Rytíř pohárů

Alebo ako sa nám Malick stratil. Strom života bol ďalším posunom v jeho tvorbe a bol natoľko odlišný, že som jeho odlišnosť rešpektoval. To the wonder bolo príbehovo jednoduché, obrazovo podmanivé, ale bez presahu a bez výraznejšej emócie. A rovnaký je aj Knight of cups. Čo na tom, že sa tu zišla plejáda hercov, ktorý nemajú čo hrať. Pretože dialóg tu nie je skoro žiaden.. Len monológy, voiceovery, pláž, vtáky, púšť a hudba. Lubezki je stávka na istotu. Jeho zábery sú hravé a komponované s neuveriteľnou precíznosťou. Ak sa má novodobý Malick niečim pochváliť tak je to práve kamera. Ale to filozofovanie, zvnútorňovanie postáv k obrazu svojmu a bez vedomia, že to nie je film pre režiséra samotného, ale pre divákov tu tak bije do očí, že je to miestami až neznesiteľné. Nemôžem dať menej pretože umeleckú hodnotu nemôžem uprieť, ale tento impresionistický štýl sa na súčasnú artovú americkú tvorbu a keď na to príde aj tú európsku vôbec nehodí. A dôvod je jasný - hovorí o pekných myšlienkách veľmi povrchovo. Bez presahu. Bez priblíženia. Takže čo na tom, že je tu znázornených 5 vzťahov. Okrem záberov pláže a bosých chodidiel si z toho aj tak nič neodnesieme. (01.01.2016)

Mallick je prostě svůj a točí si filmy po svém a pouze pro své diváky. Jeho fascinace přírodou a vnitřními monology, je viditelná ve všech jeho filmech. Stromem života naznačil, kam se jeho kariéra bude ubírat a postupně začal ztrácet některé ze svých diváků. Snímkem "K zázraku" jen potvrdil, že mu nejde o přímý děj ani o vykreslení postav. Pouze krásné obrazy a hluboké myšlenky, které možná mají, nebo nemají význam. Jasně tím dal najevo, že jeho film nejsou pro každého a co může někoho fascinovat, to může jiné unudit k smrti, popřípadě si z nich může něco odnést i divák, který není znuděn, ani fascinován. A tím divákem jsem právě já. Vnitřní monology jsou pro mě z 90% o ničem a jen občas se najde myšlenka, se kterou se mohu ztotožnit, případně se jí nechat inspirovat. Sledovat "mrtvé" postavy, které bezcílně chodí, bloumají, přemýšlejí, odcházejí a přicházejí, litují se, ale po celou dobu spolu nemluví, nic neřeší, je pro mě občas dost neúnosné a nepochopitelné, stejně jako jeho činy, které by nedělal nikdo s IQ nad 80. Proč se postavy chovají, jak se chovají, proč se jen dívají a nechávají mluvit jen své nitro, to nikdo neví, ale postavy v Mallickových filmech, takové prostě jsou a divák je musí tak i vnímat. Mallick si svými filmy, vytváří alternativní vesmír, kde si spolu postavy nepovídají, ale pouze bloumají a nějak proplouvají životem. Pro koho byl neúnosný film "K zázraku", ten se musí "Knights of Cups" vyhnout ohromným obloukem. Jestli byl "K zázraku" ještě pořád film s příběhem o tom, jak se muž nedokáže rozhodnout mezi dvěma ženami, "Knights of cups" je bez jakéhokoliv nosného děje. Přiznám se, že ani já nevím o čem film byl, co byly všechny postavy zač ani, jaká byla jejich životní cesta, nebo cokoliv podobného. Na druhou stranu jsem si z filmu odnesl to co ze všech Mallickových filmů. Vizuální nádheru. Emmanuel Lubezki je kamerovým mistrem a jen díky němu jsou současné Mallickovy film, snesitelné i pro mě. Jeho kamera je fascinující a právě ona vizuální stránka, táhne Mallickovy film aspoň nějakým směrem. Směrem, kdy divák může sledovat fascinující obrazy. Nic jinému už mi Mallick bohužel nenabízí a obvám se, že se brzy dostane do stavu, kdy natočí film, který bude o jednom bytě a jedné postavě, která bude dvě hodiny meditovat v pokoji a bloumat nad smysly života. (12.03.2016)

Mallickovy alegorie byly snesitelné u Stromu života, film K zázraku byl již značně mimo mísu, ovšem Rytíř pohárů je dle mého naprosto přestřelená, pseudointelektuální masturbace. Malick těží ze statutu uznávaného tvůrce, kdy do svého výmyslu obsadí slavná jména a spoléha na to, že se jeho anální tvorbu budou ulepení brýlovci snažit dešifrovat tak dlouho, až jim nezbyde nic jiného, než konstatovat, že tohle je prostě ryzí umění. Líbilo se mi pár jednotlivých momentů a nápaditých přechodů mezi scénami (které jsou řízeny myšlenkou, pocitem atd.), avšak jako téměř dvouhodinový celek je to pro mě ztráta času... 3/10 (13.10.2016)

Ačkoliv se nemůžu zcela ztožnit s problémem otázky krize středního věku (žádnou jsem ještě nezažil) a i přesto, že Malickův filosofický výstup je místy až příliš doslovný, KNIGHT OF CUPS je snímek, který velmi oceňuji. Malick se zde téměř dvě hodiny velmi intenzivně snaží doručit sdělení, které umně transformuje do filmového vyjádření a první 3/4 jsou plné podnětů, které díváka udžují v maximálně bdělosti. Není třeba dodávat, že jak pro Malicka, tak především pro Christiana Balea je snímek velmi osobním vyjádřením. Hudební složka jako u většiny Malickových filmů funguje na výbornou, práci Emmanuela Lubezkiho snad není potřeba ani komentovat a úvodních 15 minut patří mezi jedny top filmové zážitky. KNIGHT OF CUPS je snímek, který nemusí každého oslovit, nicméně se k vám po celou dobu snaží promlouvat. Což nepovažuji za úplně všední filmový zážitek. (15.02.2016)

Ono je samozřejmě moc příjemné stíhat kamerou Teresu Palmer nebo Natalii Portman. Ale po pár minutách i tady je potřeba něco hmatatelného, nějaký příběh. Terrence Malick to zase udělal a tentokrát už jsem mu to neprominul. Hluboce rozjímavý tvůrce nás zavádí do znudění moderního jedince, jeho vnitřní rozpolcenosti, čeká nás mnoho výjevů, mnoho obrazové rozkoše, mnoho nudy. Jeho myšlenky jsou o ničem i o všem, umí zaútočit i dokonale zamotat hlavu. Malicka není snadné mít rád, ničí kritiky i samotné diváky. Zvlášť v posledních letech. To the Wonder jsem s výhradami zvládnul a vlastně byl spokojený. Tohle už mi nesedlo. Kde jsou ty časy výtečných (a také meditativních) kusů jako Tenká červená linie nebo Nový svět? Sic i dnes umí zalézt pod kůži a donutit přemýšlet, ale ta jeho zauzlovanost a artovost je už fakt přes čáru. Emmanuel Lubezki tradičně skvostný!! (16.01.2016)