Hořící keř

po prvním dílu: Strašný trapas.. strašný.. Telenovelové dialogy a vůbec všechny postupy, jen v šedesátkových kostýmech a dekoracích. Nechápu, jak přes pani Hollandovou mohly tak kostrbaté dialogy projít bez úpravy. Nedovolili jí to? Neumí česky? Fungovalo by to buď totálně přepsané anebo natažené do dvojnásobné délky (kvůli věrohodnosti), přičemž by se ale naopak veškeré vyhnívající "emotivní" momenty zkrátily na polovinu (kvůli snesitelnosti). Neobviňuji scénáristu, že napsal špatný scénář - zoufám si jen nad tím, že se u nás scénáře otrocky zfilmovávají a nikoho nenapadne, že by se text měl před natáčením i během něj ještě upravovat a precizovat. Jiná věc je pak celkové zaměření vyprávění.. O politickém kontextu se toho moc nedozvíme, především kvůli tomu, že proplýtváme spoustu času sledováním emotivních záchvěvů všech zúčastněných. Omlouvám si to ale také tím, že HBO prostě nemělo peníze na náročnější evokaci světa kolem a tvůrci se omezili na střídání několika hlavních interiérových prostorů. Ale možná to nebylo tím.. - - - - - druhý díl: Mnohem snesitelnější, přestože každá druhá replika neměla absolutně žádný smysl ani vztah k tématu ani příběhu, děj byl zaplevelený podobně samoúčelnými motivy (např. nedorozumění se ztrátou Zajícova dopisu, dvoření se mladého kolegy, počínání normalizačního číšníka, zlomený podpatek soudkyně, problémy s autem na mostě), které snad měly jakousi "oklikou" budovat napětí dílčích scén (?!), a stejně jako v prvním díle se všechny emotivní okamžiky (kterých naštěstí nebylo tolik) uměle protahovaly do mnohavteřinových srdceryvných sekvencí (nejvíc mě překvapil poslední záběr scény na nádraží s Palachovou matkou a fotografiemi, u kterého jsem si asi 5x řekl, že už to přece musí střihnot...! ..už to "doznívání" šoku trvá asi půl minuty...!). Styl tohoto dílu celkově působil, jakoby střihač přišel za producentem, a řekl "Průser - sestříhal jsem to podle citu, aby tam nebyly hluchý místa, vyházel jsem všechny zbytečný repliky a tak, a má to jen 30 minut." - a producent mu odpověděl "Potřebujem 80...! Natáhni to, co to jde, a kde to bude moc nudný, zaplácni to (libovolnou) hudbou." Fascinuje mě, jak na takovému prostoru dokáží tvůrci říct málo o dobovém kontextu (zatím jsem za celých 160 minut nezaslechl slovo Dubček). Takové plýtvání časem..! Někde jsem slyšel, že scénář byl původně zamýšlen jako jen jeden celovečerní film.. - - - - - třetí díl: (Zvedám na dvě hvězdy.) Konečně tu začínají fungovat elementární filmové principy, napětí vzniká přirozeně, děj táhne a vyprávění má adekvátní tempo. V podstatě jsem měl problém jen s hereckým projevem Pauhofové (a vůbec s obsazením herečky jejího typu do takové role). Předešlé problémy se v tomto díle tolik neprojevovaly, nebo jsem si na to už zvykl. Co se týče myšlenkové hodnoty tohoto dílu i seriálu jako celku.. připadne mi to jako nevyužitý potenciál. Nedozvěděli jsme se nic nového ani neprohloubili staré vědomosti. Jedinou hodnotou nakonec zůstává jen samotný fakt tematizace Palachova činu a historického období normalizace. Stejný efekt by měl dvacetiminutový dokument vysílaný v primetimeu s dvěmi reprízami. Nebo možná i jen půlminutový spot. Proto celý projekt Hořícího keře musím nakonec brát jen jako povedený marketingový počin HBO. O technické a formální stránce se mi už nechce moc psát.. Štrba by měl dostat nějakou cenu, spolu s pani Hollandovou vytvořili na české poměry něco opravdu nevídaného. Minimálně každé dvě minuty se slavná filmařka vytáhne s nějakým skvělým řešením pomocí jízdy, přeostřování, choreografií postav těsně před kamerou.. Ale vedení mizanscény a záběrování celkově mi díl od dílu přišlo víc a víc libovolné a hrající jen na povrchní efekt ála Kriminálka Las Vegas. (04.03.2013) (méně) (více)

Hořící keř je především minisérií extrémně návodnou, což by nemuselo vadit u rodinného melodramatu, ale v případě politického dramatu podle mne důsledné vedení diváka v pořádku není. Nevidím důvod, aby byl nemelodramatický příběh vyprávěný se zesílenou expresivitou. Jako kdyby události po Palachově sebeupálení neměly dostatečný dramatický potenciál samy o sobě, drama je vytvářeno uměle a nadto ještě zveličováno téměř exploatačními prostředky. Excesivním herectvím, vypjatým hudebním doprovodem, zesílenými zvuky (nejlépe dětského křiku). Tvůrci podceňují sugestivnost něčeho tak prostého, jako je ticho. V druhé epizodě se série párkrát překlopí do hororu, a ve třetí intenzivní zatraktivňování obsahu vrcholí žhavou erotickou scénou. Zduřelá dramatičnost ztěžuje odlišení banálního dění od skutečně podstatných situací. Všechno je vyhrocené do krajnosti. Pořád. Napětí není kam stupňovat. ___ Nevhodně kladeným důrazem trpí rovněž scénář, který se zaobírá detaily tam, kde ničemu neslouží a sleduje více dějových linek, než kolik lze na prostoru čtyř a půl hodin uspokojivě rozvést a někam dovést. Hulíkem pečlivě nastudovaný historický kontext zde vyloženě bojuje o pozornost s osobními životy hrdinů, které nakonec vítězí (a zcela opomenut tak například zůstává tlak vyvíjený na československou vládu z Moskvy, která se bála průseru srovnatelného s událostmi srpna 68 a po-palachovské demonstrace považovala za projev nejistého stranického vedení). Série se na jednu stranu uchyluje k používání laciných zkratek při vykreslování některých vedlejších postav (což jsou kromě Burešové v podstatě všichni) a zároveň trpí nadbytkem slov, která buď v celku vyprávění nenacházejí pevnější místo, anebo jsou zhola zbytečná. Často by k vyjádření téhož stačil vhodně zvolený pohled herce. Postavy navíc často mluví jako u soudu (tedy spisovně a diplomaticky), i když se tam zrovna nenacházejí. Jestliže nechtěla do scénáře kvůli taktnosti příliš radikálně zasahovat Hollandová, měl se o dodatečné pročištění postarat dramaturg. ___ Jestliže první epizodě nelze vinou celkové přepálenosti věřit ani všepožírající šeď a zmar nastupující normalizace, klidnější druhý díl s mnohem lépe zacíleným vyprávěním zprostředkovává hřbitovní posrpnovou náladu výrazně přesvědčivěji, ačkoli pracuje s málo pravděpodobným předpokladem, že po vpádu vojsk Varšavské smlouvy došlo k náhlému zlomu. Veřejné dění téměř nikoho nezajímá, skoro všichni jsou nasraní, úroveň služeb je tristní a jídlo v restauracích nepoživatelné. Ulice se hemží agenty StB a policajty, kteří nepromarní žádnou příležitost šikanovat nevinné občany. Skutečně je vykreslení Československa jako místa naprosto nevhodného pro normální život nejlepším způsobem, jak se vypořádat s normalizací? Jasně roztříděné postavy svědčí o snaze existující mýty přiživovat, nikoli zpochybňovat, natož bourat. Zlidšťování komunistů, kteří přece taky mají rodiny, jež musí živit, působí nuceně. Nesrovnatelně přesvědčivější byl ve vytváření normalizačního morálního bludiště, v němž se mohl ztratit kdekdo, Christian Petzold s jeho Barbarou. Ta je svým přirozeným, scenáristicky nekostrbatým během událostí v řadě ohledů pravým opakem Hořícího keře. ___ Zmar ještě zesiluje vysoce profesionální řemeslné zpracování. Záběry jsou hozené do tmavých barev, časté místo dění představuje zakouřený pokoj, postavy kamera zabírá (resp. sleduje) zpovzdálí, mnohdy přes jiné objekty, s řadou odrazových ploch v popředí (okna, dveře, vitríny). Dokumentárně „pátravé“ (ve skutečnosti velmi pečlivě promyšlené) záběrování nás oproti zvukové stopě nijak agresivně netlačí k přijetí jediného hlediska, jenže hudba a slova nad obrazy vítězí stejně jako osobní dramata nad suchou faktografií. Ať šlo o záměr, nebo náhodu, Hollandová formálně navazuje na to nejlepší z polské školy morálního neklidu. Bohužel jen formálně a bohužel jen někdy (převážně v druhé epizodě, která se oproti dalším dvěma více zaobírá fakty než emocemi). ___ Mimoumělecká hodnota Hořícího keře jasně převažuje nad jeho skutečnými kvalitami a tvůrci mají bezesporu velkou výhodu v tom, že na dané téma zatím nic (významnějšího) nevzniklo. Bude na dalších filmařích, aby to zkusili znovu, jinak, a snad také lépe. 65% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Sandiego, Cabotin, zencitizen (18.01.2013) (méně) (více)