Hrana zlomu

"Mami, můžeme jít na Texaský masakr?" "Ne, máme Texaský masakr doma!" Z pokusu o thriller bohužel vzešla jen trapná komedie, navíc nechtěná soudě podle toho, že největší výbuchy smíchu jsem zažíval u dramatických scén s rádoby tíživou hudbou. Utilitární kamera bez nápadu snímá papundeklové kulisy, na kterých pomalu ještě visí cenovky z obchodu. V nich pobíhá Kozub neschopný si dva měsíce umýt ksicht, oděný ve středověké tunice, aby si náhodou divák nemyslel, že má na tričko ze sekáče. Sláva tomu klukovi, protože jen jeho výkon drží jeho linku nad hladinou totální trapnosti. To samé se dá říct o Gajdošíkové, která se v povrchní agitce o domácím násilí opravdu snaží, i když vlastně nemá co hrát. Paralelní příběhy totiž postrádají jakoukoliv věrohodnost chování postav a zároveň jsou tak ploché a nicneříkající ve svém významu, že si nevystačí s jednoduchou brutalitou. Tvůrci si to asi brzy sami uvědomili a pokusili se vytvořit dojem komplexnosti nelineárním vyprávěním, které tady ale nic nepřináší a často přímo kazí poslední šance na napětí a temnější atmosféru. Po ukázkách slušných žánrovek v současném českém filmu si myslím, že je čas přestat dávat diplomy za účast a očekávat víc, než naprosté minimum. Zvlášť u jednoho z nejlevnějších žánrů, kde se opravdu nedá vymlouvat na český rozpočet. Tudy cesta opravdu nevede. (30.10.2023)

Hranu zlomu sice ohodnotím průměrnými třemi hvězdičkami, ovšem radost z toho, že v našich končinách vůbec vznikl takovýto typ filmu, ta je mnohem větší, a to i díky tomu, že se navíc nejedná o vyloženě nějaký průser, naopak, v několika ohledech se Hrana zlomu povedla vážně dobře a doufám, že by se mohlo jednat i o inspirativní počin pro další tuzemské tvůrce, aby se do podobně laděných projektů též nebáli jít, jelikož zde bylo prostě vidět, že to zkrátka jde i u nás. Každopádně k filmu samotnému a co mě tedy oslovilo nejvíc. Začít musím určitě u herců a samozřejmě u obsazení Štěpána Kozuba, na kterého jsem byl upřímně zvědavý a popravdě jsem věřil, že zrovna tento typ role by mu mohl sednout, no a nemýlil jsem se, svého lehce zvrhlejšího prosťáčka zvládl na jedničku a ani vlastně nepamatuji typově lépe zahranou postavu v českých filmech. Skvěle ho ovšem doplňují i ostatní, opravdu výrazní herci, za zmínku tak jistě stojí ještě i třeba Pavla Gajdošíková, která po parádním výkonu v Chybách i zde dokazuje, že by měla dostávat u filmu mnohem více šancí, jelikož s naprostým přehledem strká všechny ostatní ty rádoby primáckonovácký ženský hvězdičky do kapsy, a to nejen svým nevšedním sexappealem, ale především svou výrazností a samozřejmě i nadprůměrným hereckým talentem. Hodně mě pak zaujalo i zajímavé zpracování filmu, konkrétně tedy co týče časové posloupnosti, kdy tvůrci skákají v posloupnosti děje jak cvrčci v trávě, ono zpracování ovšem má hlavu a patu, je přehledné a považuji ho skutečně za rozhodně oživující prvek. No a za velmi povedenou musím označit i atmosféru, se kterou se též v tuzemské kinematografii není vůbec běžné setkávat, působí totiž syrově, temně a celkově prostě velice funkčním dojmem. Toť ty nejvýraznější pozitiva, ale mohlo to být i mnohem lepší, kdyby se tvůrci ovšem vytasili s daleko lepší zápletkou, respektive scénářem, který jim toho bohužel příliš nenabídl, celé to totiž působí strašně stroze, nenápaditě, bez jakékoliv myšlenky, zkrátka po této stránce nemůže Hrana zlomu zaujmout, nehledě na to, že kvůli tomu pak ve filmu nefunguje ani napětí, či emoce. Ve výsledku tudíž odpovídající hodnocení průměrnému filmovému zážitku, něco se povedlo, něco méně, nicméně já musím zopakovat, že jsem především rád, že zde vůbec něco takového vzniklo, jelikož takovýchto podobných filmů je v ČR opravdu jako šafránu. (03.05.2023)

Emil Křížka ukřižoval, umučil a upálil Phoenixe na Hranici! Češi se snaží o něco jiného, ale tady jde vidět, že nám to absolutně nejde, nesedí. Raději zpátky k těm komediím a pohádkám, protože tohle je ostuda a trapas. Tady je špatně úplně všechno, že jsem při sledování šel 5x zvracet. Téměř vůbec se tu nemluví, vůbec nic tu nedává smysl, vypravěč míchá dějové linky jak se mu zachce ( asi podle zrovna nalitého panáku), je to nuda k posrání, postavy jsou nesympatické a jediné, na co se tady dalo dívat byly kozy Pavly Gajdošíkové. Přál jsem si konec jak už dlouho ne. Já jsem větší sračku letos ještě neviděl. 1 Hvězda z milosti. (03.05.2023)

(6,5/10). Emil Křižka je neskutečně originální režisér a vždycky rád podpořím takové tvůrce. Hrana zlomu rozhodně není horor jako každý jiný. Nazval bych jej takovým českým Majákem. Sledujeme beze slov kompozici hrůzných a místy až šílených záběrů, které tvoří děsivě uhrančivou kompozici. Hrozně se mi líbil způsob střihu a práce s vyprávěním příběhu. Nahodilé, ale promyšlené odkrývání detailů je krásný způsob, jak si divák může sám krásně dosazovat střípky do této prapodivné skládačky. Postavy místy až karikatury byly sice povrchově prokreslené, ale stejně se dostaly divákovi hluboko pod kůži. Ještě ucelenější nepříjemný pocit ve vás vyvolá hra zvuku a hudby, která je asi to nejlepší na celém filmu. Štepán Kozub mě jenom ujistil v tom, že je to nesmírně šikovný klučina, který si vybírá zajímavé projekty. Chvíli jsem měl problém zvyknout si na jeho vážnější podání, ale po pár minutách už to šlo samo. Hrana zlomu je spíš artové dílo, které ocení náročnější diváci. (26.02.2022)

Super nečekaný koncept a styl vyprávění, nad kterým si divák může krásně lámat hlavu a ještě ke všemu mu to ve finále dá smysl! Má to hlavu a patu a je tu poznat režisérský talent. Na herectví Štěpána Kozuba sice teprve začínám přicházet, ale do role utlačovaného psychopata se stoprocentně hodí. Emil Křižka je asi jediný český režisér, jehož budoucí tvorbu budu nadále sledovat.  Hraně zlomu tudíž ráda pro motivaci přilepším. (08.02.2022)