Úsměv

Mom, come pick me up, I'm scared. Ne že by to nebylo předvídatelné nebo nepřipomínalo další (a někdy určitě lepší) filmy, ale pořád jsem měla dojem, že je vše na správných místech a že mi temná ruka mačká srdce uvnitř hrudního koše. Kupříkladu It Follows je určitě nadřazený po umělecké stránce, nicméně síla Smile spočívá spíš v brilantním tematizování mentálního (ne)zdraví a zrcadlení povědomých patologických projevů ve stejně povědomých prvcích hororového žánru. Sosie Bacon odvedla velmi dobrou práci při promítání vnitřních muk na tělesnou schránku zvenčí. (17.01.2023)

Po tomhle filmu si zavedenou frázi "vždy s úsměvem" každý rád rozmyslí. Ve výhodě budou bručouni, protivní a neláskyplní jedinci. Parker Finn přišel s neotřelým námětem, který měl obrovský potenciál, kterému ale chybí kvalitnější scénář. V hlavní roli sémě Kevina Bacona a Kyry Sedgwick, které neoslnilo extra zajímavým herectvím. Sosie Bacon ale úplně není na vině. Problém tkví jednoznačně v nedotaženém a málo propracovaném scénáři, který neumožnil, aby to režisér na dvě hodiny udělal stoprocentně záživné. Táhlý dojem, film povětšinu času nemá tempo, podporuje především absence nějaké poutavé legendy spojené s kletbou. Mladá psychiatrička se po smrti své pacientky, která si se zlověstným úsměvem od ucha k uchu před jejími bulvami podřízla krční tepnu, pouští na vlastní pěst do vyšetřování okolností, které vedly k tomuto úmrtí. A náhle zjišťuje, že zdaleka nejde o jediný případ takto bizarně orientovaných sebevražd. A podle všeho to vypadá, že démon/entita má přímo spadeno na ni. Co začínajícímu režisérovi nevycházelo v jeho scénáři, to doháněl poměrně zdatnou a technicky vycizelovanou režií, kdy nabídl porci šťavnatých scén, v nichž se krví nešetřilo. Stále ale filmu chyběl nějaký opravdu působivý vrchol, který by mě coby diváka strhl. Skvěle se soustředil na vylekání diváka, kdy některé lekačky mají infarktové rozměry. A jelikož jich není málo, má divák o zvýšený tep postaráno. V závěru jsem doufal ve větší gradaci událostí. Finální část mně přišla celkem nenápaditá. Tenhle horor mohl patřit k tomu nejzajímavějšímu, co se na hororovém poli urodilo. Nevěřil bych, že mě celé to počínání vlastně poněkud znudí. 6/10 (14.11.2022)

Ještě před puštěním tohoto filmu, jsem shlédl krátkometrážní kousek Laura Hasn’t Slept (2020) od stejného režiséra. V něm se hlavní hrdinkou stala právě ona studentka Laura, která poté v ordinaci následně spáchala sebevraždu a odstartovala děj tohoto filmu. A musím říct, že má předtucha byla správná. Nějak mě neokouzlil ani snímek a posléze ani celovečerní film. Parker Finn je viditelně fandou asijských hororů a ledasco si vypůjčil i do svých výtvorů. Což však ještě neznamená, že i stejnou kvalitu. Ačkoliv měl film v názvu úsměv a ten se skutečně vykouzlil na tvářích několika postav, já u jeho sledování rozhodně vícekrát zíval nudou.    Nechci jen hanit, protože se zde objevilo hned několik pasáží (scén) při kterých se podařilo navodit zajímavou psycho atmosféru, ale většina rádoby lekacích scén byla sakra předvídatelných, některé části byly neskutečně nezáživně natahovány a u jiných jsem si říkal (tak tohle jsem už několikrát viděl jinde). Navíc jsem měl problém i s hlavní hrdinkou. Hlavně tedy s výběrem samotné představitelky. Sosie Bacon moc krásy ani talentu po svých rodičích nepobrala a navíc mě ani fyzicky nepřitahovala (nemám moc v oblibě děvčata, co mají pomalu stejně velké prsa jako já).    Přitom zápletka jako taková byla rozhodně zajímavá, stejně jako pátrání po předchozích sebevrazích. Určitě by tomu neuškodila kratší délka, propracovanější scénář a úsměv na tváři by mi vyčarovalo i lépe provedené gore. Takhle z toho byl jen kyselý škleb nad promarněným potenciálem, který se tu nabízel. Pár světlých okamžiků by se tu našlo, ale víc jak obyčejný průměr tomu nedám. To ať se na mě nikdo nezlobí. Pokud tento film řada lidí označuje za jeden z nejlepších filmů roku, tak to jsem rád, že jsem jich dosud moc neviděl. Na většinu „novinek“ se vždy raději dívám až s velkým odstupem. A viditelně tomu nepomohla ani ta velká mediální masáž, před samotnou premiérou. 50% (18.11.2023)

Za mě spokojenost. Finnův debut je kombinací nepříjemný štafety z Neutečeš s úsměvy z Vadí, nevadí. Stopáž je na horor do kin odvážná a nějakej cut by jí slušel, protože v některých místech děj spějící k nevyhnutelnýmu konci ztrácí na intenzitě. Ale ona to obyčejná teen infarktová popcornovka fakt není - čekejte kreativní záběry nevyřáděnýho rejži i zajímavou volbu hudby mísící nepříjemný zvuky s náboženskými chorály. Film je ukázkovým štemplem na to, že úsměv je nejhorší grimasou v hororech, ale je zároveň i křehkou mozaikou, do který kdybyste praštili logickym kladivem, tak se sesype jak hromádka karet. Celkově si přisadim čtvrtou subjektivní hvězdu za závěr, kterej je bohužel na papíře suchota nezúročující pořádně potenciální twist nebo morální dilema štafety, ale u šklebící se CGI potvůrky jsem měl chuť zavřít oči. P.S. - jestli chcete bejt šulini, tak se na někoho po filmu na wécku přes zrcadlo creepy usmějte. 70 % (28.09.2022)

║Rozpočet $17miliónov║ Tržby USA $105,685,000║ Tržby Celosvetovo $214,985,000▐  Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ No aj som sa veru tešil a pozerám aj to má dosť dobrý komerčný úspech ale vo výsledku len nakoniec dobrá schéma, ktorá ostala visieť niekde vo vzduchu. Budem sa musieť vyhýbať hororom lebo jeden za druhým ma len viac svojou bezduchosťou znechutia. /50%/ (27.11.2022)