Pí

Maximilián Cohen trpí vážnou poruchou mozgu. V 6 rokoch sa nepretržite pozeral do slnka, ktoré mu porušilo očné sietnice. Okrem občasnej bolesti a pár záchvatom sa nečakane dostavili aj plusy. Max je matematickým géniom. Jedného dňa sa rozhodne, že vyrieši záhadu "neexistujúceho" vzorca, ktorý principiálne zabezpečuje chod burzy na Wall Street. Svojou prácou je natoľko fascinovaný, že si neuvedomil, akých ľudí do svojej blízkosti prilákal. Jeho život začína byť v ohrození. Dokončí Max svoj výskum? No, čo dodať. Odborník na tvorbu nie som. Špecifické snímky, akým je bezpochyby aj "pí", sú mi na míle vzdialené. Čiernobiely obraz mi nevadil. Tešil som sa na zápletku, no bohužiaľ, mňa proste tento film nevtiahol do deja tak ako by sa žiadalo. Proste a jednoducho - nebavilo ma sledovať na jedinca, ktorý je posadnutý matematickými rovnicami či myšlienkami všetko "zrátať", až kým mu z toho neprepne. Židovská pointa pobavila, rozuzlenie príbehu prekvapilo. Neviem ( teda viem ) čo som si od toho sľuboval, ale "Good Will Hunting" to veru nebol. Moja chyba. (06.03.2014)

Mé třetí setkání s mistrem Aronofskym dopadlo potřetí stejně. Neustále mi otráveně padala hlava, ačkoli jsem se před počátkem projekce cítil čilý, ale příjemného spánku mi opět nebylo dopřáno. Účelně nasazená nervní hudba mně vždy probudila do pomateného citování stále stejných frází ze stále stejně zrnité obrazovky. Hru s čísly jsem vždy považoval za zábavu, ale po zhlédnutí tohoto snímku na chvíli raději nebudu řešit ani sudoku na záchodě, aby se mi v palici taky něco nepřeházelo. (19.04.2010)

Slušná depka v podání Darrena Aronofskyho, zejména díky šílené kameře. Přijít na kloub Pí není sranda a mít schopnosti jak to odhalit, tak se taky zblázním. Není se co divit, že matematiští géniové končí často v blázinci. Zvláštní je, že tento podivný svět čísel dokáže tolik přitáhnout. A ještě zvláštnější je, že tyto matematické záhady mají dost filozofický podtext. Podivný černobílý film mi dost připomínal Lynchovu Mazací hlavu ... (03.09.2010)

Hodně ambiciózní prvotina, která podle mě ne náhodou hodně připomíná první snímek Davida Lynche, Mazací hlavu. Osamělý mladý muž žijící v odosobnělém městě plném nástrah, které ho nechápe a které nemůže pochopit on. Aronofsky však svůj psychický horor staví na světě čísel, který je neprohlédnutelný pro obyčejného člověka, ale pro nadaného člověka představuje svůdnou leč smrtelnou past, která nakonec dohání mozek k šílenství. Nejvíc na mě zapůsobila postava Maxova mentora Sola. "Zadrž. Musíš se uklidnit. Přicházíš o rozum. Vydechni si. Poslouchej se. Spojuješ chybu mého počítače s jakýsimi náboženskými bláboly. Když budeš chtít ve světě najít číslo 216, najdeš ho kdekoliv. 216 kroků od rohu ulice k tvému bytu. 216 sekund strávené jízdou výtahem. Když se na něco upneš, přestaneš vnímat všechno ostatní a uvidíš to něco všude." Moc mi neseděla poslední "konspirativní" část filmu, která v mých očích předešlou temnou meditativní atmosféru hodně shodila. Vizuálně skutečně zajímavé. 70% (21.03.2007)

Filozoficky hluboké a Lynchovsky laděné depresárium, které je však o trochu (ale opravdu jen o trochu) více "dějovější" a stravitelnější než kusy pana Lynche. Je jen málo filmů, které mě svou myšlenkou tolik mluví z duše jako právě Aronofského PI. Naše odvěká touha hledat ve věcech, které nás tolik přesahují, řád a smysl + meze lidského poznání + kopa dalších věcí = to jsou jen některé z témat, jichž se tento zdařilý opus dotýká. Nemohu taky nezmínit geniální soundtrack - vždyť na kolika OST se sejdou takové perly electra jako Massive Attack, Aphex Twin, Orbital, Gus Gus, David Holmes a další? Shrnuto a podtrženo: Pokud máte rádi schizoidnější část tvorby Davida Lynche a vůbec filmy "těžšího kalibru", pak si PI nenechejte ujít. (10.06.2004)