Americký sniper

Není to případ filmu, kdy bych dvě hodiny seděl s hubou dokořán, až bych z toho dostal angínu. Sniper byl o tom, že jakmile se rozjely závěreční titulky, naskočila mi husina, já si začal celý příběh přehrávat zpátky na začátek, a pak si ulevil jedním velkým americkým "Fuck!" Nazvěte mě třeba americkým patriotem, tady by mě už asi nic nepřekvapilo, ale takhle opravdový válečný biják, ve kterém by se tak mistrně kloubila akce s příběhem, jsem zatraceně dlouho neviděl. Až Clint přestane točit filmy, co budu dělat s hvězdičkama? (10.04.2015)

Americký sniper nepojednává o fyzickém utrpení uprostřed bitevní zóny, nýbrž spíše o diametrálně odlišných pohledech, kterým je válka v Iráku vystavována jednak ze strany nic netušících amerických občanů v zámoří, jednak z pozice přímých aktérů krvavých bojů, a také o pochybných motivacích, které vedou řadu mladých Američanů vstříc vysněné "službě vlasti". Eastwood sice pracuje s velmi obecnou filmovou rovnicí, když jeho hlavní hrdina přichází do války pln nadšení a vlasteneckých přísah a nakonec odchází coby zlomený muž, který ztratil iluze o cti i existenci dobra, avšak film vyzdvihuje nad průměr neskrývaná nechuť k vlastenectví, které je chabou náplastí na konání či snad oplácení zla, přirozená civilnost emocí, díky níž válečná i psychologická rovina filmu krásně splývá, a samozřejmě Clintův formální génius, který ho ani po osmdesátce neopouští. Vzhledem k tolika oscarovým nominacím se možná vnucuje myšlenka, že Američané mají pro Eastwooda zkrátka slabost, ale já si při sledování Snipera, stejně jako u Gran Torina nebo Million Dollar Baby, uvědomoval, že on si tu oblibu prostě zaslouží... 80% (14.02.2015)

Eastwoodův přesný zásah, u kterého se asi bude obhajoba amerického způsobu uvažování zaměňovat za patos, vyniká především v tom, že i přes podstatnou část stopáže strávenou na bojišti, si dovede uchovat civilní atmosféru a Kyleův neobyčejný „skill“ dává k dobru spíše jen tak naokraj, protože v jádru hlavní hrdina zůstává tím ryzím americkým rednekem, který ve výtečném Cooperově obtloustlém podání texasky žvatlá o obraně vlasti, a přitom víte, že to myslí s bezelstnou upřímností; délka a hluchá bratrská linka je to jediné, co tomu lze vytknout, protože takhle chtěl vypadat i J. Edgar. (18.01.2015)

„Force moved that battle. We killed the bad guys and brought the leaders to the peace table. That is how the world works.” Opravdu tak funguje? Na rozdíl od Kyleova otce si myslím, že na světě jsou jen vlci, ovce a ovce, co si bláhově myslí, že jsou ovčáčtí psi... V rovině válečné pornografie nepřišel Clint s ničím novým (souboj s olympionikem Mustafou byl docela zbytečná dějotvorná berlička), v úsecích návratů domů, kdy je snad každému jasné, že práce ve válce neznamená ve dvě si narazit na píchačkách a mít čistou hlavu, se zase zbytečně držel při zdi a když už se o nějaké emoce pokusil, působily jako ten kojenec, co koupili v hračkářství odnaproti. A Morriconeho Funeral? Ten když přišel, bylo už na všechno pozdě... Mimochodem, jsem si jist, že tady existuje minimálně jeden uživatel, který by si přál, aby byl Chris Kyle mezi živými, zalehl se svou McMillan Tac-50 naproti budovy broadwayského St.James Theatre a až by uviděl prolétávat Michaela Keatona, nemilosrdně ho sundal z oblohy.. (05.02.2015)

Každý rok na oscary útočí nějaký válečný film, který přirozeně sází na patriotismus, přičemž slouží zároveň jako propaganda, což je pro americkou mentalitu vůbec nejlepší. To nás však v našich luzích a hájích zajímat nemusí. Alespoň mě tedy jde o něco jiného. Válečné filmy bych rozdělil do dvou skupin. Životopisné (Lone Survivor) a thrillery (Green Zone). Abych se přiznal, preferuji spíše ty životopisné, které bývají akčnější a víc se soustředí na atmosféru a dopad té kruté řežby na vojáka(y) samotného. A zjevně i akademie, jelikož právě loňský Lone Survivor se Americkému sniperovi dosti podobá a také útočil na nominace. Ten však neměl na režijní stoličce Clinta Eastwooda, kterému to v novém tisíciletí za kamerou obzvláště svědčí. A jelikož už není zrovna nejmladší, obdivuji ji ho i za to, že se vydal natáčet něco podobného i za oceán. A pak je tu samozřejmě samotný sniper Bradley Cooper, kterému jsem věřil naprosto vše...určitě nebylo lehké se do role vojáka Navy Seals naplno vžít, ale dle mého se povedlo na výbornou. Mě zkrátka tohle duo nezklamalo, nenudil jsem se a naplno si vychutnal další válečný film z Iráku. PS: Důležité upozornění : Nejsem naivní, abych si myslel, že události vykreslené ve filmu v maximálně idealizované podobě se skutečně takto staly. Průšvih u lidí, co si to myslí, to je ovšem problém jak umění, tak masmédií. Já se soustředím na film, který si chci maximálně užít a jestliže je stejně důležité oddělovat kariéru herce od jeho osobního života (ve valné většině značně zdiskreditovaného bulvárem), potom také cítím potřebu oddělit rádoby životopisný film od reálií. Je nemístné a naprosto zarážející, jakým způsobem film Clinta Eastwooda interpretuje příběh "hrdiny" jinak a v nejhorším významu proamericky (i když proti patriotismu rozhodně nic nemám), ale holt se stalo a nechci tím ubírat kvality samotného filmu, když mě bavil a pohltil mě. Bohužel za vysokou cenu, ale tak to ve filmovém průmyslu zjevně běžně chodí. ...90%...[4.3.2015_ČSFD projekce_Cinestar Černý most] (26.01.2015)