7 zabitých

----- "Já jsem jen proti mrchám všech vyznání a ras." ----- Něco málo o mládí, v němž se potkává a trochu chaoticky mísí naivita s vypočítavostí, bezelstnost s prohnaností, nejistota se suverenitou i cudnost s vyzývavostí. O mládí, které je omámené dospělostí, a tak se mu obzory zdají být daleké ... a možnosti téměř neomezené. Tudíž provokuje - v dobré víře, že mu patří svět a budoucnost ... a že to všechno ustojí. Víte ... celkový dojem se pokazí až v závěru. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Nejde o tu ZKUŠENOST ... je O NI. Protože PŘEDTÍM je vždycky pohotová a duchapřítomná - v konverzaci i ve svých rozhodnutích. Dokáže odhadnout situaci a flexibilně reagovat - možná i proto jí věci tak nějak vychází ... a prochází. A najednou - z ničeho nic - se chová jako prostoduchá husa ... a vede hloupé řeči, které nutně musí její i tak chabé vyhlídky ještě zhoršovat. Jakoby naprosto netušila, oč běží ... ve chvíli, kdy to tušit dávno MÁ - a kdy by jí možná pomohla falešná identita, kterou použila předtím v kasárnách. Jistě, lidé ve stresu reagují mnohdy naprosto nelogicky a zmateně, ale ona zpočátku nemá strach - spíš si zahrává ... stejně jako předtím, ovšem tentokrát s ohněm, který nemá - a který ani nemůže mít pod kontrolou. Nepasuje mi to k ní, ale budiž ... umírněné 3* (25.10.2021)

První filmová role Stanislavy Bartošové, která hraje dívku ráda prožívající různá rozptýlení a dobrodružství a lidi dělí na kamarády a mrchy. Pracuje jako zdravotní sestřička v motolské nemocnici a každý večer po dobu jednoho týdne zažívá absurdní situace a flirtuje s muži, které náhodou potkává. Top je situace, kdy si Jenka přivede do bytu staršího pána a zavede ho do ložnice ke spícím rodičům a představí jim ho jako pána, který ji chtěl doprovodit až domů, aby se jí nic špatného nestalo. Josef Bláha v roli toho muže byl geniální a když jejím rodičům v tom šoku říkal, že je z Brna a že mu to ujelo, to jsem šel do kolen :D. A tak to jde den za dnem až do sobotní noci, kdy se jí její až naivní chování málem nevyplatí....Nová vlna z tohoto snímku šplíchá na metry a originální mluva Jenky je tak zvláštní a krásně se poslouchá. Je více než divné, že si režiséři nepovšimli talentu a půvabu Stanislavy Bartošové a tento film se tak stal jedinou její hlavní rolí. A to je velká škoda! Stejně tak jako skutečnost, že režisér Pavel Kohout už potom nic nenatočil, čímž se samozřejmě zasloužili komunisté, kteří mu jakožto hlavnímu představiteli Pražského jara v roce 69 zarazili veškerou literární a uměleckou činnost a byl vyloučen i ze Svazu spisovatelů. Dalšího nenapodobitelného tvůrce odrovnali a když v 77. zakládal Chartu, tak mu potom znemožnili návrat do republiky a Pavel Kohout musel zůstat v Rakousku, kde s Pavlem Landovským a Vlastou Chramostovou natočil kultovní bytové divadelní představení Play Macbeth. (08.05.2019)

Název by mohl svádět k domněnce, že jde o krimi. Nikoliv. Jde jen o jakési pofidérní drama, které se tváří moudře, ale samo neví, co chce říci. Kromě obvyklých židovských prvků československého filmu 60.let tu jsou prvky napodobování nové vlny, pseudofilozofické rozhovory a boření tradičních morálních schemat (autorkou scénáře je třetí žena Pavla Kohouta Jelena Mašínová). Osmnáctiletá Stanislava Bartošová zde ukázala, že kvůli kariéře byla ochotná se svlíknout. Jinak herecky dosti slabé a navíc špatné postsynchrony... (20.10.2013)

Jak už tu bylo řečeno, srovnávání s Formanem je úplně liché. Kohout s Mašínovou jsou dostatečně osobití autoři, kteří si našli svůj rukopis. Je to poměrně experimentální, dialogy jsou výborné, je evidentní, že Kohout i Mašínová čerpali z vlastních seznamovacích zážitků. Mašínová byla krásná žena, Kohout slavný spisovatel, takže o randění a námluvách věděli své a na filmu je to znát. Spousta krásných nápadů, například to s "obličejem" jejího milého. Moc se mi líbil konec, který je velmi realistický. Dokonce znám ve svém okolí dívky, které zažily něco velmi podobného (ovšem ještě drsnějšího, víte jak to myslím :-(. ) (04.12.2014)

Československé drama vyprávějící zážitky mladé zdravotní sestry Jenky se S. Bartošovou v hlavní roli, která má chlapce na vojně, to ji však nebrání, aby využívala pozornosti mužů, jež se jí ze všech stran dostává. Snímek tak nepojednává o sedmi zabitých osobách, jak název klamně naznačuje, nýbrž o sedmi zabitých, neboli nevyužitých večerech, jež Jenka stráví s různými muži, aniž by měla touhu navazovat s nimi bližší či snad intimnější kontakt. Nutno podotknout, že společnost jí tvořili kromě charismatického, ale údajně záletného lékaře R. Brzobohatého většinou samí zoufalci (F. Němec), slizouni (V. Mareš) a obšourníci (J. Bláha). Mladá dívka zkrátka hledala lásku a dobrodružství a současně využívala své volnosti, mládí a atraktivity, aby zneužívala obdiv a náklonnost mužského pohlaví. Ve vedlejších rolích se objevily J. Obermaierová a J. Pokorná, jako její kolegyně v nemocnici, jež Jenku v jejích s odstupem nahlížených známostech a lehkovážném životním stylu inspirovaly a podporovaly. Řada podobných československých snímků z 60. let má problém se smysluplně zvládnutým závěrem, nikoli však toto dílo známého spisovatele, básníka a dramatika P. Kohouta. Ukázalo se, že i laškovné chování S. Bartošové má své meze, neboť narazila na dvojici mužů poněkud jiného ražení (v jednom z nich jsem rozpoznal rozjařeného J. Zahajského), kteří ji v lese zbili a pokusili se ji znásilnit. Nemohu říci, že by mi bylo hlavní hrdinky líto, neboť se zdá, že potřebovala jistou lekci ve svém povrchním, neuvědomělém a bezstarostném chování, každopádně velmi vydařený a nečekaně dramatický závěr film zdařile uzavřel a díky němu hodnotím o jeden stupeň výše, než jsem původně měl v úmyslu. (04.09.2018)