Její tělo

Další podivuhodný životní příběh převedený na plátno, který bych čekal, že bude o dost odvážnější. Andrea Absolonová je velmi úspěšnou skokankou do vody. Nicméně po vážném zranění přesedlá a začíná točit filmy pro dospělé. Její tělo asi mohlo být udernější nebo více šokující, ale místo jednoduchécho životopisného výčtu se debutující Natália Císařovská soustředí na osobní a psychickou stránku věci. Není to na škodu ovšem to by se muselo jít naplno tímto směrem a nezůstat někde na pomezí. Nejde se tolik do hloubky a přesto to bude pro většinové publikum asi už příliš. Takhle kompletně neuspokují ani jednu ze stran. Film díky tomu nejde až tolik na ruku a tím pádem se nejedná o žádný závažnější úspěch. (15.04.2024)

Na  české poměry vítaná změna a na debut vyzrálá filmařina. FIlm má atraktivní příběh o vrcholové sportovkyni, která kvůli úrazu páteře bude muset přesedlat na jiné řemeslo a tedy na to nejstarší z nejstarších a rozjede i tam slušnou kariéru. Film hezky ukazuje jaký to má dopad na její okolí- konkrétně na její rodinu, která to nenese úplně dobře, oceňuji explicitnost, že se film nebál ukázat nahotinky, což by bylo mínus kdyby ano,ale na druhou stranu se zde nejde moc do extrémů, jak to ukázali Švédové se svým PLeasure 2021,chtělo to ukázat i zvrácenější stranu zákulisí, ale nevadí i tak jsem se dobře bavil. 6/10 (23.03.2024)

Telo má ísť do hrobu zhumpľované, hovorí sa, ale tak toto mi príde už akosi priveľa, drahá Andrea to bolo naozaj len humpy, humpy a kvôli tomu točiť akože životopisný film? Natalia z Germánie svojím výkonom stratila už aj posledné pozostatky akejsi dôstojnosti a už samotná explicitnosť niektorých scén, aj bez jej prítomnosti, je nadprácou celému filmu, ktorý sa mohol v závere, ako som márne očakával, prehupnúť do silnej drámy s posolstvom o živote a jeho zmysle, no ono to neprišlo, ten najväčší potenciál ostal premárnený, záver totálne bezemočný a tak som si odniesol len to, že naša Andrea telo zhumpľovala a prežila naozaj plnosemenný život. Nič viac. (09.03.2024)

Když je Andrea v jednu chvíli napřímo dotázána, proč skáče, nemá na to odpověď. Tvůrci se s tím spokojují a po jejích motivacích po zbytek dvouhodinového filmu nepátrají. Její tělo je tudíž přiléhavý název. Film se vůbec nesnaží o její psychologizaci (a je v tom důslednější než nedávno Bratři). Zblízka vidíme, co v různých fázích života zakoušelo její tělo, ale do hlavy jí nevidíme. Scéna rozhovoru s novinářem naznačuje, že ani neměla moc co říct. V kontextu životopisných dramat, která mají potřebu vysvětlovat, proč někdo udělal to a ono, je to neotřelý přístup. Jenomže co z toho? Neschopnost jít hloub není kompenzována originalitou nebo intenzitou stylistických postupů. Na body horor je film málo tělesný, málo tvrdý. Opravdu nepříjemná je akorát scéna, kdy Andrea po úrazu klečí na čtyřech a protahuje si pochroumané tělo. Jinak se na to kouká až podivuhodně snadno. Dokonce i když protagonistka leží v nemocnici s krunýřem na krku nebo nádorem na mozku, vypadá výborně (víckrát jsem si vzpomněl na Ebertova slova o „Ali MacGraw's Disease“: a movie illness in which the only symptom is that the patient grows more beautiful until finally dying). Ve skutečnosti jsou bolestivé ještě rodinné scény s otcem nebo matkou, jenomže pro svou divadelní křeč a nepřesvědčivost, kdy jsem měl pocit, že sleduju několik cizích lidí (kteří napříč časem ani nápadně nestárnou), předstírajících, že je pojí pokrevní příbuznost. O fungování pornoprůmyslu na přelomu milénia se dozvíme minimum informací. Příběh je osekán na základní události. Žádný kontext (přitom zrovna akcentování v devadesátkách normalizované posedlosti výkonem a úspěchem by motiv práce s tělem jako s nástrojem mohlo učinit vrstevnatějším). Andrea má prostě jen sex s různými pornoherci. Nic okolo neřeší. Nemusí. Všichni jsou extrémně milí a chápaví. Je sympatické, že film k pornu nezaujímá moralistní postoj (na rozdíl třeba od švédského Pleasure). (On tedy kvůli opatrnosti v přístupu k životům reálných lidí nezaujímá žádný postoj k ničemu.) Jde jen o další fyzickou aktivitu, ve které chce být ctižádostivá hrdinka nejlepší... kterážto paralela je polopaticky zdůrazněna Adamovou replikou „tady nejseš na závodě“ (a podobně zbytečných, návodných replik je tam plno).  Ale co dál? Problém nespočívá v tom, že by film málo vysvětloval, co vidíme, ale že prostě nemá co vysvětlovat. Je prázdný, nebaví, nedojímá, nevytváří dramatické napětí. Nemá jasné téma a hledisko (problém dramaturgie). Jen bez překvapení rekonstruuje pár volně pospojovaných epizod ze života Absolonové. Byla výborná skokanka, pak se zranila, pak se bez nějaké viditelné námahy stala slavnou pornoherečkou a pak v mladém věku zemřela. Blízký vztah měla akorát s mladší ségrou, což je ale ve filmu potácejícím se mezi dokudramatem a rodinným melodramatem stejně chabý, nepropracovaný motiv jako všechny ostatní (např. porucha příjmu potravy). Žádné drama a emoce navíc, žádná hlubší reflexe čehokoliv. Jen její (stále hezké) tělo. 50% (07.11.2023)

Velmi sugestivní [a nikterak předpojatý] vhled do života mladý holky, která se poté, co se kvůli vážnému zranění nemůže věnovat kariéře profesionální sportovkyně, se začne věnovat kariéře v pornu. Možná je to sice ta klasická filmová storka o získání úspěchu – tedy o cestě na vrchol a následném pádu na dno – jako ze škatulky, navíc dle skutečných událostí. Přesto jde o setsakra poutavý snímek, po jehož zhlédnutí možná nezačnete polemizovat o kariéře v pornu [nebo možná i jo?], ale určitě po něm začnete polemizovat nad klasickým krédem "žiješ jenom jednou" alá Million Dollar Baby od Clinta Eastwooda.... jedno je však jistý: Natalia Germani po hereckým kariérním žebříčku stoupá čím dál tím výš; a já jí to jen a jen přeju. (09.04.2024)