choze

Scenáristicky přímočará a nepříliš zajímavá storka o pomstě a ani choreografie akčních scén mě zrovna nesejmula. Sice je to audiovizuálně nabouchané, nešetří to brutalitou a Dev Patel je sympatický fucked up hero, ale k nadšenému jásotu mi to nestačí. Samozřejmě díky Bohu za každý podobný drsný poctivý akčňák v kinech.

Slušná kriminálka, která by mohla být ještě svižnější a v závěru bych upřednostnil místo policejního vyšetřování ještě jedno dvě kola s mafiány. Gabinův sedlák se vlastně většinu času chová idiotsky (zničí heroin, nehlídá si líp dobytek a nechá ženy samotné doma, i když ví, že se na něj chystají gangsteři), což ale patří k jeho neústupné nátuře, stejně jako nesdílení zásadních informací s vlastní rodinou. A má to divný hudební podkres, který mě ale nijak výrazně nerušil.

Historická propaganda o kung-fu Batmanovi, který vykope ze Šanghaje japonské okupanty. Klasický příběh o válce s průběžnými ztrátami na obou stranách je podaný poněkud zkratkovitě, ale nadopovaný efektní stylizovanou akcí. A jako třešnička na dortu moje oblíbenkyně Qui Shu.

V době premiéry bych to nejspíš odstřelil jako pramálo hororové i zajímavé a jako promarněnou příležitost natočit solidní mysteriózně-hororovou jednohubku. Dneska je mi to i přesto dost sympatické. Základ je v pohodě, mladá holka posedlá záhadami pražského podzemí, žijící ve starém baráku přímo nad ním, o tom točí dokument, v knihovně získává clues, lidi okolo zatím beze stopy mizí a nakonec se do podzemního labyrintu vydá s kámoši a motají se tam jako v Záhadě Blair Witch. To by klidně mohla být sice neoriginální, ale příjemná a zábavná žánrovka. Jenže by to chtělo zajímavější scénář (zápletka se rozjíždí dost pomalu), kameru (i když kvituju, že podzemní chodby nejsou utopené ve tmě), hudbu, atmosféru i labyrint, kterému chybí nějaká výraznější zákoutí nebo mytologie a vystačí si jen s nápisy na zdech a nějakou tou mrtvolou. Závěrečný zvrat je navíc banální a veškeré dosavadní mysteriózno ničí. Pochvala za to, že jsem měl pocit, že sleduju legitimní postavy a ne nějaké šaškující karikatury jako v současných českých pseudokomediích. A za sympaťáka Zadražila, který z toho herecky ční. A za pokus o žánrovku, jaké se tady nedělají a která předběhla podobné francouzské Pod zemí o dva roky.

Příběhy o Hollywoodu miluju, přesto mi Vincentův svět nepochopitelně dlouho unikal. Aspoň jsem ho teď mohl slupnout na jeden zátah. Čtveřice kámošů semknutá kolem titulní stoupající hollywoodské hvězdy a jejího bratra se poflakuje po L.A., paří, balí sexy baby (kterých je tu nejvyšší koncentrace na světě, protože Hollywood), kupuje si luxusní auta, motorky a domy, obráží schůzky ohledně připravovaných filmů a konstantně hláškuje. Ještě první - okázale nedramatická - řada je vlažná, ale ta druhá přitvrdí dramatickou muziku a už nemá chybu a takhle se pak frčí až do úplného konce. Je to vtipné, je to pohodové a je to skvělý vhled do fungování Hollywoodu se záplavou cameo rolí (vedle herců i scenáristé a režiséři, např. Sorkin, Cameron nebo Scorsese), které se žádný jiný seriál ani neblíží. S každou další sérií se daří víc prozkoumat postavy a Kevin Dillon jako Johnny Drama a Jeremy Piven jako Ari si tímhle připsali svoje životní role. "Tohle město je naše!" 

Vydržel jsem jen půlhodiny, ale měl bych pár postřehů. Předně to není klasický romcom, ale jakási jeho crazy varianta, kdy jednak nesledujeme normální lidi (hrdinčini rodiče jsou tajní agenti), ani normální chování (rodiče zamknou dospělou dceru v jejím pokoji). Problém je, že přes veškerou absurditu to nepůsobí vtipně, ale infantilně a dementně - humor představuje trapné přehrávání a opakované lezení dospělých postav po čtyřech. Scény jsou komediálně i dramaticky nerozvinuté, nevytěžené a tím pádem nezajímavé. Hrdinka ani rodiče neprojevili během první půlhodiny ani náznak osobnosti, pominu-li absurdní obsesi rodičů dcerou. Vánoční zasněžený setting fajn a z kamery oči taky nekrvácí, ale dabing nesedící na pusu z toho dělá až přízračnou záležitost. Do Lucky se strefovat nebudu, myslím, že s lepším scénářem a režií by si to dala v pohodě.

Nejsem úplně fanda nimrání se v duševních chorobách, (sexuálních) traumatech a obecně v tom, jak fucked up lidi můžou být. Ale tohle je tak dobře napsané a zahrané, že mě to přikovalo k obrazovce. Intenzivní, autentické, překvapující, nepříjemné i vtipné. Netflix at his best.

Jedničku mám radši, ale dvojka si s ní v ničem nezadá. Místo nacvičování experimentálního divadla se Štěpán musí zorientovat v prváku medicíny, přitom s novou láskou opakuje starý vzorec a k tomu další várka zábavných postaviček (Mireček, Přeučilův profesor...) v podání skvělých herců a fajn písniček. Jen mě už mnohé ty bonmoty svou lidovostí otravovaly. Zajímavé je, že se Štěpán s Kendym najednou vydávají studovat dva velmi ambiciózní obory, ke kterým v prvním dílu ani náznakem neinklinovali.

Nějak nechápu, v čem se tohle liší od průměrné seagalovky nebo neesonovky, kde padouši otravují spícího medvěda-hrdinu tak dlouho, až je převálcuje. Jestli tím chtěl Cronenberg říct - jak tvrdí - že "násilí je ošklivé, áno", měl o dost víc přitlačit na pilu s odpudivými detaily. Navíc abych to bral vážně, nesměla by titulní postava být takový zabijácký superman. U Východních příslibů jsem aspoň měl reálnou obavu o obyčejnou hrdinku zaplétající se s nebezpečnými gangstery.

Po protrpěné první půlhodině jsem to vzdal. Snaží se to působit znepokojivě, ale absence děje a dialogů nudí.