Tři zlaté dukáty

Krásné scenérie, sympatičtí herci (rozhodně lepší, než naši), a přesto je něco špatně  - a sice příběh, který je naprosto předvídatelný s úplně jasným koncem, bez jakéhokoli zvratu. Je to prostě taková ta pohádka kterou ani nemusíte sledovat, stačí posledních 10minut (viděl jsem to celé, ale asi naposledy).... Teoreticky koukatelné, ale nic nového (kromě herců), to nepřineslo..Spoiler: A důvod, že vrátil dukát, protože si to přečetl v knize? Ubohé! Ok, jedno podívání proč ne, protože každý rok je nová pohádka a je čím dál těžší něco vymyslet, ale nikdy více...40% (26.12.2023)

Neb podle hodnocení měla letošní slovenská pohádka být výrazně lepší, než ta naše, plna entusiasmu jsem si ji pustila s denním zpožděním k žehlení. Říkala jsem si - slovenské hory, hora prádla, taková harmonická dvojka. K pozitivům, příroda je krásná. Technický pokrok přicházející do oblastí, kam tedy dodnes plně nedorazil, mě nerušilo. Hlavní hrdinka je také krásná, sice na začátku trochu slaboduchá, ale zato, jak aspoň sama tvrdí, skvěle vyšívá zlatem i hedvábím, to jí je v místě mezi bytím a nebytím jistě hodně platné, by se nudou nekousala do pat. Hlavní hrdina je urostlý junák, na němž je údajně milo zrakem spočinout. Nic proti šimpanzům, leč tvář lidoopa přísluší pouze lidoopovi, mě ten opí nádech ve tváři hrdiny rozhodně nadšením nenaplnil. Dav obdivovatelek tedy nerozšířím, ač souhlasím s tím, že figurálně je vydařený. Jen tedy pro okouzlení hrdinou potřebuju víc, než aby nebyl krpatý chcípák. Kletba byla krutá, protože urozená panna Julie musela dukát nabídnout prvnímu, kdo byl ve stoleté výročí na ráně. Už v době vyslovení kletby bylo to místo trochu odlehlé a opuštěné, hrad vybydlený a napůl spadlý. Kdo by tam tak šel? Děti, bába kořenářka, hledač pokladů, místní antoušek, nebo taky vůbec nikdo, s čímž ovšem kletba nepočítala. Jak zmiňují jiní, ta kletba nedávala smysl ani stran onoho užití mince. Dotyčný ho nemá utratit ani schovat, ale do úplňku vrátit. Proč by to kdo dělal? I kdyby ho dostal nejušlechtilejší filantrop na světě ... vlastně ne, ten by to okamžitě vrhl do nějaké nadace na vzdělání osiřelých panen či tak, i kdyby ho dostal nejbohatší člověk na světě ... ale ten by to vrhl k ostatním svým pokladům a ani by po minci nevzdychl, i kdyby to dostal někdo .... kdo by to vlastně měl dostat, aby sám o své vůli zlatou minci buď nezaložil na horší časy, nebo neutratil, ať už na vlastní či cizí naléhavé potřeby, ale do časového limitu, o němž neví, vrátil? První dva pokusy vypadají, že lidstvo je ztraceno, ale jak ona mladá dvojice, co si za to nakoupila věci pro potěšení, tak ony malé holčičky, co si také koupily věci pro potěšení, ač ty panenky působí nevinněji než luxusní oblečení, se zachovaly jenom hluboce lidsky, nikoli však sobecky, bezcharakterně či krutě. Do toho se motá šimpanz, co jezdí na kole a lakomý správce panství, který lidi ve vsi prachsprostě vydírá. A když pan učitel zalarmuje vrchnost, zatroubí klakson a pohádky je konec. Tak zase za rok. (27.12.2023)

"Všechno je možné, když věříme ve šťastné konce..." Sice se říká, že konec dobrý, všechno dobré, ale v tomto případě je mi líto, když je 90% pohádky dějově těžkopádný až zmatečný (viz třeba i způsob, jak jsou do děje zakomponovány všechny ty různé technické vymoženost - historický automobil, vzducholoď, elektrický ohradník), tak to ani vcelku příjemný závěr prostě nemůže zachránit. Co lze snad jen ocenit, jsou krásné lokace a kamerové záběry. (25.12.2023)

Mne sa to celkom páčilo. Namôjdušu sa mi to celkom páčilo. Už som asi niekde písal, že M.Č.Solčanská sa každým krokom, aj keď veľmi pomaly remeselne zlepšuje. Ak nie, tak to píšem teraz. Predovšetkým som hlavne rád, že sa tvorcovia nedržali dnešných trendov a nenatočili trápne fantasy, typu "čáry-máry-fuk a všetko je vyriešené", ale naopak, natočili obyčajný klasický, pekný a jednoduchý, osviežujúci rozprávkový príbeh. Hercom (až na niektoré drobné zaváhania) nemám čo vytknúť, myslím že hlavne herec hlavnej postavy to zahral úplne bezchybne a veľmi prirodzene. Nevhodné herecké prehrávanie som nepostrehol, teda až na jeden krátky záber s učiteľom. Oceňujem aj to, čo by normálne malo byť samozrejmosťou a to je zrozumiteľnosť dialógov, Solčanská totiž viac myslí na diváka a tak je každé slovo vo filme zrozumiteľné. To len tak na margo iných slovenských filmov poslednej doby. Za krásne scenérie, ktoré vyzuálne doslova pohladili, môžeme vďačiť prírode, ale za čo si zaslúžia pochvalu tvorcovia sú interiéry a kulisy, tie boli tak preplnené rekvizitami a bol v nich taký uveriteľný neporiadok, že to ozaj vyzeralo, akoby tam ktosi býval. Podobne je to aj s kostýmami, aj keď ja by som použil staré a ošúchané, ani tie nevyzerali na hercoch akoby boli práve dovezené z čistiarne. Áno, pracujúci ľudia sú spotení a špinaví a zistil som, že niektorí režiséri o tom ani len netušia. Mimoriadne dôležitou súčasťou v takomto filme je aj hudba, priznám sa, že ja našim tvorcom (nie len hudobným) už istý čas veľmi nedôverujem a preto sa bez patričného záujmu nezaobišla ani pani Čekovská a som rád, že ani tu nie som sklamaný. Aj keď veľkolepejšie by to bolo s orchestrom, až tak prehnane umelo to zase neznie a hlavne z toho bolo poznať dosť serióznej práce. Celému filmu by som vytkol iba tú pasáž pred koncom, keď Júlia vojde do zámku. Tieto  scény boli veľmi nedomyslené a film nepochopiteľne na chvíľu zišiel z dobrej cesty. Škoda, lebo k veľkému Popolvárovi už naozaj veľa nechýbalo. 72,5%. (25.12.2023)

Proti včerejšímu mdlému a poněkud nudnému zážitku jsem dnes hodnotil dost vysoko, a to proto, že hlavní (a v podstatě jedinou) vadou na kráse byl pro mě fakt, že byla celá záležitost předabována do češtiny. To mě tedy mrzelo velice velmi, tvůrci mi to ale částečně vynahradili tak, že opustili koncept klasické pohádky (kde by zřejmě stejně selhali) a předložili mi jakýsi lehce tajemný příběh s pohádkovými prvky. Fajn změna, která na mě až překvapivě zafungovala. S ničím se tady netlačilo na pilu, obsazení mi bylo veskrze sympatické, a zatímco se mi včerejší Klíč svatého Petra dost táhl, tady mi těch osmdesát minut uteklo jako nic. Mně fakt vadil jen ten dabing (ale to zase fest). Pořád slyším, jak naši politici kvákají o tom, že jsou nám Slováci ze všech národů nejbližší (a mně opravdu jsou), jenže pokud to takhle půjde dál, budeme se s nimi zanedlouho domlouvat anglicky, a to mě opravdu děsí. Za dabing ale tvůrci filmu nemůžou, o takových záležitostech se rozhoduje jinde. / Poučení: Nechci rýpat, ale myslím, že se film mohl jmenovat jen Tři dukáty. Dukát byl přece vždycky zlatý, ne? (25.12.2023)