Necrotongue

Zatímco si tvůrci seriálu často vcelku rádi zafabulují, u páté epizody jsem ocenil skutečnosti velmi odpovídající služební cestu na Slovensko. Ve všem tom marasmu jsem si užil i občasné záludné ataky černého až šibeničního humoru, jen ta zoufalá hra na city, aby to bylo takové jako americké, mi lezla na nervy. Tvůrci mi to ale dokázali vynahradit skutečnými záběry z rekonstrukce, každý pohled na pravého Láďu mi způsoboval nepříjemné pocity. Tím nechci říct, že by mě herecký výkon Petra Uhlíka nechával chladným, naopak ho považuji za velmi povedený, připadá mi tak uvěřitelný, že bych u něj pro jistotu provedl domovní prohlídku. Jeden nikdy neví... / Poučení: Heslo: "Kvalitnější stravou k lepším zítřkům", mi přijde fakt slabé, volil bych spíše formu: "Kvalitnější stravou k pravidelné stolici".

Tatranská panorámata u mě stále ještě pracují pro seriál, a udržují ho tak půl hvězdičky nad odpadní jímkou. Nemůžu si pomoct, ale čím déle příběh policejního Casanovy vyšetřujícího případ, z něhož byl odvolán a v němž se policie zjevně nadále neangažuje (vždyť těch mrtvých nebylo ani deset, že jo, tak proč si trhat žíly), sleduji, tím nabývám větší jistoty v tom, že minimálně scénáristům by nevyšel test na drogy negativně. Já bych to tipoval na nějaké halucinogeny, protože tohle by s čistým krevním obrazem snad ani spáchat nešlo. / Poučení: Když ti do stopáže schází nějaké ty minuty, připiš tam nějakou soulož. 1*-

Těžko tomu věřit, ale seriál se opravdu ještě zhoršuje. Tentokrát se polští tvůrci pokusili o cosi jako bondovku a z mého úhlu pohledu to opravdu nedopadlo dobře. Prastarý, pravděpodobně i ve svém věku a stavu stále nadržený zloun v luxusním high- tech sídle / bordelu na Lomnickém štítu, to jsem fakt ještě neviděl. Do toho zkrachovalý, leč pro ženy neodolatelný, polský policajt a fakt stupidní děj... Zachraňují to vyloženě jen ty Tatry. P.S. Figury v tomto panoptiku mi velice připomínaly sestavu v Kingově hotelu Overlook. / Poučení: Na Lomnický štít jen v doprovodu dobře placeného oddílu žoldáků. 1*-

Láďa byl v podstatě takový fajn kluk a vzorný pachatel. Při výsleších plně spolupracoval, nesnažil se poplivat nebo pokousat příslušníky, byla s ním docela sranda a člověk by málem i zapomněl, jaké to bylo zkurvené monstrum. Zůstaly za ním mrtvoly, přeoral životy pozůstalým, ale vsadím se, že by se v dnešní nemocné době (a to si o socíku iluze rozhodně nedělám) jistě našlo nemálo těch, kdo by horovali za jeho propuštění. I čtvrtá epizoda na mě fungovala, i když si myslím, že si tvůrci mohli některé věci odpustit. Ta rakovina už tu byla přece jen trochu na sílu. / Poučení: Pro konverzaci u večeře si pečlivě vybírej témata.

České kriminální seriály nestojí povětšinou za mnoho, takže mezi nimi tento počin vyčnívá, a čtyři pěticípé tak vyjadřují mou spokojenost s právě viděným. Petr Uhlík byl pro mě jasnou hvězdou třetí epizody a bylo znát, že má skutečného Láďu "nakoukaného", takže ho dával s naprostým přehledem. Považoval jsem a stále považuji případ Hojer za jednu z nejznámějších československých kauz (spolu s případem Václava Mrázka), takže mě trochu zaráží ty podivné snahy o stupňování napětí, když mě tvůrci nemají v podstatě čím překvapit. Dalším problémem je pro mě to, jakým způsobem bylo přistoupeno k ing. Tekverkovi. On tedy ochotně odpověděl na celou řadu otázek položených zvídavými kriminalisty a psychiatry, dokonce sám vypracoval písemnou studii na téma sadistických vrahů, ale proč se tu z něj snaží dělat československého Hannibala Lectera, který poskytuje konzultace k živým případům, to tedy nechápu. V určitých směrech by měli tvůrci ubrat na nadšení. / Poučení: Každý vyšetřovatel na vraždách by měl mít pevné nervy a silný žaludek.

Druhá epizoda se od předchozího dílu příliš neodlišovala, což znamená, že jsem ani v tomto případě neměl radost. Jo, jo, všímám si, že u mě mají dlouhodobě větší úspěch polské filmy, zatímco seriály za nimi často zaostávají. Já prostě tvůrcům tu neřízenou střelu v policejním sboru nežeru, a tím se pro mě stává nedůvěryhodnou celá tahle záležitost, takže zatím nemám důvod plýtvat pěticípými. / Poučení: Pokud si uděláš výlet do Tater, neztrácej hlavu.

Ale do háje... Tak úvodní epizodou mě naši severní, katoličtí sousedé zrovna neuchvátili, bylo to spíše hrozné. Tatry byly fajn, mlha pomáhala vytvořit kvalitní atmosféru, ale tím pro mě klady v podstatě skončily. Jako kriminálka to na mě vlastně nefungovalo, protože Polsko nepovažuji za banánovou republiku, takže jsem nechápal to ignorování základních kriminalistických postupů a subordinace. V určitých momentech jsem fakt jen tupě hleděl na monitor a marně se snažil přijít na to, proč se k tomu tvůrci postavili takhle blbě. Ale jako průvodce po tatranských vrstevnicích to bylo asi celkem fajn. / Poučení: Víš, jak se to říká: "Takhle mě houpat ještě můžeš...."

S příchodem Petra Uhlíka pro mě děj výrazně ožil a atmosféra zhoustla, přitom byl Láďa v podstatě pohodář, na rozdíl od svých nástrojů sice nebyl nejostřejším nožíkem v šuplíku, ale ten jeho nešťastný koníček... Už když jsem četl knihu, nemohl jsem se zbavit pocitu, že byl vztah mezi Ladislavem Hojerem a Jiřím Markovičem poněkud nezdravý (zřejmě ještě uvidíme později), i když uznávám, že byl významným přínosem k objasnění Hojerových zvrhlostí. Druhá epizoda byla místy až mrazivá a na rozdíl od přidušeného Markoviče z úvodního dílu si tvůrci škrcení figurantky při rekonstrukci nevycucali z palce u nohy. / Poučení: Kdo brousí, ten řeže.

Odkládal jsem seriál docela dlouho, příliš se mi do něj nechtělo, protože jsem četl Lovce přízraků od Viktorína Šulce a Jiřího Markoviče a tušil jsem, že bych se mohl místy nespokojeně ošívat. Úvodní epizoda mě ale překvapila spíše příjemně, přestože tvůrci tu a tam ujeli. Hlavně jsem nepochopil změnu některých jmen, zvlášť inženýr Tekverk se za jménem Stahlwerk skrýt nedá, protože nejinteligentnější vrah československé historie může být jen jeden. Teď trochu odbočím, ale v poslední době se můj negativní vztah k osobě Vojtěcha Kotka silně pozměnil, protože zcela nedávno opustil mou množinu "Neoblíbení", momentálně se nachází v neutrální zóně, ale má našlápnuto do "Oblíbených". Seriál samotný se zatím rozjíždí, takže jsem se rozhodl pro své tradiční, trojkové, zahajovací hodnocení. P.S. Pobavila mě zásadní informace o tom, že cesta z Ďáblic do Modřan trvala v roce 1979 zhruba hodinu. Jen jsem nepochopil, k čemu je mi to dobré./ Poučení: I muži mají své dny.

Už se mi nejednou stalo, že mě polští filmaři zklamali; došlo k tomu hlavně proto, že mám vůči nim velká očekávání. Polsko je sice naším sousedem, ale srovnání naší a polské filmové tvorby u mě vyznívá tak, jako bychom byli na různých kontinentech. Jasně, i v zemi pana Wolodyjowského se točí stupidní romantické komedie, jenže vedle nich natočili zachránci Vídně řadu kvalitních krimi thrillerů, což se u nás příliš (spíše vůbec) nedaří. Pravda, tentokrát i mě, starého otrlíka, poněkud zaskočila míra vyobrazené brutality, ale zas na druhou stranu život není pohádka ani komiks od Marvela, že jo. Když holt někoho vezmete přes hlavu sekerou nebo tupým předmětem, musíte počítat s tím, že výsledek nebude pěkný na pohled. Zjemnělý estét by tak mohl mít se snímkem docela vážné problémy, ale realita je taková, že dokud budou existovat lidé, kteří rádi provádějí jiným lidem ohavnosti, měli bychom si všichni na podobné záběry zvyknout, protože zákony jsou k takovým zmrdům krajně vstřícné. Zjevně nejen u nás. No, já jsem si tuhle drsnou exkurzi do Trojměstí opravdu užil, i když k pátému kousku přece jen ještě něco chybělo. / Poučení: Nějakou dobu asi nikomu neřeknu, že je hlava otevřená.