Saltburn

Škoda té fakt zbytečně dlouhé úvodní půlhodiny, která mě začínala přesvědčovat, že ten film bude nuda. Kdyby se totiž zkrátila minimálně o patnáct minut, věřím, že bych byla schopná tomu přidat. Ač Saltburn působí svým příběhem jako moderní gay-zámecká-fantasy červená knihovna ve stylu harlekýnových romancí (takže ve zkratce romantický brak), má to určitou jiskru, o kterou su ta stará herecké osazenstvo v podání plochých povrchních postav, které zajímá jen to, jak si udělat život co nejvíce bezstarostný. Duchapázdnost těchto posh postav tomu dodává takové to pozlátko, na které se dobře kouká, ale špatně se s ní soucití. Středobod děje je tu totiž vztah mezi Olliem a Felixem, který podle mě nebyl vykreslen příliš zdařile, a tudíž divák nemá moc důvodů se s postavami sžít. Vizuálně a herecky je to super. Barry si podle mě zadělává na slušnou kariéru. Artový feel a krásné britské zámecké prostředí tomu dodávají zapamatovatelný design, ovšem ten ústřední vztahový motiv na mě dělal dojem spíše parodický než plnohodnotně emotivní. Možná to tak ale mělo být. Ten závěrečný twist a změna směru by tomu odpovídala. Těžko říct, co přesně si z toho divák má odnést. (17.02.2024)

Nesedlo mi to. Jde ale o jeden z těch filmů, kterým sice dávám nízké hodnocení, ale zároveň vlastně moc nevím, co bych filmu vyčetla. Je to dobře natočené i zahrané a vidím tam tu jasnou režisérskou vizi. Věřím, že ta celková stylizace dokáže hodně lidí podmanit, ale já jsem se nemohla na to naladit, vůbec jsem se nedokázala do toho ponořit a v momentě, kdy už jsem rozkličkovala, o co vlastně jde, tak už mě film nedokázal vůbec ničím překvapit ani šokovat a ve výsledku mě to vlastně vůbec nebavilo. (23.12.2023)

(6,5/10). Saltburn byl v konečném důsledku velice zapeklitým oříškem. Na jednu stranu měl tento film dokonale připravenou půdu. Režie se chopila osobitá režisérka Emerald Fennell, která má na kontě velmi hluboký zářez v podobě filmu Promising Young Woman. Tento film patřil k tomu nejlepšímu, co nám oscarová sezóna roku 2021 nabídla. Proto jsem s velkým očekáváním vyhlížel, co si pro nás tato britská režisérka připravila. O filmu Saltburn se jednu dobu šuškalo velice intenzivně a tato skutečnost tedy slibovala velice provokativní podívanou. A ve výsledku tomu tak skutečně je, protože některé scény byly opravdu velice kontroverzní a divákovi po zádech přejížděl nepříjemný mráz. Nemůžu se však ubránit pocitu, že to šlo udělat daleko lépe a vyždímat z toho daleko více. Neboť tady máme pospolu jedny z nejtalentovanějších mladých herců současnosti. Ďábelský Barry Keoghan je v hlavní roli až děsivě přesný a jasně dokazuje, že patří k největším hereckým objevům současnosti. Jeho role Olivera mi místy připomínala jeho dřívější roli ve filmu The Killing of a Sacred Deer, díky kterému se dostal do povědomí většímu spektru diváků. I zde hraje mladíka s nevinnou andělskou tváří, ale srdcem prohnilým zlem. Barry Keoghan předvedl famózní herecký koncert, který zarývá pobuřující scény z filmu hluboko do divákovy paměti. Osobně jsem Barrymu předpovídal zářnou budoucnost, ale až v takovouto hitparádu jsem ani v nejoptimističtějším snu nedoufal. Sekunduje mu Jacob Elordi, který známý především díky seriálu Euphoria. Tento vyzývavý seriál jsem vzhledem k mému překypujícímu watchlistu ještě neměl možnost vidět. Ovšem pokud tam bude Jacob Elordi předvádět něco podobného jako v Saltburn, tak se mám tedy na co těšit. Ostatní známí herci tady byli spíš do počtu, ale fanoušky určitě potěšily známá jména jako Rosamund Pike nebo hvězda již dříve zmiňovaného počinu Carey Mulligan. Celý film je oblečen do velice slušivého hávu, který se mi nesmírně líbil a přidává filmu na jeho kladech. Posledním kladem bych určitě rád vypíchnul hudbu, o kterou se postaral Anthony B. Willis. Podařilo se mu zkomponovat symfonii, která lahodí divákovu uchu a zároveň zachraňuje místy nevýrazná místa. Po technické stránce snímku nemám co vytknout. Herecky se taktéž jedná o chirurgicky přesnou záležitost. Kde však snímek výrazně pokulhává je scénář, který je hrozně nekoherentní. Kde snímek však nejvýrazněji ztroskotává, tak to je po komediální stránce. Obávám se, že snímek za nějakou dobu zmizí v zapomnění v propadlišti průměrnějších filmů. A je to spíše sbírka kvalitních střípků, které diváka po povrchu říznou, ale hlouběji se nedostanou. "I was a lesbian for a while, you know, but it was all a bit too wet for me in the end. Men are so lovely and dry." (01.02.2024)

Talentovaný pan Ripley v moderním pojetí. Přirovnání k tomuto filmu se totiž přímo nabízí. Sledujeme příběh Olivera, který se jako chudý student dostane díky stipendiu na Oxford. Nemá ale moc přátel. Svitne mu naděje v chvíli, kdy se s ním začne bavit Felix. Ten je hodně bohatý a mezi studenty dost populární. Oliverovi se změní život a začne s ním trávit veškerý čas. Po škole se na prázdniny společně vydají do sídla Felixovy rodiny. To je pro Olivera další šok, protože není zvyklý na takový přepych. Rychle si na to ale zvykne a není jediný, kdo pohostinnosti této rodiny zneužívá. Pak už se spíš dějí divné věci a jakési "nehody". Oliver to měl totiž celou dobu dobře promyšlené. Celou dobu totiž působí dost nepřítomně a narušeně. Ani se nedivím, že to frčí mezi mladými. Je tam totiž dost scén, které jsou hodně působivé. Bohužel mezi nimi je i hodně vaty. Celý Felixova rodina je tak nějak šáhlá. "Jsi můra." (18.01.2024)

Byla jsem extrémně motivovaná si ten film užít: Barry Keoghan, liverpoolský přízvuk, vyšívané sako... Alas Emerald Fennell mě i svým druhým filmem a jeho nesmírnou "debutovostí" opět zklamala. Je to nepropracované, nedotažené, jako by to byl jen výňatek z čtyřhodinového filmu a bez toho "zbytku" události, emoce, postavy nedávají smysl. "Začátek" ve škole byl strašně, strašně dlouhý a stejně po něm chlapci nepůsobili jako přátelé, ale jenom jako náhodní známí. Proč byl kladen takový důraz na postavu Ewana Mitchella? Jakože chápu, že bylo potřeba, aby měl Oliver koho zradit, ale proč dostal takové množství osobnosti (možná víc než Oliver, Felix a Farleigh dohromady), když bylo jeho úkolem prostě zmizet? Připomíná to spoustu dalších filmů a knížek, z nichž některé z nich autorka i zmínila jako inspiraci, já sama jsem si vzpomněla samozřejmě na Zabití posvátného jelena, Soumrak dne a Carmillu. Jenomže každé takové připomenutí bezchybné klasiky jenom zdůrazňuje to, jak nehotový a bez vlastní identity Saltburn je. A na závěr osobnější výtka, jakkoliv Barryho zbožňuji, tak do téhle role se mi nehodil, za prvé je moc starý, a za druhé už si přesně takovou postavu perfektně zahrál právě v tom Posvátném jelenovi, takže tady působil jen unaveně a bez inspirace. (21.03.2024)