Sound City

Já to měl přesně naopak než píše neoBlast, teprve po nudné exkurzi do historie, kterou jsem víceméně musel přetrpět, mě druhá polovina konečně zaujala, ale vidět to jednou mi docela stačilo. Pochybuju, že si to někdy pustím znovu, proto jen průměrný hodnocení. Pokud by to bylo o něčem, co je mi bližší, bavilo by mě to víc. Tohle je hlavně dokument pro Grohla než pro mě. (28.03.2013)

Jak shrnout tento dokument, o němž jsem před jeho shlédnutím věděla pouze to, že jej natočil Dave Grohl? Ačkoliv jsem do této doby o pultu Neve a studiu Sound City neslyšela, film jsem doslova zhltla jako malinu. To nadšení, muzikantské souznění a přátelská atmosféra z něj přímo čiší. Ne všechny kapely a hudebníky, kteří se v dokumentu objevili, jsem znala, což ale nebylo vůbec na škodu. Hlavní poselství, které se film snaží divákovi podat, by šlo parafrázovat na "Kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten používá Pro Tools.":-) Zásadní věcí pro mě ale nebyl znatelný rozdíl mezi analogovými a digitálně upravenými nahrávkami, ale upřímný zápal pro hudbu, který z Davea Grohla přímo tryská, a kterým dokáže doslova nakazit všechny ostatní. Tímto se u mě zařadil po bok podobně pravověrného a svéhlavého muzikanta - Lemmyho z Motorhead - "I'm in love with rock 'n' roll, it satisfy my soul.That's how it has to be, I won't get mad." (10.07.2013)

Pokud se jednoho krásného dne stane zázrak a já k sobě přiřadím tři tóny tak, že to bude mít smysl, tak se ihned vydám za Davem Grohlem a natočím to na jeho obstarožním mixáku Neve. Jinak to ani nemá smysl, protože u mne to analog digitálu natřel dávno před vznikem zástupů jedniček a nul. Nejsem sice nostalgickým fanouškem praskání gramofonových desek, ale rozhodně dávám přednost živým muzikantům před uměle vytvořenými hvězdami primárně toužícími po bohatství. A Dave Grohl u mne tímto dokumentem zase o stupínek stoupl, protože natočit velmi slušný film o mixážním pultu ze špinavého studia je malý zázrak. (02.10.2014)

Dokument o štúdiu kde išlo predovšetkým o kvalitnú a poctivú hudbu. Žiadne honby za peniazmi, i keď aj tie hrali v tom úlohu, len byť najlepší a "stvoriť" tých najlepších umelcov. David Grohl vytvoril úžasnú sondu do štúdia, ktoré prakticky vytváralo tie najlepšie albumy histórie, sám som bol prekvapený koľko umelcov tam zakotvilo a čo všetko tam vzniklo. Je naozaj fajn, že ešte niekto má snahu zachovať to čo je dobré, a šíriť do ďalej. David Grohl je človek ktorému veľmi fandím a po pozretí Sound City mi je jasné, že on je hudobný Boh súčastnosti. (07.02.2013)

Nie som nejaký hudobník a nadšenec, ktorý by ovládal históriu hudby, mal k veciam nejaký bližší vzťah a spomienky a preto by som nechcel brať eufóriu ľuďom z tohto dokumentu. Ja dokážem hodnotiť všetko možné, aj najstaršie diela, viem si k ním priradiť svoj subjektívny názor, či sa to posunulo alebo nie, či to bolo prínosné, nudné a podobne. U tohto diela mám problém, lebo to boli veci, aké som čakal, proste spomienky na jednu oblasť, jedny budovy, jeden pult a spomienky na prežité roky ľudí, ktorí sa s tým pultom hrali a vedeli vyrobiť hudbu podľa vtedajšej techniky a boli v tom experti. No prišlo niečo podobné, ako sa stalo ľuďom pri prechode z nemých, či čiernobielych filmov, na ozvučené, či farebné a proste technika zmenila svet aj životy ľudí. Pre mnohých to je zrejme nostalgické dielo, plné rozhovorov so známymi ľuďmi, ku koncu také oprášené retro ako by sa dalo obrazne povedať, no v prvom rade je to isté spomienkové dielo, možno aj inšpiratívne v niečom. Je to niečo, čo som čakal, pre mňa priemer, neprekavpilo ma to, nezaujalo veľmi, ide to pomimo mňa. (04.12.2013)