Město Osudu

Další film Jamese Ivoryho s Anthony Hopkinsem. Těšila jsem se, ač jsem z traileru jen obtížně hádala, jaký film to vlastně bude. A jaký, že je? Zajímavý. Prostředím i dějem. Natočit film o tom, jak se mladý učitel literatury snaží vymoci z rodiny spisovatele, který napsal jedinou (ano, JEDINOU!) knihu, povolení k sepsání jeho biografie, to může málokdo. Tedy, to může kdekdo, ale málokdy je to pak koukatelné až do konce. Chtělo by se říci, že se po celou délku filmu nic neděje, ale aby to nebylo tak nápadné, píchne zhruba v polovině onoho mladíka včela a on upadne do kómatu, ze kterého se ovšem zase probere. Ne, tohle opravdu není drama. A život té rodiny patrně nikdy dramatický nebyl. Alespoň ne tím hlasitým, exaltovaným způsobem, byť důvodů by k tomu bylo - jak se navzdory tomu nicnedění postupně dozvídáme - víc než dost. Takže důvodem, proč se na film dívat, je snaha zjistit, kvůli čemu že jsou tedy vlastně ty štráchy.... Nemá smysl to rozebírat. Bylo by to jako diskutovat o číši kvalitního vína, ale neokusit je. Rozumější je potvrdit to, co divák očekává. Že herecké obsazení je velice dobré. Že výkony jsou přesvědčivé. A že režije je velmi jistá. Myslím, že budu muset zaštrachat v obchodech a vyhledat si nějaký další Ivoryho film. Působí na mě blahodárně. Miluju jeho klid. A snad nejvíc ty až pohlednicové záběry, jimiž prodchne děj pokaždé, kdy začne mít tendenci rozběhnout se příliš svižným tempem. Jediné, co mě opět příliš neomámilo, byla hudba. Ne ošklivá nebo nepříhodná. Ale taková nijaká. Neslaná, nemastná... Vytratila se mi z hlavy dřív, než film skončil. Trochu škoda, řekla bych. (29.10.2010)

Hopkins si zarobil, ale film nie je vôbec o ňom. Celý dej je dosť komplikovaný. Iránec z USA letí do Uruguaja, aby tam napísal knižku, hoci to od neho nikto nechce. Má fajn rumunskú priateľku, ktorú na chvíľu opustí a v Uruguaji zistí, že ju vlastne už nepotrebuje, lebo Britka Charlotte Gainsbourg sa mu páči viac. Hoci je podľa mňa naozaj britká. Ak niekto o Charlotte píše v recenziách, že ho uchvátila svojim pôvabom, potom to bude nejaká zvláštna diagnóza prejavujúca sa náklonnosťou k ľudským skeletom a iným vyziabnutým tvarom. Nakoniec sa však všetko dá do poriadku a od včiel poštípaný Iránec predsa len zaparkuje v Transylvánii, takže celá tá jeho cesta do Uruguaja bola zbytočná. A o tom sú dve hodiny filmu. (20.10.2022)

Nevěděla jsem, co od filmu mám čekat, tak jsem raději nečekala nic. Bohužel po shlédnutí jsem zas nevěděla, co si o něm mám myslet. Už v 1/3 filmu jsem se ptala sama sebe o co vlastne jde a jaký to má všechno smysl. Dovolila bych si říct, že je to jedna z těch horších rolí Hopkinse, která mu prostě nebyla ušita na míru. (09.12.2013)

Už to tu bylo napsáno několikrát, že je to film tak nějak dost jakože o ničem. V USA žijící Íránec chce psát biografii nějakého uruguayského spisovatele jedné knihy - nýmanda, aby dostal stipendium na univerzitě, už to samo o sobě je takové jakési podivné. V součtu všech okolností během děje z toho vyšel film, který je opravdu dost nudný, nakonec se žádná biografie nekonala - a univerzita kvůlivá tomu taky nespadla. Lepší dojem nezachránila ani Charlotte, pro kterou mám jinak celkem slabost. (06.06.2017)

Hodně dlouhou dobu filmu jsem si přála, ať už probůh nikdo nikam nejede, nikdo si nic nerozmýšlí, nikdo nikam nevolá.... Film líčí příjezd Omara do sídla jakéhosi spisovatele, který už nežije (jsem ignorant, žádného Julese Gunda neznám). Omar chce psát jeho životopis, ale pozůstalí nechtějí dát souhlas. A tak plyne čas, aby bylo o čem hrát, do Jižní Ameriky přilétá i Omarova přítelkyně, a pak všichni různě někam lítají a nelítají a potkávají se a rozcházejí....a jednotlivé obrazy podkresluje jemná hudba a možná tu padne i nějaké moudro, ale jinak se nic zvláštního nestane. Na mne asi málo akčnosti či myšlenek a příliš poetična. (16.11.2010)