Jara.Cimrman.jr

"Já na neschopnosti STB nevidím nic paranormálního." Na historky z Ústavu paranormálních jevů za socíku jsem se skoro až paranormálně těšil. Moje blbost. Výsledek totiž příliš nepřipomíná parádně ujetou zábavu, ale spíš lehce zmatenou frašku. Ovšem dvě postavy mě dost bavily: Agentka STB Snížková se svou "romantickou" dušičkou a "seriózní" badatel Zajíc, kterej si uměl najít práci snů. Já teda ve flákání podávám famózní výkony, ale tady jsem našel svýho mistra. Nechce mě taky někdo platit za to, že budu poslouchat hudební alba dle svýho výběru?

"Přemýšlet uprostřed palby mi moc nejde. Rozptyluje mě to." Miluju týpky, kteří jsou schopní zachovat klid za každý situace. Tady se Antoine s Jeffem možná mohli vytočit o chvilku dřív, ale to by pak nebyla taková kravina a to by určitě byla škoda. Navíc "mrtvej" Michalon byl slušnej prudič, poťouchle popichující Eglantine byla neodolatelná a rockující Angláni by byli ozdobou každý parodie. Mě to prostě bavilo.

"Zastavte! Já ty holky ošukám a zabiju, vy to na místě vyšetříte a budete mít další dva vyřešený případy a můžem domů." Tak tady konečně Láďa pochopil, o čem policejní práce je - o statistikách. Skoro jsem se až divil, že major Markovič s tímto návrhem nesouhlasil, když už Láďu nehlídal při převozu, zval ho domů na oběd a málem ho nechal uškrtit figurantku při rekonstrukci. Bylo to celý takový zvláštní, mrazivý a skutečný. Dost mě to bavilo, zejména rozhovory s inženýrem Stahlwerkem Tekverkem byly vynikající, ale postavu poručíka Červenky jsem nedal. Štval mě s každým nezaklepáním a tajně jsem doufal, že ho nakonec Láďa sežere.