální, výpravná a atmosférická podoba filmu, jednotlivé postavy a jejich herečtí představitelé pak též nelze označit jinak než jako ukázkové, fungují i emoce, po celou dobu to má stále velmi svižné tempo a dost slušně je i vygradovaný závěr, takže já jsem s oběma díly Tří mušketýřů skutečně spokojený a jen si díky poslední otevřené scéně kladu jednu zásadní otázku, že by tvůrci počítali někdy v budoucnu třeba i s trojčičkou? Mrk,mrk :-).

Že se bude jednat o dost neobvyklou podívanou jsem očekával, co jsem ovšem rozhodně neočekával, tak to že mi poměrně nečekaně sedne a že mi ty dvě hodiny ve společnosti toho nevšedního milostného párečku docela uběhnout. Paradoxní je každopádně fakt, že největší výhradu mám v podstatě k tomu, kvůli čemu jsem dal vůbec této podívané šanci, a to k poměrně zvučnému obsazení, kdy na mě celé to ústřední trio herců působilo neuvěřitelně nesympatickým dojmem, jejich výkony mě připadaly opravdu nepřesvědčivé a prostě mě ty jejich ksichty vadily a za celou dobu jsem se na ně nedokázal vůbec naladit. Jinak se ale jedná o film výrazný a nápaditý, taková svérázná romantika tu jednoduše ještě zkrátka nebyla a fakt mě dokázala zaujmout. Tempo to má nicméně více než vlažné, což v tomto případě ale zas až tolik nevadí, tedy na rozdíl od nefunkčních emocí, což vadilo dost, naopak atmosféra se ale povedla určitě na výbornou, a fajn je i nepředvídatelný dějový vývoj, který dokáže několikrát překvapit, a to i díky pár docela nekompromisním a poměrně odvážným scénám, které zde sehrávají opravdu významnou osvěžující roli. Závěr je pak poměrně silný, což lze též určitě připočíst k dobru, takže zkrátka ten film je originální, v dobrém slova smyslu zvláštní a rozhodně ne určený pro běžné publikum, rozdílné a rozporuplné reakce na něj jsou pak naprosto pochopitelné, a co se tedy týče přímo mé osoby, tak mě svým způsobem zaujal, nicméně jestli se jedná o snímek k doporučení, tak to si upřímně nemyslím.