Blondýnka

Úmorné tříhodinové misery porn, které chtělo být nestandardním životopisem, místo toho je jen přehlídkou těch nejhorších uměleckých klišé a klasické degradace slavné osobnosti na pouhou karikaturu a trosku. Zajímavá je maximálně ta snaha být naprosto nedivácký, skoro až na úrovni Lynchova Inland Empire (poslední třetina je čistě psychedelická noční můra). (28.09.2022)

Ana skvělá, zbytek je režisérova onanie nad sebou samým. Nůžky, sestříhat to na zlatých devadesát minut a věřím, že bych chválila jinak. Tři čistě za Anu a její stavy, za kameru, výpravu, kostýmy a masky, ale za scénář, střih, režii, za laciné a lascivní vyobrazení MM, která mimo to, že byla na hlavu a musela podržet kde komu, na sobě dřela jak mula, cvičila, posilovala, učila se, makala, vytvořila si sama image, čeho se tady nedočkáš ani náznakem. Pouze roztažených stehen. Z tohoto úhlu bych nešla ani do hvězdy jedné. Rozumím záměru ukázat odvrácenou stranu MM, ostatně vše, co je ve filmu, je opřeno o fakta, ovšem jeden úhel mi k jejímu vyobrazení nestačí.  Film nemá moc spád, švih, vleče se, je to nekonečná psycho depka na upršený podzim, uondané, nezábavné, nekonečné artové záběry nudí, brutální záběry jsou zase vyšvihané do extrému, čili dělají film odporným, několik scén, které jsou skutečně oslnivé, známe dávno z upoutávek, těch je na takto dlouhý film málo, jinak je MM znázorněná jako absolutní troska, psychiatrická pacientka, u které je mi z tohoto podání záhadou, kdy stihla a jak zvládla zazářit na plátně způsobem, že ji i dnes zná každý. Rozpaky. Protože ona byla slunce a makač. To tvrdili lidé, kteří se s ní osobně setkali. Tady? Neurotická, vytřepaná kuňkalka, plazící se před všemi po zemi, neschopná se starat ani o sebe. Hadra. To samozřejmě ve finále jejího krátkého života pravda byla, ale nebylo to tak vždy. Samotný zadek na její slávu skutečně nestačil. Tančila, zpívala, jak drak, byla komediální herečka, Chaplin v sukni. Měla to těžké, byla nemocná a závislá, ale zároveň byla šikovná, zábavná, velmi milá a snažila se. A to se z filmu nedozvíme ani náznakem. Prostě stačilo jen podržet, šukat ve třech a kouřit Kennedymu. No ono si to své příznivce najde, to zas určitě, z mého pohledu je snímek natočen tendenčně, Ana byla fantastická, vystihla ji opravdu mimořádně nejen fyzickou podobou, ale i výrazem, ale že bych film chtěla vidět opakovaně? To nikoli. Kolotočářský, přebarvičkovaný Elvis v tomto letošním minisouboji u mě vede. (28.09.2022)

Už jsem to myslím mnohokrát naznačovala, ale nejsem si jistá, jestli vyloženě řekla naplno: Nenávidím životopisné filmy. Specificky tento druh životopisných filmů, které nemají vlastní příběh/úhel pohledu, ale zaštiťují se tím, že pokrývají životní příběh osoby xy, případně že odkrývají její "skutečné já". H*vno. Jediný životopisný film, který uznávám (a který je nejlepší ze všech), je Velvet Goldmine, a to proto, že je to přiznaná fikce. Dominik si děj svého filmu tahá z otevřeně nepravdivé a vyfabulované knihy, z paty a nejspíš taky ze zadnice, a během toho deklaruje, že "neodvrací oči od Marilynina utrpení" a "ukazuje predátorskou tvář filmového průmyslu", zatímco v minulosti sám neměl problém točit film pod Harvey Weinsteinem a rozhodl se do svého filmu zařadit antipotratovou agitku založenou na drbech místo toho, aby třeba zmínil, že Marilyn celý život bojovala s endometriózou, kvůli které pravděpodobně nedokázala donosit žádné své těhotenství. Jsem si jistá, že tento film je oprávněný odpad, ale přece jen bych ráda pochopila režisérovy záměry a motivace. Většina jeho starších filmů byla taky fikce inspirovaná realitou, ale nemůžu si pomoct - v minulosti se mu tento důležitý detail dařilo přesně vyjadřovat pomocí vypravěčských a filmových prostředků, kdežto Blonde je prostě žumpa předkládaná jako "mistrovské dekonstrukční umění". Film diváky kritizuje za to, že se na filmy a herce vůbec dívají, a promptně svou hlavní postavu fetišizuje jako ultimátní manic pixie dream girl, která za celou dobu neudělá jediné vlastní rozhodnutí, na všechny situace reaguje stejným uslzeným výrazem a jejíž celá osobnost a historický odkaz jsou zredukované na "daddy issues" a "četla Rusáky". Navíc je to vystavěné na herečce, která na plátně nepředstavuje komplexní ženu z masa a kostí, ale pouze snaživě pochoduje z napodobeniny jedné slavné pózované fotky do druhé (zatímco režisér to vydává za skutečný život) a předvádí jednorozměrné cvičení v imitaci někoho tak hluboce zakořeněného v popkulturním podvědomí, že je z principu nenapodobitelný. Tento tríček se snahou co nejvěrněji napodobit dobu dávno minulou (místo vytvořit svou vlastní hrdinku) se velmi rychle omrzí, zbytek takřka tříhodinové stopáže je kvůli tomu vyloženě nesnesitelný. Kéž by tak ta scéna, kdy se probudí v zakrvácené posteli, existovala v rámci úplně jiného filmu. (06.10.2022)

Nedokážu se rozhodnout, zda ten film byl tak dobrý nebo tak špatný. Nad čím nemusím vůbec rozjímat, je herecký výkon Any de Armas. Proto mě ani nepřekvapuje, že snímek získal nominace na Zlaté maliny, ale Ana nominaci na Oscara. To jen podtrhuje celkovou rozporuplnost a rozpolcenost. Nakonec se nejspíš s odstupem času přikloním k pozitivnímu vnímání celého snímku - byť velmi netradičně natočeného, nicméně precizně zahraného s přesně zvolenou hudební složkou, pod kterou je podepsán mág Nick Cave. Ana toho Oscara určitě jednou dostane... (04.06.2023)

Vtáhlo mě to, drželo tak hodinu, možná víc, ale postupně jsem se musel přemáhat to dokoukat. Ne, že by ten film nějak razantně zpomalil nebo změnil tón, naopak, byl pořád stejný. Dokola a dokola. Trápící se Norma, koketující Marylin, trápící se Norma, koketující Marylin...  Nelituji času, který jsem s tím strávil a jsem rád, že dal Netflix příležitost takto "experimentovat" s "životopisným" filmem. Oceňuji Dominikovo snažení, ale střípky, ačkoliv mnohé z nich velmi působivé a nosné, nedrží příliš pohromadě jako celek a postupem času ztrácejí schopnost ve vás cokoliv vyvolat. Jako videoklip pro slušnou hudební kulisu Cavea a Ellise to funguje uspokojivě, ale jako film se to rozpadá a navzdory odvážné koncepci vám to při své občasné, zcela neodvážné doslovnosti, nenechává příliš volnosti k interpretaci a přemýšlení. Zbyde jen vzpomínka na několik lepších a několik ne tak dobrých scén, které více či méně vypovídají o životě Marylin Monroe, Normy Jeane a dotknou se tématu krutosti Hollywoodského systému. Nic z toho však není v Blonde zpracováno příliš podnětně. Jednoduše řečeno, nadprůměrný experiment, průměrný výsledek. (30.09.2022)