Princ z Persie: Písky času

Jako bruckheimerovský blockbuster precizní, ale neosobité, a jako adaptace videohry důsledné, ale přesto částečně vyvolávající zklamání. Tvůrci se sice snažili využít co nejvíce prvků z celé videoherní série, ale právě díky tomu působí výsledek rozbředle. Od každého (fantasy, mystika, parkour, vraždné pasti, osobnost hrdiny, silná ženská postava, vracení času, různě silní protivníci, atd.) je ve filmu troška, ale nikdy to není rozvedeno natolik, aby se s toho stal charakteristický motiv. Takže to, co videohry (ve smyslu série i jednotlivých dílů) dělalo unikátními, je zde jen vágně nasazeno na šablonu letního blockbusteru. Zklamání přinášejí akční scény pojaté v post-bourneovském stylu, který bohužel primární atrakci těla v pohybu nahrazuje zde kontraproduktivní snahou o impresi dynamiky (lidově řečeno by to chtělo více velkých a delších záběrů a ne jen rozsekání pohybu na nepřehledné záblesky). Ani motiv vytvářející z příběhu paralelu k přehodnocování americké válečné kampaně v Iráku nedělá z filmu v dnešní době výjimečné dílo, byť je dobré si připomenout, že mainstreamová zábava v sobě odráží dobové nálady a není tedy radno ji vnímat jen jako únikovou a dobově ambivalentní potravu pro masy. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (20.05.2010)

Jerry je bez Míši Baye očividně hodně bezradný, když na zrežírování adaptace herní klasiky najal břídila Mikea Newella, který není z tak zajímavého tématu ani na vteřinu schopen vykouzlit sebemenší špetku atmosféry. Zatímco základním elementem předlohy bylo princovo putování skrze zpustošené město plné písečných monster, jenž stylově porážel díky převracení času, tak ve filmu cestuje hlavní hrdina sem-tam po celé Persii, jen aby se vždy zapletl do nějaké šarvátky (o akčních scénách se zde díky otřesnému střihu nedá hovořit), z které vždy o vlásek unikne a jde se o dům dál. Místo pohádkově laděného příběhu se dostavil nelogický slepenec všech dosavadních dílů ságy (zaůkolovat napsáním scénáře béčkaře a debutanta je opravdu skvostný nápad) s nemastným-neslaným záporákem a humorem z Ordinace v růžové zahradě. Pravda, Jake Gyllenhaal a Gemma Arterton se na své role hodí jako nikdo jiný, to by ale nesměli pronášet tak křečovité dialogy, nutící je chovat se jako dvě malé děti na pískovišti. Filmová verze Prince of Persia je zkrátka kardinální průser, jehož jediným plusem je tak maximálně hudba Harryho Gregsona-Williamse a hrdinovy akrobatické vychytávky. Pro fanoušky geniální trilogie jinak hotové peklo. (31.05.2010)

Ja som bola spokojná. Čo viac by sme čakali? Rozprávkový spektákel od Disneyho, kde je veľa bitiek, avšak príliš málo krvi - ako ostatne vo všetkých hollywoodskych fantasy štukoch. Čo sa dá robiť. Aj tak je to akčný, zábavný a hlavne na pohľad príjemný popkorn. Gemma Arterton sa mi síce nezdá taká nekonečne úžasná, aby som vzdychala nad jej krásou, ale mám holt iný vkus. Z vedľajších postáv ma potešili hlavne hlášky Alfreda Molinu :-) (23.08.2010)

Tohle bylo poprvé co byl, za mou kino-fimy-navštěvující kariéru, kinosál zaplněn pouze mou maličkostí. Majetnicky jsem tedy pohledem přelétl sál, pousmál se a nechal mě unést do daleké Persie, kde statečný princ Dastan, hubatá princezna Tamina a jedna super cool dýka, co obrací čas, putují... putují, zahraňují svět a sebe navzájem a takové ty obvyklé príma pohádkové věci. Za tu dobu co jsem hrál PRINCE Z PERSIE naposled (zhruba rok 98) se toho změnilo docela dost. K lepšímu (a to už je co říct, bývala to spolu s ALADDINEM moje nejoblíbenější plošinovka) a rozmáchlejšímu. Jerry B. si pohlídal jako vždycky skoro všechno; okulahodící Gemmu Anderton v princeznovém, města, paláce, hady, (pro)pasti, ale udělal tu chybu, že dovolil unylému Miku Newellovi režírovat. Jediným jeho přínosem pro film je nepřehledná akce a tu bych si klidně rád odpustil. Už takhle zbabral čtvrtého Pottera, vzpomínáte? Co ale celý film zahraňuje je výtečné tempo (pořád se něco děje a je na co koukat) a sympatické vedlejší postavy. Gyllenhaala jsem si v takové roli nedovedl ani představit, ale nakonec docela příjemně překvapil. Povedla se i hudba Herryho Gregsona Williamse, který místo na originalitu vsadil na osvědčená témata s orientální příchutí, které se moc pěkně poslouchají. Věděl jsi, že pštrosové mají sebevražedné sklony? Podívej se na ni! (31.07.2010)

Překvapivě zábavný popcorn, který mě po dvě hodiny slušně bavil. Čekal jsem to horší, že se budu hrozně nudit, ale ačkoliv to se nestalo, stejně není výsledek nijak zvlášť výjimečný, abych se k němu musel kdy vracet. Příběh je neskutečně schematický, tak jak je u letních blockbusterů zvykem, všechno je naprosto dokonale pečlivě naplánováno tak, že film "nemá duši". Je to řemeslo, dobře zvládnuté, ostatně klasický hollywoodský styl se ustálil již počátkem 20. let a od té doby se v podstatě neměnil. Jake je samozřejmě sympaťák, stejně jako Ben Kingsley. Výstupy Alfreda Maliny byly poměrně zábavné, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že jsou strašně křečovitě přidané, aby byl film vtipnější. (23.08.2010)