Hrdinové a zbabělci

Nápadité. Mozaika amerického senátora, reportérky, profesora a dvoch vojakov je ozaj pekne vykonštruovaná, avšak v tomto prevedení a zostrihu mi nejak nevonia. Najviac ma bavila debata profesora (Redford) so svojím žiakom- pokladám aj za herecky najlahodnejšiu. Pátos je regulovaný a Redford, neusilujúc o agitáciu, ale o vašu pozornosť a postoj, tomu vtisol takú oduševnenosť, že reči o pátose sú vlastne bezpredmetné... K americkým politickým drámam som všeobecne zdržanlivejšia. (12.01.2009)

Film se třemi příběhy. Nejvíc mě asi zaujal rozhovor Meryl s Tomem. Jinak jsou ale skoro na stejné úrovni. Příběh velkých kamarádů možná hraje na city, možná ne. Mě dostal. Redford natočil zajímavý film, kterému by neuškodila větší délka a možná i větší propracovanost. Takhle je to spíše ,,obyčejný" snímek a neříkám, že je to špatně. Hodnocení :70%. (24.05.2008)

Robert Redford se po několika letech vrátil k filmové režii otevřeným politickým snímkem a obsadil se do role profesora. Dva studenti se rozhodli, že přece jen vezmou v potaz výzvu svého idealistického profesora, aby se svými životy udělali něco zásadního. Vstoupí do armády a odjedou bojovat do Afganistánu. Mezitím ztrápený profesor začne podporovat privilegovaného studenta. Do osudů vojáků pak nečekaně zasáhne ambiciozní senátor, když v jednom z televizních interview prozradí informace o válečné strategii. Tři vzdálené příběhy jsou propojeny víc než by se zpočátku mohlo zdát. Nemůžu si pomoci, ale u Redfordových filmů se nudím. Asi jsou nějak na mě moc náročné ty jeho politicky orientované spektákly. Náročné v podstatě na všechno. Hlavně u nich vydržet a neusnout.To mně dělalo potíž, protože o postavy jsem zájem neprojevoval, děj taky nic moc a herci to odehráli velmi solidně. Jinak celkem nic neříkající drama, ale kdo si potrpí na slovní přestřelky, namachrované americké obličeje a řešení politického marasmu, bude jistě nadšenější než moje střízlivé hodnocení. Mé hodnocení: 60% (06.03.2013)

Ať je Redford jakýkoliv koumák a má to v hlavě jakkoliv srovnané, neoslovil. Jeho černobílé těžkopádné a hlavně nekonečné povídání překypuje přílišným patosem, monotónním filmovým jazykem, u kterého jsem si přál, aby už skončil. Válečná vložka skřípe mezi zuby, další dva příběhy nedokáží ani přes silné herce strhnout a pánovi za kamerou jak vidno něco leží na srdci, chce to prodat širokému publiku, ale nahlas to vykřiknout nehodlá. (28.03.2011)

I přes uvedené čtyři hvězdičky (spíš přesně tři a půl) mám s Redfordovým nejnovějším filmem několik výrazných problémů... Ten film má zatraceně chytrý syžet, respektive nápad, že uchopí současný problém prostřednictvím tří odlišných diskurzivních rámců, které nabídnou různá interpretační pole a zmnoží možnosti přístupů. Sledovat diskuze novinářky/politika, učitele/studenta-skeptika a učitele/studentů-těšitelů bylo vlastně strašně vzrušující a úplně jsem měl chuť se zapojit. Není nic zajímavějšího, než když je film obydlený samými chytrými postavami... Válečná linie zase obohacovala diskuzi o argumentační plochu, která by jinak v čistě "kancelářských" diskuzích chyběla. JENŽE ono to celé působí trochu zbytečně, když se centrálními tématy filmu stávají poměrně banální a průhledné problémy, nad kterými se každý novinář/politik/student nebo prostě zajímající se člověk dávno zamýšlel a asi se nedozví nic nového. Chytře vystavěný film nemá dostatečně silné argumenty k tomu, aby přinesl chytrým divákům stejné potěšení z diskuze, jaké prožívají (ne vždy) postavy filmu, protože sami už podobných diskuzí absolvovali řadu, i když možná ne v pozici mocného muže USA. (26.11.2007)