Zelená míle

Paul Edgecomb potkává Johna Coffeyho a já netuším, že mě čeká nejbolestnější film, co jsem kdy viděl. Neskutečná síla po celou stopáž a vygradované finále, na které jsem užasle zíral a nemohl popadnout dech. Není moc filmů, které mě víc dojaly a zároveň si nejsem jistý, jestli bych psychicky ustál druhé zhlédnutí. Co herec, to životní výkon a další geniální film Franka Darabonta, který překonává dokonce i emocionálně gradující Kingovu předlohu. (27.05.2006)

Jelikož jsem četl knihu, čekal jsem, že film, jak už to tak bývá, nebude knize sahat ani po kolena. Jak hodně jsem se však mýlil. Darabont vytvořil znovu filmovou perlu z vězeňského prostředí se skvělým Hanksem a Duncanem, který zahrál Johna Coffeyho přesně tak, jak jsem si ho představoval pří čtení knihy. I když jsem věděl, jak Coffey dopadne, film mě tak pohltil, že jsem na knihu úplně zapomněl. (26.08.2009)

9 / 10 Zelená míľa je unikátna v tom, aké široké spektrum emócií vo vás dokáže vyvolať - budete sa smiať, budete plakať, budete sa báť, bude vám smutno a po chrbte vám neraz prebehnú nepríjemné zimomriavky. To všetko v krásnom, stoosemdesiatosem minút dlhom darčekovom balení až po okraj naplnenom excelentnými hereckými výkonmi, vynikajúcou hudbou a bezchybnou réžiou. Jedna z najlepších knižných adaptácií vôbec. (22.11.2005)

Těžko napsat k Zelené míli něco, co tady ještě nepadlo, ale to ani není mým cílem. Spíš bych se chtěla zamyslet nad tím, že před asi 15 lety, kdy jsem film viděla poprvé, mě hodně dojal, považovala jsem ho tehdy za jeden z nejsilnějších zážitků, a to jsem ho viděla v dabingu na malé televizi. Když jsem si ho po letech pustila znovu, už jsem viděla určitou křeč, kýč a kalkul. Duncan se svým věčně zkřiveným obličejem, sentimentální linka s myší a kostrbatě podané pokání, které je za něco, co si odsouzený přál a čemu se postava Hankse ani nesnažila zabránit. První třetina je až příliš rozvolněná, ale i přes vše zmíněné jde o zdařilé drama, které oživují zejména prvky fantastiky. Otázkou zůstává, co na něj řeknu za dalších 10 let… (06.10.2019)

:::::::::::::::::::::::: Ano. Byl to tento film, co mě poprvé rozbrečel před televizní obrazovkou, a já nevěděl, co s tím mám dělat. Bylo mi i trošku z toho trapně, je-likož mě viděli brečet rodiče a já rázem nevěděl, jak se mám před nimi zachovat, protože si o mě vždy mysleli, že jsem velký tvrďák. Z prvu si mysleli, že to myslím sarkasticky a že zesměšnuji tu krásnou a hlavně velmi smutnou, dojemnou scénu, když se "peče" John Coffey (čte se kofi, ale píše se jinak ,-D) na elektrickém křesle, ale bohužel tomu opravdu tak nebylo. Velký tvrďák "TheMaker", se před svými rodiči rozplakal jako miminko, a jak jsem psal už výše, najednou nevěděl co s tím ! :-00. Zvedl jsem zadek ze sedačky a dobelhal jsem se do svého pokoje. Tam jsem si lehl na svou postel a zavřel oči. Ješte jednou jsem si přemítl celý film, hlavně ty nejsilnější momenty. Pak jsem usnul. Druhý den jsem se probudil něco kolem 13. hodiny. Vstal jsem z postele a šel na WCéčko, spláchnul jsem (jako kažý den ,-D) a šel k zrcadlu. Pomalu, ale jistě jsem se podíval na svou unavenou tvář. Dlohu jsem se díval do svých očí, než jsem to celé pochopil. Ano. Ano. Ano. Tohle je ten film. Tohle je ten nejsilnější film na světě ! Prosím. Prosím. Chtěl bych alespoň na mallilinkatičkou chvíli projít se po Zelené míli ! :::::::::::::::::::::::::::: (08.05.2009)