The Da Vinci Code
Da Vinci Code
The Da Vinci Code
Da Vinciho kód
The Da Vinci Code
The Da Vinci Code
Režie:
Ron HowardScénář:
Akiva GoldsmanKamera:
Salvatore TotinoHudba:
Hans ZimmerHrají:
Tom Hanks, Audrey Tautou, Ian McKellen, Jean Reno, Paul Bettany, Alfred Molina, Jürgen Prochnow, Jean-Yves Berteloot, Jean-Pierre Marielle, Seth Gabel (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Robert Langdon je expert na náboženskou symboliku. Během autogramiády své knihy v Paříži je policií požádán o spolupráci při vyšetřování vraždy hlavního správce Louvru, Jacquese Sauniera, se kterým se měl toho dne setkat. Saunier, kterého střelil albín Silas, totiž před smrtí popsal své tělo i podlahu kolem sebe podivnými symboly. Robert se je snaží kapitánu Fachovi vyložit, objeví se tu však policejní kryptoložka Sophie Neveu, která Roberta tajně varuje, že ho Fache hodlá zatknout za vraždu. Pomůže mu uprchnout a společně s ním se pustí po stopách Saunierových šifer. Vyjde najevo, že zavražděný muž byl dědečkem Sophie a podle všeho patřil k tajné organizaci Převorství sionské, která po tisíce let ukrývá a chrání tajemství svatého grálu. Mezitím Silas, který na pokyn biskupa Aringarosy a vlivné církevní organizace Opus Dei také pátrá po grálu, zjistí, že ho Saunier oklamal a svedl na falešnou stopu. Robert a Sophie uniknou kapitánu Fachemu, posedlému jejich zatčením, a podaří se jim získat da Vinciho šifrovací přístroj kryptex, ukrývající údajně tajemství grálu. Spojí se s britským historikem a milionářem Teabingem, se kterým pokračují do Londýna, kde je čeká nejedno nebezpečí, ale také šokující pravda o tajemství grálu. (TV Nova)
(více)Videa (6)
Recenze (1 468)
Break The Codes. Původně jsem přemýšlel dokonce nad jednou hvězdičkou, ale poté jsem si přátelé řekl ne, že tohle rozhodně není film, jehož směrem by se měla ubírat současná hollywoodská produkce a že nedat odpad jenom kvůli Ianu McKellenovi, který si z filmu délá otevřenou legraci, by bylo poněkud hloupé. Užil jsem slova "film", omlouvám se - Ron Howard, naprosto neschopný vypravěč, natočil za "přispění" nenápaditého scénáristy Akivy Goldsmana spíše divadelní hru anebo adventuru o přesunu z jednoho bodu do druhého (vykonstruovanou, schématickou, klišovitou, křečovitou...) bez možnosti ovládání, při které je nejdůležitější vyslechnout si neskonale hloupé a postupem času průměrně inteligentního člověka svou nafoukanou hloupostí urážející proslovy postav (dokonce i akční scény jsou situovány jako dialog!). Upřímně by mě zajímalo, kde se podělo 130 milionů amerických dolarů, když Šifra není dobrá ani po technické stránce a co víc, nedá se vnímat ani jako žánrová dobrodružná zábava, když si okázalým užitím hudby jako z německé televizní kriminálky a mystického střihu hraje na něco víc (takhle hloupý a nechtěně směšný blábol tady nebyl od Umučení Krista). Svícení scén podřízené přístupnosti, nulová práce s mizanscénou a téměř žádná hloubka ostrosti, zmatečný a okázalý střih dílo zkázy dovršují, o logických dírách velikosti průvanu v mých trenkách po čočkové polívce nemluvě. Herecké výkony na tom nejsou o nic líp, Howard je špatný dir-actor a když člověk pomine figurky jako Molinu a Rena, zbývá mu obstojný Bettany, neuvěřitelný Hanks a ve všech filmech špatně hrající Audrey Tatouová. Svým způsobem mám ten film ale rád, dialog mezi symbyolologem a jeho starým přítelem, který na něj vytáhne skutečnou vědu sémiotiku, mě vždy dokáže svou pompézní arogantností a demencí pobavit. To se nedá ale říct o celku, blockbusterové dno léta páně 2006. ()
ŠIFRU by vypískali i v mateřské školce, natož pak v Cannes, což ale pro mě osobně nebylo žádné překvapení, protože Ron Howard už dlouho nenatočil nic, co bych nazval filmem a bylo jen otázkou času, kdy si to uvědomí i všichni ostatní. S výjimkou Iana McKellena (ale i jeho výkon se občas pohybuje na hraně) se všichni zúčastnění tváří po celou dobu velmi tupě, běhají od jednoho nečekaného zvratu (který musí být každému jasný ještě předtím, než se na film začne dívat) a klišé (Silasovo prozření) k dalšímu a rádoby dramaticky (a nesmírně komicky) deklamují věty jako "MÁM PODEZŘENÍ, ŽE VÁŠ DĚDEČEK NEBYL VÁŠ DĚDEČEK." Po napětí ani památky, vizuálně maximálně nezajímavé a celkově zdlouhavé, zakončené úmorně nastavovaným koncem. Nejsem nijak kovaný v historii a konspirační teorie mi zabírají většinu volného času, ale přesto jsem všemu tomu blábolení nevěřil ani na chvíli, vlastně se směju ještě teď. To nejzajímavější na celém filmu a sice splývání dobra a zla u vedlejších postav bylo bohužel pojato tak zmateně, že jsem záhy netušil kde je sever a co hůř, bylo mi to srdečně jedno. Takže po HOSTELU tu máme další letošní dokonale vyhypeovanou megasrágoru. ()
Soundtrack Hans Zimmer: 1. Dies Mercurii I Martius ,2. L'Esprit Des Gabriel ,3. The Paschal Spiral ,4. Fructus Gravis ,5. Ad Arcana ,6. Malleus Maleficarum ,7. Salvete Virgines ,8. Daniel's 9th Cipher ,9. Poisoned Chalice ,10. The Citrine Cross ,11. Rose Of Arimathea ,12. Beneath Alrischa ,13. Chevaliers De Sangreal ,14. Kyrie For The Magdalene, ()
Ježíš byl taky jenom člověk aneb Mnoho povyku pro nic. Doprovázena pískotem kritiků z Cannes a obdobně nesouhlasným mručením církve, sklidila filmová adaptace nejdiskutovanější knihy posledních let hromadu proklatě nízkých hodnocení. Právem? Jistěže právem, právo na mylný názor má každý, ale skutečně šlo ten velkohubý brak (ano, četl jsem jej) zfilmovat lépe? Struktura filmu je totožná s tou knižní, tzn.: kecy, kecy, útěk, kecy, kecy, útěk, kecy, kecy, útěk, kecy, kecy, kecy, kecy, konec. Akiva Goldsman z knihy pouze pietně vyextrahoval to nejpodstatnější a pohořel v iniciativní snaze vdechnout plochým postavám nějaký život – z chodících charakterových vlastností učinil nechtěně směšné chodící charakterové vlastnosti. Nechtěně směšný je rovněž akurátní casting. Nudný historik Tom Hanks (obecně akceptovatelný), stejně jako divák nic nechápající vyšetřovatelka Audrey Tautou (je fešná, i když nemá co hrát), britsky šarmantní profesor Ian McKellen (sázka na jistotu), zavilý francouzský inspektor Jean Reno (no comment) a jako (jediná) nečekaná třešnička na dortu albín jménem Paul Bettany. Odměřené, užvaněné, nepřekvapující. Svou bezguľovostí šokující nanejvýš pro neznalce knihy. Ale špatné, mizerné, neukoukatelné? Sakra, lidi, nebuďte tak rozmlsaní. Ron Howard si režíruje svůj standard, Zimmer mu obrušuje hrany okázale temnou hudbou a vše svižnými, ač opatrnými kroky směřuje k „teď zadržte dech“ finále. K dobru režiséra budiž přičteno, že jsem jej (i při znalosti elementární myšlenky) na chvíli zadržel. Dobrý thriller, dobrá zábava, proč ta špatná nálada? 60% Zajímavé komentáře: Marius, Faidra, Jordan, Tommy987, k212, Nick Tow, gr8 escape, Morien, PALINO, tEnCo, f1, Le6n, Konikolec ()
Galerie (70)
Zajímavosti (57)
- V příběhu je zmíněn nakladatel Roberta Langdona (Tom Hanks) jménem Jonas Faukman. Jedná se o anagram Jasona Kaufmana, skutečného nakladatele autora knižní předlohy Dana Browna. (Siriuss)
- Autor knižnej predlohy Dan Brown a jeho manželka si počas autogramiády vo filme zahrali malé cameo. (Greenpeacak)
- V Británii filmu hrozila přístupnost až od 15 let. A to nikoliv kvůli zobrazovanému násilí, nýbrž vinou hudby, která je prý příliš děsivá pro dětské uši. Nakonec však byla filmu udělena přístupnost od 12 let. (Divočák)
Související novinky
Na mladého Hana Sola dohlédne Ron Howard
Hollywoodem tenhle týden otřásl odchod Phila Lorda a Chrise Millera od sólovky Hana Sola. Šéfka Lucasfilmu Kathleen Kennedy je propustila měsíc před koncem natáčení, jelikož se jejich vize začala… (více)
Koho čeká Inferno s Langdonem?
Šifru mistra Leonarda ani Anděle a démony nepotkaly moc příznivé ohlasy. Po finanční stránce ale oba filmy mocně zabodovaly, takže není divu, že uvidíme pokračování. V adaptaci dalšího románu Dana… (více)
Toma Hankse čeká Inferno
Pokud znáte knižní tvorbu Dana Browna, mělo by vám být z nadpisu všechno jasné. Šifru mistra Leonarda a Anděly a démony bude na velké plátno konečně následovat další dobrodružství symbologa Roberta… (více)
Symbol je ztracený, ale našel režiséra
Ron Howard, který natočil Šifru mistra Leonarda a Anděly a démony, se na třetí langdonovku vykašlal kvůli adaptaci westernové fantasy Stephena Kinga „Temná věž“. Tu mu ale studio Universal nakonec… (více)
Pominu-li argumentační pomýlenost tvrzení některých kritiků, že "film je dobrý, protože vše, co je na něm špatné, bylo už v knize," musím s nimi navíc nesouhlasit. Snímek se vůči knize stylisticky i narativně vymezuje a jakákoliv podobnost vychází spíše z povrchního srovnání příběhů. Nadsazený akcent předlohy totiž nahradil akcent mysticizující, což radikálně mění vyznění a žánrový příběh je reprezentován bezmála jako náboženský obřad, v němž není primární informace samotná, ale proces jejich zdánlivého podávání. __ Jakkoliv je literární předloha z mnoha důvodů výrazně problematická (= blbá), je evidentně psaná s jistým hyperbolickým nádechem. Inscenuje tak velká konspirativní odhalení či (pseudo)seriózní setkání odborníků stejně okázale jako žánrově determinované scény bičování, neustálých úniků, rituálních vražd nebo řešení zašifrovaných zpráv. Střídání těchto dvou diskurzů tvoří společně s atraktivním vnímáním historie feministickou optikou tvoří formální dominantu knihy… __ Příznačné pro obměnu narace a stylu je už úvodní sekvence, v níž postava A honí po Louvru s pistolí postavu B, aby z ní dostala nějaké informace a pak ji zabila. V knize je situace inscenována jako žánrová a narativně ustavující. Subjektivní popisy pocitů a myšlenek postavy B tvoří klíčová čtenářská vodítka pro uchopení následujícího děje. Filmová podoba týž scény je natočena hlavně prostřednictvím dlouhých detailů na obrazy na zdech, které jakoby nezúčastněně (a s nimi i divák) shlížely na anonymní muže pod sebou. Finále scény film nakonec rozmělní v nesmyslné a kontraproduktivní paralelní montáži se scénou následující. __ Nahrazení žánrovosti a narativity falešným mysticizmem nakonec filmu umožňuje pod rouškou transcedence ohladit všechny ideologické hrany předlohy, takže v něm nejsou velká tajemství, zásadní konspirativní odhalení, proticírkevní pasáže, feministické čtení minulosti a ve výsledku ani žádné postavy, tvořeny v knize především reprezentací výše zmíněného. Vznešená inscenace ničeho zpomaluje čas, postavy mluví pomalu, šifry samotné jsou ve výsledku marginální a ačkoliv hrdiny neustále někdo honí, vždycky je dost času na dlouhý dialog (např. scéna, v níž padouch ve stínu počká, než si dopovídají, a teprve potom zaútočí). __ Nejpodivnější "vyprazdňující" modifikací však prošlo trojí finále, jež v knize vychází z řady vodítek v předchozích pasážích. Ty však snímek postrádá a inscenuje "první" finále jako moment zásadní spirituální katarze, kdy kamera ve spirálách za doprovodu burácivé hudby oblétá hrdinu, před nímž z prostoru nesmyslně vystupují digitální objekty (ačkoliv implicitně jde o prostou logickou dedukci). Podobný model pak film aplikuje v posledních minutách, kde je ještě intenzivnější, protože musí zakrýt absurditu celé scény, když hrdina největší tajemství odhalí náhodou při holení. Výsledkem je hvězdně obsazený hollywoodský blockbuster, který tradiční narativní model (už sám o sobě v knize hrozně nefunkčně uchopený) zcela vyprázdnil a nahradil falešnou mystikou (korelující s otravně "sugestivní" hudbou). () (méně) (více)