Sunshine

☼ S ☼ U ☼ N ☼ S ☼ H ☼ I ☼ N ☼ E ☼.... Nic nového pod Sluncem, ale něco nového v Slunci. Zdál se mi sen. Ocitla jsem se v neviditelné zóně uvnitř poslední naděje lidstva, Ikara 2. Do posádky jsem se zamilovala od prvního spatření. Kapovy modré oči, ve kterých zuří pozemské cyklony, aby se v nich vzápetí rozhostil vesmírný klid.Třesoucí se rty něžné, ale ocelově pevné Cassie, rozhodná brada a absolutní nekompromisní oddanost vojácky přímočarého Mace, pokorná odvaha v několika úsporných gestech Kanedy. Jeden za všechny, všichni za Cíl. Symbolický kontrast lidského oka- a božího oka, kterým je v téměř panteistické interpretaci naše nejbližší hvězda..............Skutečnou hvězdou filmu není Capa, Kaneda ani Mace, ale Slunce. Morální dilemata a náboženské motivy plují v meziprostoru mezi slovy a činu, ale bez patetické zátěže. Tím víc působí a rozdírají. Když Kapa hebce rozřízne ticho slovy Kill him, když se Mace mlčky omluví za výbuch adrenalinu, podléhám a obdivuji se Boylovu emocionálnímu minimalismu. Tragické lovestory prožívá celá posádka.Ale ne v těle Ikarově. Se Sluncem. A to celé podkresluje drsně medoví Underworld a božské symfonie Johna Murphyho. Sunshine mě střídavě zmrazoval až k ledovému skupenství a poté bez výstrahy házel do výhně. Smrtelnost a nesmrtelnost v zavíření hvězdného prachu. Filozofie beze slov. Totální zážitek. Našla jsem svou sluneční fontánu, hlubokou a žhavou, ze které jsem se hltavými doušky napila, do níž jsem se ponořila a kam se vrátím...Vrátila jsem se, a Boyleovu sluneční odyseou jsem prošla popáté. P.S. ad závěr: ani napoprvé jsem v tom žádný násilný přerod neviděla, nečekala jsem výrazovou a formální lineárnost. Ocenila jsem, že na konci poutě se proti nim postavilo stvoření stejného rodu, a přece za hranicí humanity, taková variace na sluneční, ale stále ještě rozmazanou lidskou skvrnu.Tell me, what do you see? (09.09.2007)

Sunshine dokáže v divákovi rozsvítit nejednu emoci, ať už strach o úspěch poslání, soucit k některým postavám, obdiv k jiným nebo dojetí. Právě to poslední mě potkalo u dvou geniálně poskládaných a emočně naprosto rozkládajících scén. Pokud je Sunshine v něčem film roku, je to atmosféra. Boyle si totiž pohrál s mnoha žánry a výsledný mix zaobalil do zlatavého obalu s pesimistickým nádechem. Výsledkem je pak něco, co asi nemá obdoby a co by měl vidět a k dobrému či špatnému si sám pro sebe přebrat každý, protože jinak nemá šanci pochopit, o čem si to tu plácám. (16.06.2007)

Nová loď, jediný úkol: zažehnout hvězdu uvnitř hvězdy...Vítá vás ICARUS 2 !... Film se tváří jako horor - myslím, že zbytečně. Jsou zde dobré věci, ne vše se ale podařilo. Třeba ,,obrazy" slunce - vyznívají spíš kýčovitě, než abych se ,,kochal". Herci toho moc nepředvedou. Jednak nemají prostor a jednak hrají ,,béčkové" věci. Zklamání ! Čekal jsem větší podívanou. Kdyby to bylo tajemné sci-fi, asi bych byl spokojenější. (16.09.2007)

K tomuto filmu mám opravdu zvláštní vztah, neboť jsem ho musel zhlédnout opakovaně kvůli analýze do školy. Nu a napoprvé to nebylo nic příjemného, zmatený zážitek s opravdu pitomým skokem do jiného žánru. Napodruhé už jsem začal rozpoznávat sofistikované přístupy k filmu. Napotřetí jsem ocenil jemné nuance od jiných mainstreamových filmů, ale nikdy se nedostavil ten pravý úžas nad tímto podivným dílem. Klišovitý příběh odvyprávěný hodně jednoduchým způsobem je ozvlášťněn právě Boylovou režií, která se na mnoha místech chová až manýristicky. A pokud chcete znát můj konsenzus mé práce, snad napoví podtitul: "Sunshine: Jako avantgardní stín současného popcornu." Toto scífko totiž doporučuji tomu, kdo hledá v současném mainstremu něco nového nebo alternativního, britské Sunshine je tou pravou volbou. (01.07.2007)

Musím říci, že Sunshine se naprosto přesně trefil do mého vkusu. Heroická mise, podaná tak trochu komornějším způsobem, s uvěřitelnými charaktery a dokonce s uvěřitelným dějem (až na pár nesmyslů v samém závěru). Posledních cca deset minut mi však předchozí brilantní zážitek nezkazilo. Danny Boyle opět prokázal své chameleonské schopnosti (drama, thriller, zombie horor a nyní bezchybné sci-fi dobrodružství), navíc je jeho film opět doprovázen atmosférickým soundtrackem, a já jen musím konstatovat, že John Murphy se po 28 dní poté opět překonal. Jak jsem již jednou zmínil, poslední desetiminutovka se klidné mohla obejít bez přídavných elementů (spoiler) v podobě nezvaného hosta, (/spoiler) a ani zde si tvůrci nepohlídali tu nejzákladnější věc - tichý vesmír. Jestli však jde o záměr, tak je naprosto chápu. V tomhle obrazově a zvukově vytříbeném díle pro tichý vesmír prostě není místo. (03.06.2008)