Skrýš

To je tak, když se do vztahu cvokař-pacoš připletou a zamotají i všichni milovaní, to jako rodina, živá i mrtvá, včetně malého blonďatého - ovšem nevěřícího - andílka, a máme tu zápletku jako hrom. Potemnělá atmosféra sympaticky děsí, např. promáčené noty na prádelních šňůrách, náhlé onemocnění horních cest dýchacích a k tomu nepřehlédnutelné tetování na zádech. Pošahanec je impozantně přesvědčivý a doktorka si neví rady, báječná kombinace. Finále předčilo mé očekávání. Mrk. Modrooké mrk. (12.09.2015)

Pokud se někomu nelíbí vaše osobnost, měl by mít alespoň tolik slušnosti, aby vám řekl která! Podivná "švédská dvojka?" absolutně bez kreditů, co patrně udělala kvalitní "sandwich" nějakému americkému producentovi, jehož jachta ztroskotala u Stockholmu, servíruje žánrový Eintopf, do kterého sice namíchala všechny své oblíbené ingredience, ale ve výsledku máte stejně to gastronomické Deja-vu, že už jste to někdy někde jedli. (17.08.2010)

Napodiv sa film dá čiastočne označiť aj za horor, a to nielen vďaka účasti Julianne Moore, ktorá prekvapujúco v tom šere a po päťdesiatke vyzerala celkom dobre. Najlepší názov filmu majú ale Poliaci - Inkarnacja - to presne popisuje, o čo vo filme ide. Hoci tá inkarnácia bola taká mazľavá. Keď sa k tomu ešte pridala schizofrénia, film sa dal pozrieť až do konca. (28.11.2022)

Shelter je svým způsobem dost zajímavý film, kde nápad je sice ohromný nesmysl, ale atmosféricky to pracuje docela fajnově. Škoda jen, že závěr byl tak jako klasicky Americký, co se týče hororů. Žádný překvapivý, jako točil Shyamalan. Už mi to ale docela chybí. V poslední době tyhle tajuplný horory vznikají jak na běžícím páse, ale chybí jim to závěrečný sražení divákových kolen. Plus teda velká kopa nesmyslností. Hlavní ale je, že se na to dá dívat, že to postraší a samotným příběhem zaujme. Co víc od filmu chtít ví snad už jen odborník. (10.08.2010)

Bože bože... Ups ! Po tomhle filmu bych si měl dát větší pozor na rouhání.. Atmosféra i hudba velkolepá a to nemluvím o grandiózním výkonu Julianne Moore. Pocity těsně po promítání jsou identické s těmi, které jsem prožíval u Case 39, takže mám opět problém s poněkud uspěchaným koncem. I tentokrát bych radši uvítal delší stopáž místo toho závěrečného rushe a možná přehnané snaze o divákův infarkt. Nebýt toho, s klidem bych tam napálil plný počet, protože takhle nějak si představuju tu správnou, tep zrychlující (psycho) atmosféru - 80%. (21.11.2010)