Domino

Film o tom, že i ten nejdrsnější chlapák může být nakonec nalomen ženou a i ta nejdrsnější žena nakonec podlehne sociálnímu cítění....Tahle Scottova popová avantgarda se velmi těžko nějak objektivně hodnotí. Od toho, na co jsme u hollywoodských filmů zvyklí se totiž liší natolik, že je obtížné ji hned správně uchopit. V Domino zašel Tony jednoznačně nejdál ve své pověstné obrazové extravaganci (hojně vystrkující růžky už v Man on Fire) a na jedovatě žlutém filtrovém podnose servíruje přesvětlené scény, neobvyklé úhly kamery a střih ve stroboskopickém rytmu. Taktéž scénář Richarda Kellyho se vymyká všem konvencím a v přístupu k divákovi je ještě přidrzlejší, než ten k Donnie Darkovi....Celý scénář totiž stojí na motivu ošemetné pravdivosti a spolehlivosti vyprávění, což dobře vyjadřuje už úvodní titulek "Natočeno podle skutečných událostí. Tak trochu." Pravda je realativní a několikrát je ve filmu odhaleno, že nějaká událost proběhla jinak, než jsme dříve viděli, a "lživá" scéna je záhy nahrazena "pravdivou"...Ve všem tom zmatku a formálním běsnění se naštěstí tvůrcům daří udržovat film jakž takž přehledný, což se bohužel netýká té nejklíčovější dějové zákruty o prvních dámách a uloupených penězích, takže vám možná budou občas před očima naskakovat velké tučné otazníky....Ano, Domino je film zajímavý a velice progresivní, je ovšem otázkou, zda všechny ty novoty v pojetí potěší diváka (zejména v prostřední části jsem byl z filmu už docela otrávený, možná kvůli té vlezlé žluti) a zda vůbec znamenají jakýkoli přínos. Domino po nás chce, abysme se jí hlouběji zabývali, abychom přistoupili na její hru a pokusili se ji vnímat jinak, než jak jsme tomu navykli u ostatních filmů...Jak říkám, je těžké tohle hodnotit, takže ony udělené tři hvězdičky prosím vnímejte jako kvantitavní vyjádření výsledného diváckého zážitku, nikoli kvality snímku.... (05.07.2008)

Tak tohle už Tony Scott přepískl. Volně se nechal inspirovat životem profesionální lovkyně lidí, takže Keira Knightley na molu bije modelky, splachuje zlaté rybičky do záchodu, sjíždí se mezkalinem, drsňáky ukolíbá tanečkem, sleduje, jak její kolega amputuje cizí ruku brokovnicí a bravurně ovládá všelijaké druhy zbraní. Násilný příběh hodně odbočuje, hodně blábolí o ničem, kamera neustále snímá jakékoliv odhalené místo Keiry Knightley. Scott je stále agresivnější, zrnící obraz, ruční depresivní kamera, přesycené barvy, střih střídá střih, a ten zase další a ten.. Prostě stále dokola!! Knightley přeměnou šokuje, ale raději ji mám v jiných látkách, Mickey Rourke si vedle Sin City užívá svůj možný comeback, Scottův rukopis je pro tentokrát ale docela silně nečitelný. A v tomhle případě si ho docela neuhlídal, protože z těch dvouvteřinových záběrů místy bolí hlava. Vedle Scottových klasik typu Nepřítel státu, Muž v ohni nebo Poslední skaut to neobstojí, ale na ty tři hvězdy (pustil jsem si po letech) se nakonec vyškrábeme. (13.03.2006)

Podľa skutočného príbehu ... tak trochu. Scott nás hneď v úvode upozorní, že toto nebude vážna rezanica ako jeho posledný počin Man on Fire. Treba si zvyknúť na neobvyklé spracovanie absurdného deja čo chvíľku potrvá, no film sa našťastie ku koncu zlepšuje a ... no bavil som sa. Vytkol by som tomu zbytočnú odbočku v osočovacej show ja som neger – ty si neger (alebo tak nejak) a naopak potešil ma vzťah troch bounty hunterov. (18.08.2006)

To isté ako nič nehovoriaci trailer, akurát v dvojhodinovom balení. Tak chaotický, vizuálne do seba zahľadený a v kontexte s tým nezdravo dlhý film, že som ani nemal dôvod a záujem riešiť, čo sa v ňom deje (a že to po vás tvorcovia vyžadujú!). Pred úplnym fiaskom ho ale zachraňuje slušný casting a notná dávka vtipu. (07.12.2005)

Keiru chci za jiných okolností vidět i v nesledovatelných nesmyslech, ale tady bohužel selhává ve všech směrech. Nevěrohodně tvrdí situaci, nevěrohodně střílí a vzhledem k nesmyslně vychtěné stylizaci dokonce i nevěrohodně vypadá. Terč netrefil ani Tony Scott, který si asi výtky týkající se jeho přílišné vizuální vyměklosti (rozuměj občasnému racionálnímu střihu) u Muže v ohni vzal příliš k srdci. Rozklepaná kamera a plno filtrů či zoomů jsou sice prima nápady, ale aby mě bolely oči i při záběru na zlatou rybičku, to je pro mě nevítaná novinka. Nebýt Christophera Walkena, šel bych klidně ještě níž, protože tohle je místo slibovaného trháku naprostá křeč, u které jen kroutím hlavou a nechápu hlášení o postmoderně. (07.03.2006)