Režie:
Tomáš Vorel st.Scénář:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Tomáš PolákHrají:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Marhoulová, Tomáš Vorel ml., Marika Procházková, Jiří Macháček, Ivana Chýlková, Tomáš Hanák, Daniela Valešová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu Cesta z města se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor... Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (237)
Hodnotit nemůžu neb se na to nevydržel koukat moc dlouho, když to šlo v tv. To pitvoření bylo pro mě naprosto neúnosné. Jak mám Vorla hodně rád, tak mám čím dál víc pocit, že jeho nechuť k celé dnešní společnosti je tak velká, že mu brání to nějak umělečtěji ventilovat, a tak až moc sklouzává k moralitám. A že je to chvályhodný a ojedinělý počin natočit němou grotesku, jak jsem se někde dočetl? No kdo viděl Tuvalu, může se jen smát. ()
Skřítek ze rozjíždí opravdu bravurně - je vtipný, originální a také hluboký (tematizace konzumní kultury a groteskní definice stereotypů popkulturní doby). V průběhu filmu se ale stane to, čeho se (zřejmě) řada diváků obává - Skřítkovi dojde dech. S blížícím se koncem je to horší a horší, počáteční radost z objevování nového (filmového) světa střídá nuda. Přesto Skřítek bez problémů obhájí 4 hvězdičky. Hlavním důvodem je již zmiňovaná originální konfrontace s tvorem známým jako "homo postmodernensis" (vynikající scény v hypermarketu, maso jako fetiš každého čecha atd.). Výborná je i práce s hudbou - neustálé variování několika hudebních motivů Mig 21 (tyto melodie se nám nabíc spojují se známými texty, čímž se vytváří zajímavé napětí) film rytmizuje a uspořádává. Dalším kladem je samotná odvaha natáhnout takto specifický film do celovečerní délky (i když, jak jsem psal výše, 20 minut dolů by neškodilo). Když ještě pomineme podivnou postavu skřítka, který ve filmu nemá žádnou funkci, nezbývá než nové Vorlovo dílo doporučit. Skřítek je nezaměnitelný film. (A ještě mnohem víc...) ()
Začne to celkem vtipně, kreativně a do jisté míry i originálně, dokonce i s odkazem na úvodní grotesku z Pražské 5, jenže s postupem času je to čím dál tím míň zajímavé a čím dál tím víc nudné. Navíc to kromě jednoho odlišného nápadu (v rámci české tvorby) nemá co víc nabídnout, příběh je jenom o pokažených vztazích (což je zápletka spousty současných romantických komedií, jen ty k happy endu dojdou klišovitěji) a nakonec vlastně ani ta postava skřítka tam nemá moc využití. Tohle se prostě Vorlovi moc nepovedlo a kdyby to bylo kratší, vůbec nic by se nestalo, spíš by to bylo jen k dobru věci. 2* ()
Některé scény jsou hloupé (vymačkávání uhrů, leštění policistova obušku), některé pasáže hluché a hudba Mig 21 trochu protivná. Na druhou stranu jsou vtipné a trefné scény rozmístěny rovnoměrně po celé délce filmu a ty slabší pasáže jsou krátké, herci evidentně pochopili, co se po nich chce a jsou přesní. Tomáš Vorel st. pak získává body navíc za odvahu experimentovat. ()
Jedná sa o zaujímavý predel medzi cestami mestami. Vorel je pre mňa režisér, ktorý dokáže vystihnúť pomerne jednoducho a trefne úpadok a akýsi cyklus v akom sme neustále uväznení( či už v meste, alebo na dedine). Vždy si nájde originálny spôsob ako ho zobraziť a Škriatok nie je výnimkou. Zrozumiteľný, zábavný( hlavne trio policajtov), a dotýkajúcich sa tém ako láska, stereotyp, neistota a to hodnotné je tu prezentované čarovnou bytosťou, ktorá sa snaží postavy a hlavne ešte mestom neskazenú dcéru vrátiť späť k prírode a k skutočným hodnotám. Holubová je excelentná. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (6)
- V závěrečných titulcích není uvedeno, kdo hrál postavu Skřítka. (Jezis_z_nebe)
- Otec (Bolek Polívka), který právě jede tramvají se svou milenkou (Marika Procházková), si po kontrole revizorem prohlíží v peněžence starou fotografii své manželky (Eva Holubová) s miminkem. Ti se na fotografii hýbají jakoby ve filmu. Je to skutečná sekvence s touž herečkou z jednoho ze začátečnických Vorlových krátkých filmů To můj Láďa (1981). Snad kouzlem nechtěného jde o sekvenci, v níž hrdinka právě řekla o svém manželovi: „Určitě si našel jinou. Hezčí. Mladší“, což je přesně její aktuální situace ve Skřítkovi. (Adam Bernau)
- Na firemní stránce autora Skřítka Vorelfilm se píše, že rodina ve Skřítkovi je venkovskou rodinou z předchozího Vorlova filmu Cesta z města (2000), která se přestěhovala do města. Oba filmy jsou zcela odlišné, nijak na sebe nenavazují a totožnost obou rodin nelze přímo z těchto filmů ani vykázat, ani vyvrátit. Žádné stěhování není nikde zmíněno, ale ve Skřítkovi je naznačeno rodinnými fotografiemi, pro něž jsou použity venkovské záběry a sekvence právě z Cesty z města. Skladba obou rodin je stejná, rodiče dokonce hrají tíž herci (Holubová, Polívka). Toto ztotožnění je však popřeno pozdějším Vorlovým filmem Cesta do lesa (2012), který je volným pokračováním Cesty z města a v němž se ona rodina vyskytuje stále ve svém původním venkovském bydlišti. Každopádně autor rodinu ve Skřítkovi vtipně motivicky napojuje: V Cestě z města je otec soukromým zemědělcem a v jedné scéně provádí zabíjačku, ve Skřítkovi je zaměstnán v masokombinátě. Matka má ve vsi obchůdek s potravinami, ve Skřítkovi pracuje jako pokladní v hypermarketu. (Adam Bernau)
Reklama