Krkonošské pohádky

Seriál si odlehčenou formou bere na paškál strasti podnikaní v podkrkonoší na sklonku osmnáctého století. Dobová fraška poukazuje na rozrůstající vliv socialismu přicházejícího ze západní Evropy. Ten je patrný zejména ve vzpurném chování zaměstnanců zahraničního investora Trauten Berga. Jeho zaměstnanci (zde pokojská Anna, správce Jakub a hajný, jehož jméno není uvedeno) nemají tolik ideologického zastání, nemají opěrné berly v odborech a v zmíněném učení, v myšlence socialismu, pokouší se tedy alespoň o drobné sabotáže. Kolektivizace je teprve netušenou metou, ačkoliv divák znalý dějin již ví, že to k ní pomalu a jistě směřuje. Zcela výmluvná je například pasáž, kdy svým poškozováním majetku zaměstnavatele v rámci třídního boje donutí jmenovaného k převedení části toho majetku, v tomto případě vejminek, kde budou Anče s Kubou po svatbě (kterou jim bezbranný zaměstnavatel Trauten Berg musí zaplatit do posledního krejcaru) bydlet. Dehonestace kapitalismu je zde patrná už jen pouhým vylíčením podnikatele Trauten Berga jako despotického šovinistického skrblíka, který přehnaně kalkuluje se svými investicemi. Seriálu dominuje tzv. Krakonoš. Zde se vlastně tvůrci už ani nesnažili o nějakou tu personifikaci, jen nám rovnou naservírovali postavu samotného Bedřicha Engelse. Jen s pojetím první i druhé internacionály dělají doslova cavyky a představují ji formou pohádkových metafor. Tu Engels alias Krakonoš přičaruje mlhu, tu krupobití apod. Již klasikové marxismu-leninismu věděli, že budování socialismu bude radostné, ale že to bude taková komická groteska, to nikdo netušil. Ale nyní můžeme společně s tvůrci říct, že ne, že tady se povedlo a bylo to velmi zábavné. Humor shledávám především v tom, že všechny socialistické tendence soudruha Krakonoše končí nikoliv rozvrácením ekonomických aktivit a zájmů investora, nýbrž jen v ztížení výkonu přidělené práce investorových zaměstnanců. Lapidárně řečeno: Vždycky jím tím vymýšlením pičovin jen přidělal práci. -A pak, že je pohádka fikce, ty vole. (04.01.2014)

Krkonošské pohádky jsou pohádkovou klasikou, ale také jednou velkou jednobrdovkou. Tupý Trautenberk totiž v každém díle nacpe svůj tučný břich či některého ze svých poddaných do Krakonošova, bdělá sojka to vyštěbetá pánovi hor, ten rafinovaně udělá z feudála pitomce a ještě přihodí poučení do života. Nic proti tomu, ale po pár dílech to již zdaleka není tak zábavné, jako když Krakonoš poprvé vytahá Trautenberka za uši. (17.05.2013)

Už jako malé děcko jsem jej měl hrozně rád, ovšem s jedním zádrhelem. Vždycky mi byl hodně sympatický Trautenberk (životní role Ilji Prachaře) a nepokrytě jsem mu fandil, z čehož jsem byl vždycky smutný, když zase neuspěl. Ve většině případů (pravda, třeba trávit kozu nemusel) se chtěl jenom pořádně nažrat a všichni mu v tom jenom bránili. Jinak bez výtek. I po těch letech okouzlující. 85%. (31.01.2009)

Jeden z mála projektů, kde mi nevadily ony otravné kulisy, jednoduše proto, že nepůsobili tak rušivým vzezřením. Všechno projíždí v pozvolném tempu, bez nějakého náznaku stresu, byť jde v pohádce často o hodně. Co brání v dokonalosti tohoto bezesporu skvostného seriálu jsou mimo levných kulis především ukrutně na nervy lezoucí sojka, postava hanjného, který neměl všech pět pohromadě a především Trautenberkovo dogma - porazit Krakonoše, což jsem mu mimochodem nejednou přál. (22.08.2005)

Pěkné poměry vládly v Podkrkonoší- takhle dokonalý sociální program pro zaměstnance neprosadil ani welfare state. Proč například činí Anče a Kuba Trautenberga soustavně zodpovědným za organizaci a úhradu jejich svatby a zřízení obydlí? Za deset let by se naskytl následující obrázek: každoročně se scházející tripartita ve složení Krakonoš- manželská dvojice- zaměstnavatel by prosadila, že lineárně narůstající počet členů Kubovy rodiny znamená vystěhování Trautenberka do potemnělého, skrovného přístěnku, kde se denně může o hladu modlit za přežití. Na dvoře vřískajících deset potomků, míhajících se mezi ostatní havětí. Ančiny korálky granátky, dar od Krakonoše, by jedno z dětí mělo v uších, druhé v nose, třetí by pastelkou kreslilo Trautenberkovu karikaturu na nádherná kachlová kamna, čtvrté by trhalo sojce pírka a zbylých šest Krakonošovi vousy. Anče s Kubou, v kožiších z muštelky, by prohlíželi kalendář a vybírali jméno pro jedenáctého potomka, kterého by posléze obdržel hajný i s kočárem aby denně urazil vycházkou trasu Vrchlabí- Jilemnice a zpět. A tak by se zde hezky žilo v duchu odborářského sociálního programu do doby, než by jednou zapomněli odebrat hajnému střelnou zbraň. (07.04.2013)