Revizor

Vyborne zfilmovana satira podle Gogola. Namet jakjinak skvely, herecke obsazeni i vykony ( zaujme hlavne Burianuv civilni projev ) take. Narozdil od jinych uzivatelu, chvalim i kulisy a kostymy, velmi autenticke k ruskemu prostredi. Podlezavost a uplatkarstvi mestske smetanky je take vdecne vyliceno. Vlastne tomuto filmu nemohu vytknout vubec nic a proto davam zaslouzenych pet hvezdicek. (31.12.2010)

[2,5*]    Toto nie je veľmi podarená adaptácia. Keď totiž nastúpi táto garda českých komediálnych hercov pod taktovkou Maca Friča, nevyjde z toho adaptácia ruskej divadelnej hry, ale zase len česká komédia. Tí herci sa totiž môžu snažiť akokoľvek, ruskú dušu nevykúzlia. Takže Gogoľ na český spôsob, čo by mi až tak nevadilo. Čo je ale väčší problém, smiech sa nedostavil a slzy už vôbec nie. Proste sa veľmi nebolo na čom baviť. A tentokrát nie je na vine sebestredný Burian, ako v iných filmoch. Jeho prejav bol umiernenejší, nestrhával tak na seba pozornosť ako zvyčajne (okrem úvodných titulkov, to bolo trochu cez čiaru), dokonca ma svojim výkonom príjemne prekvapil. Kto mi ale poriadne liezol na nervy, bola Zdeňka Baldová. Tá herečka mala iba túto jedinú hereckú polohu? Z hercov bol tradične výborný Marvan a páčili sa mi aj Bobčinský a Dobšinský, tie postavy bolo stvárnené dosť slušne. Ešte sa mi celkom pozdávali kulisy a obrazové stvárnenie, takže vzhľadom na dobu vzniku trochu privriem oko. (14.08.2021)

Burian a Marvan skutečně ve vrcholné formě, kdy hlavně Burian si byl vědom toho, že má za úkol hrát konkrétní postavu a zbytečně se nepitvořit. To se mu povedlo a on představuje skutečně svůj herecký vrchol. Divadlo skvěle převedené do filmu, kde ta kocourkovská pointa vyznívá dokonale. Za tohle by se Gogol nemohl zlobit. (19.01.2015)

Abychom docenili plně kvalitu skvělé adaptace tohoto zakladatelského díla klasické ruské literatury, musíme docenit dobu jeho vzniku a okolnosti, za kterých vznikal. Podzim třiatřicátého roku byl vrcholem velké hospodářské krize v naší zemi, existenciální nejistotou nejen dělnických a rolnických vrstev, ale i bílých límečků a plášťů, zoufalstvím, v němž se začal zadírat i jinak nezničitelný baťovský botostroj. Filmové podnikání té doby bylo i za "krotkých" realizačních podmínek a shovívavé kriteriality jejich posuzování nejistotou, do níž film jako REVIZOR přikládal další polínko doslova hazardu. Film právě proto na tomto pozadí působí ještě více - dekorace sem, dekorace tam - doslova jako zjevení z jiné doby. Martin Frič tu snad poprvé naznačuje skutečný rejstřík svých tvůrčích kvalit a své nadšení i vůli promítá i do jinak nezvladatelného egocentrického Vlasta Buriana, který, zbaven své škrabošky lidového komika, až paradoxně naznačuje nejen šíři, ale především hloubku svého hereckého tvůrčího rozměru. Poprvé a zjevně naposled se v tomto ohledu propojuje s dalším velikánem Jaroslavem Marvanem. Za kulisy nahlížíme i v případě Zdeny Baldové zachycené v prchavé osobitosti odcházejícího středního věku, v němž se pro zvlášť pozorného pozorovatele skrývá i popel dívčího jiskření. Ale i ostatní herci se v REVIZOROVI pohyují vesměs na horních hranicích svých hereckých schopností. Provinciální Rus Nikolaje I. tu tak ožívá v až překvapivě přesvědčivé podobě. Řekl bych, že během premiéry se shora dívající Gogol nejen nenudil, ale naopak že prožíval velké a krásné lidské pohnutí. Určitě nebyl, není a nebude sám. (30.07.2008)

Upraveno v květnu 2020. Film Revizor Martina Friče je zurčivá satirická veselice cirkusových klaunů. Pětiaktová předloha Nikolaje Vasiljeviče Gogola se stala vhodným rejdištěm k pýše neurvalosti inklinujícího komika. Satira z plných plic dýchá rozverné ovzduší frašky a nemilosrdně si dobírá to maloměšťácké opojení mocí, které v euforickém pocitu neohrožení tak pěstuje její vhodné zneužívání a přeměňuje svěřené území v úplatkářský ráj. Herečtí představitelé si znevažování dosyta užívají, doplňují svým elánem kulisy prostředí místa i času a energicky servírují karikatury mocenské neřesti. Neuctivým prostředkem úderu zesměšnění je Ivan Alexandrovič Chlestakov (velmi příjemný Vlasta Burian), úředník z Petrohradu v momentální akutní finanční tísni. Náhlý záchvat paniky představitelů místní moci mu dává jedinečnou příležitost k radikální změně. Opojné to vítězství neomalené drzosti! Důležitou postavou hry je Anton Skvoznik Dmuchanovský (dobrý Jaroslav Marvan), zdejší hejtman a nejvyšší to představitel moci provinčního městečka. Sebejistota braní se náhle změní v záchvat strachu z možné ztráty výsadního místa. Hlavní ženskou postavou je Anna Andrejevna (velmi zajímavá Zdeňka Baldová), hejtmanova nedůtklivě zvědavá manželka. Obavy nabízejí skvostné plány ještě blahobytnější budoucnosti, míti dceru na vdávání se občas hodí. K výraznějším postavám hrátek tu patří také Josef (příjemný Václav Trégl), Chlestakovův za všech okolností oddaný sluha. I jemu se dostává přízně, ale i zdravého rozumu včasného ukončení vítězného slavení. Z dalších rolí: k úplatkům sváděný soudce a statkář v jednom Amos Fjodorovič Ljapkin Ťapkin (Theodor Pištěk), z neplatícího hosta oprávněně znepokojený hostinský (František Černý), ve výuce lítě horlivý učitel městské školy (Jan Marek), přizpůsobivě podlézavý dozorce dobročinného ústavu Zemljanika (František Hlavatý), obětavě vstřícná hejtmanova dcera Marie (Truda Grosslichtová), neodolatelná listovní tajemství nerespektující poštmistr Ivan Kuzmič Špekin (Josef Rovenský), neškodně svárlivá dvojice statkář Petr Ivanovič Bobčinský (Josef Vošalík) a statkář Petr Ivanovič Dobšinský (Alois Dvorský), číšník v hostinci v rozpacích (Ferdinand Jarkovský), či důvěřivý hejtmanův sluha (Josef Gruss). Revizor je neposedná nezdvořilost, se kterou tančí satirické zesměšňování tomu nenapravitelnému společenskému nešvaru při přílišném opojení mocenským postavením. Rozkošná to zábava! (20.09.2009)