Bokovka

S tímhle filmem se to má stejně jako s vínem. Ne chlastat ho z krabičáku jako bezdomovci před Kauflandem, ale popíjet třeba Richebourg ročník ´61 v příjemném prostředí, s lehkými tóny jazzíku v pozadí a se sympatickou dámou naproti u stolu. Označení "komedie" je zavádějící, tohle není film, který by vzbuzoval salvy smíchu od začátku do konce, ale moc příjemně plynoucí zábava s vyšperkovanými dialogy a báječnými herci. Přesně moje krevní skupina. Oscar za scenář je tisíckrát zasloužený a co se týče Giamattiho, tomu se říká ´životní role´. (09.01.2008)

Možná je zpočátku s podivem, že je Alexander Payne spoluautorem scénáře k Jurskému parku 3, tady už je ale tím ryzím mistrem tesařem a otevřeně hlásá svůj talent. Předkládá upřímné promluvy i tragické životní postřehy, Oscar i Zlatý glóbus za scénář jsou zcela na místě. Lidsky vnímá osudy obyčejných lidí na obyčejných místech. Přitom spolu s Jimem Taylorem vycházeli ze všední premisy, kdy dva přátelé z univerzity (a v přechodu) podnikají poslední svobodný týden jednoho z nich a sled událostí jim otevírá oči a jako každé víno má i každá situace svoji příchuť. Jeden chce hlavně stihnout ještě zasunout, druhý zapíjí pracovní i osobní nezdary sklenkou (spíš lahví) vína. Giamattiho rozbolavělý úsměv baví, zanícení Thomase Hadena Churche zrovna tak. Americký sen jinak. Nic není přikrášlené, jen poutavé, tragikomické, něžné. Film má jednou veselé, náhle smutné okamžiky, nádherná i bolestivá místa, vše pečlivě proložené opravdu bravurními dialogy, nápaditou kamerou a výraznými hereckými výkony obou hlavních představitelů – přesné jsou i krásné Maya a Stephanie. Vím, že těch pět bobulí je nadhodnocených, ale… Svérázná a trefná existenciální výpověď. (08.01.2006)

In vino veritas! (...in vagina penis... - dodávali jsme za mlada... ;o) . . . Ne bobule, ale bokovka! Ano, to je to pravdivý víno! . . . Rozkošný filmek, jak víno polosladké s lehkým buketem suché hořkosti a prosvětlený kalifornským sluncem (...byť na konec i trošku zapršelo ale bláta z toho deštíku zas až tak moc nebylo...) o věcech lidských jak provinilými věcmi jsou... Tak tak, i starší pánové mají právo na svoje pozdní sběry a Mr. A.P. dokázal na to téma natočit vlídně jizlivý film s naučením, že ta láska nakonec i kdesi z boku přichází, nenecháte-li ji s hloupým čelem projít bokem. A nakonec i to slavné a na víbůhjakou marnou největší událost šetřené Chateau Cheval Blanc ročník 1961 je jen víno, že... No, ty dvě hodiny obsáhnuvší jeden týden ze života dvou kumpánů na přelomu mladého věku utečou se svěžestí mladého vína a tak jen doufám, že krásná, citlivá a moudrá Maya nakonec tomu >outloňovi< Milesovi otevřela... A jestli neumřeli, koštují spolu dodnes... :-) - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách vybočených /na dvd s původní zvukovou stopou a titulky a originálním formátem obrazu/, hodnocení 20.9.2011 provinile až po repete 3747., komentář zde v dobrém ranním rozmaru lehce ovíněný - však bez kocoviny - jako dvěstědevadesátýprvní - 20.9.2011) (20.09.2011)

Inteligentní, vtipný, upřímný, hořko(trpce)-sladký, velkých gest prostý, malý velký (komorní) snímek ze života, o (ne)obyčejných věcech jako je krize středního věku, bilancování dosavadního života, přešlapování v kruhu, snaze se (z něho) vymanit, strachu ze změn, životních zklamání (osobních proher/výher), čistém přátelství a třeba taky o tom, že riskovat se (občas) vyplatí. V neposlední řadě další důkaz toho, že ve vínu je pravda, stejně jako faktu, že ty nejlepší ročníky je dobré si schovávat pro zvláštní účely (byť SPOILER ne pokaždé se ta vaše ideální (vysněná) představa následně kryje s realitou, třeba v podobě zapíjení burgeru ročníkem „61“ z kelímku v KFC :-) I to je však život. Zatímco u dvou třetin současné produkce mám neodbytný pocit, že její (dobrovolnou) projekcí jsem zestárnul o pár let a zažívám pořádnou ranní kocovinu, v případě Sideways mně min pár dnů k dobru určitě přibylo. Kouzelný (ne)obyčejný životabudič, při kterém jsem zažíval příjemně hřejivé pocity ne nepodobné těm, kdy po náročném dlouhém dni zcela vypínám, usedám do křesla v přítmí pokoje, do domácího kina vkládám hudební nosič, na uši nasazuju sluchátka a do sklenky nalévám (na dva palce a tři ledy) zlatavěčirou tulamorku. (Pro kvalitní víno mám však také plné pochopení. To pouze pro pořádek :-) p.s. pokud bych měl vyjmenovat tři (resp. čtyři) hlavní atributy, které se mi (po)staraly o tento příjemný zážitek a nalákat tak (nic netušící diváky) neváhal bych ani vteřinu. Scénář- herecké výkony (jímž vévodí příjemně civilní P. Giamatti) - samotná atmosféra doplněna o nenápadný a nepodbízivý hudební doprovod a .....víno. S (osob.) dovětkem na úplný závěr, že se snímkem samotným, je to jako s vínem. S pokročilým věkem pouze a jenom zraje. 90% zajímavý komentář (pro mě): kleopatra, DaViD´82, Renton (30.05.2012)

Hodne pohodovej a milej filmecek, kterej ale dost kazi jeho delka a v druhy polovine filmu uz je to krapet slabsi. Nicmene vetsinou film umi skvele zaujmout, i kdyz tu prakticky jen mluvi, akorat misty uz o tom vinu kecali moc. Herci jsou taky super, navic morous Giamatti a pohodar Haden Church se k sobe skvele hodili a hrali super. Skoda krapet divnyho konce a ty delky, protoze vetsinu casu jsem se fakt dobre bavil a ze zacatku jsem i uvazoval o 5*. (03.03.2007)