Noční běžec

Tyhle akční filmy s Neesonem mám rád. Už bych si je dovolil nazývat Neesonovky, protože už se z nich vytvořil podobný kult jako jsou Stathamovky. Tenhle snímek začíná trošku jinak, Liam Neeson je zde jako troska, kterého zajímá jenom chlast. Ovšem události se vyvinou takovým směrem, že Liam nám bude muset předvést své akční schopnosti. Zápletka byla napsána dobře, také se mi líbily lokality, ve kterých bylo natáčeno. Velice zaujala kamera, některé záběry byly opravdu pěkné. (14.01.2017)

Velmi dobře vymyšlená zápletka, ne už tak precizní realizace. Události ženoucí příběh kupředu, stejně jako načrtnuté vztahy těsně překračují hranici akurátnosti, nebo chcete-li vhodnosti, uvěřitelnosti... Liam je i přes svou černou minulost docela sympaťák, jeho syn je však jakousi podivnou karikaturou Ježíše, což nebylo třeba. Akce je spíše průměrná, ale film má přesto ucházející tempo a nedá se říct, že by v některém momentu nudil. 6/10 (14.06.2015)

Tak se nám Lájem zase vrací do polohy, která mu poslední dobou cinká nejvíc a sedne mu jako penis mezi půlky Džastýna Bíbra. Polohy vypelichané, drsné kvočny s nějakým tím výcvikem z masokombinátu, která klove na všechny strany, když si chce někdo náhodou udělat z jejích miminek vaječinu. Tentokrát nám chytil noční běhavku a může se posrat z toho, aby ochránil svého Robocopa před záporákem s lidskou tváří, hodným strýčkem Edem, který je jako obvykle pro negativní role příliš sympatický, až si člověk není jistý, ke kterému z těch dvou důchodců vůbec přilnout. Výsledek však zas až tolik k posrání není a fenomenální řežbě „Sebraná“ sahá i na špičkách stěží po koule. První polovinu tvoří klišoidní, střevarvoucí drama, nacpané hlubokomyslnými irskými moudry, které má vše pro dokonalou peristaltiku – zhrzeného dedyho, utápějícího svá traumata v Džejmisnu, uvědomělého synáčka s morálním kodexem svatého Patrika a katalogovou karibskou rodinkou včetně dvou čokoládových holčiček, opuštěného černouška, díky Patrikovu koučování na správné cestě z ghetta směr vysoká škola, a férového gengstra Oukorleoneho, jenž hrdě vzdoruje albánskému heroinu. Ve druhé polovině jsou tyto dávivé ingredience rozmixovány na světlehnědou hmotu, která tvoří pozadí vcelku unylé a příliš dlouhé hoňky dvou gerontů, při které náš odhodlaný a netrefitelný dedy způsobí genocidu Leprechaunů v půlce Ňujorku, aby se dobelhal až do patetického finále, plného molových houslí a rodinných hodnot. Působilo to na mě tak trochu, jako když dívce se zdánlivě perfektníma kozama konečně rozepnete pušapku a směrem k otylému pupíku se nekompromisně vyvalí páreček nevzhledných, vydojených vemen. Vy to však nevzdáváte a v honbě za estetikou odhodlaně postupujete níž, kde na vás k vašemu velkému zklamání vybafne čerstvě vykuchaný netopýr. Ti otrlejší si třeba i zamrdají, avšak za umělecký dojem pak musí nutně udělit hodně špatnou trojku. (19.05.2015)

Liam Neeson si opilého tatíka už několikrát nacvičil, tak to by bylo, aby ho už konečně nedal jak se patří. Jeho Jimmy Conlon byl perfektní. Kocovinu rozchodil raz dva a dokázal, že mušku má pořád perfektní. Dokonce tak skvělou, že si skrze ni našel cestu k synovi. Nebo syn k otci? Hlavně, že bylo na co střílet a o to tady jde. Jenže po celou dobu má divák pocit, že je to jaksi pořád jen tak na rychlo. Vše by jistě potřebovalo víc času. Oni z toho ale určitě jednou udělají seriál. (26.07.2015)

Upřímně sem čekal víc, nebylo to špatný, ale taky to mohlo bejt o dost lepší a celkově to bylo takový odfláknutý (vztah mezi Neesonem a Edem Harrisem mohl bejt mnohem osudovější a emocionálnější, takhle to funguje jen díky chlapáckýmu charizmatu obou představitelů). Navíc Neeson zase hraje tu samou postavu jako v posledních deseti filmech a k tomu má debilního syna, kterej se na něj furt nesmyslně uráží, i když by byl bez něj 100krát tuhej. Tentokrát je to za 60%, ale tak nějak hlavně kvůli tomu Harrisovi, kterej tu je nevyužitej, ale pořád dobrej. (25.05.2015)