Knick: Doktoři bez hranic

Soderbergh neSoderbergh, toto nie je moja šálka kávy. A určite to nie je seriál pre každého. Pozerať sa na kopec krvi, rezanie do mäsa, cisársky rez, ženskú s odrezaným nosom, tieto naturalistické scény chcú šokovať, ale mňa nepriťahujú. A celkovo lekárske prostredie mi je proti srsti. Postava Clive Owena mi nebola navyše sympatická. Občasná dobrá hudba seriál z bryndy nevytiahne, nechápem tej popularite. (03.03.2017)

Fantastický seriál, škoda, že už ďalej nepokračuje... Úžasná atmosféra, skvelé herecké výkony, takže nebol žiaden problém vytvoriť si vzťah k postavám už hneď od prvého dielu, a výborná, ale naozaj výborná výprava, kostýmy, kamera, hudba a režisérska práca, skrátka... technická stránka nemá žiadnu chybu a uchvátila ma už od prvého okamihu. Dejová linka bola tiež zaujímavá, aj keď je pravda, že niektoré diely ma bavili menej. Tiež sa mi páčilo, ako sa niektoré postavy v priebehu seriálu menili a vyvíjali. Škoda, že sa tu nevenovali trochu viac samotným operáciám alebo bádaniu Johna Thackeryho, niektoré zápletky (napr. okolo Dr. Everett Gallingera) nemali ten šmrnc a napätie, trocha na atmosfére ubrali. No i tak, silný nadpriemer ako lusk a niekoľko príjemne strávených hodín k tomu. 85/100 (06.09.2017)

Většina seriálů nekončí na vrcholu a mnoho z nich si navíc kvůli přebytečným sériím stačí pokazit jméno. Existují však vzácné výjimky jako Knick, které svou dokonalostí přímo volají po přídavku. Soderbergh musel objevit stroj času, protože jeho cesta do roku 1900 nemohla být přesvědčivější. Suverénně žongluje hned s několika tématy. Posouvání hranic medicíny, zlatá éra eugeniky a rasismu ve společnosti, možná až příliš autentická řezničina na sálech, zákulisní hrátky ve vedení nemocnice i příbuzných odvětvích, třídní boje probouzející to nejhorší v nás. Vše zabalené v úchvatném dobovém hávu. Hlavní hvězdou měl být Owenův démonický Thackery, ovšem Soderbergh rozehrál koncert pro tucet skoro stejně zajímavých postav. S1: 90% S2: 95% (15.02.2023)

Na doktorské seriály mám alergii a proto jsem se Soderberghovu televiznímu projektu celkem dlouho vyhýbal, ale nakonec jsem byl nucen uznat, že k tomu vůbec nebyl důvod. Nikdy by mě nenapadlo, že může být medicína tak zábavná. Samozřejmě svojí zásluhu na tom má i zasazení do doby, kdyb byla chirurgie řezničinou a té se seriál rozhodně nevyhýbá. Ale není to nic účelového a třeba plastika nosu je tady fascinující. Perfektně napsané jsou i postavy, přičemž hercům vládne jednoznačně Clive Owen v roli lékaře, který se narkotikům rozhodně nevyhýbá. Ale svá temná tajemství tu mají i mnozí další a ta charakterová nejednoznačnost mě bavila. A oslovila mě i atmosféra New Yorku na počátku 20.století s opiovými doupaty, andělíčkářkami či kšeftaři s ledasčím včetně mrtvých lidí. Samostatnou kapitolou je tu pak rasové linka s černošským doktorem, která samozřejmě kritizuje nesmyslnou předpojatost, ale i když je tenhle motiv dost výrazný, nepůsobí, narozdíl od mnoha jiných případů, vůbec protivně. Prostě a jednoduše tihle doktoři mají všechno, co člověk od seriálu očekává. 100% (15.03.2018)

Málem marně se snažím najít důvod, proč v hodnocení nepřekročit tu tučnou linii mezi "dobrými" čtyřmi a "vynikajícími" pěti hvězdami. Objektivně si The Knick zaslouží plnou palbu, a klidně i víc. Dovolím si totiž tvrdit, že i přes rozdílnost tématu i pojetí strčil Soderbergh do kapsy i opěvovaný True Detective. Místo aby se zamotal do přehnaných ambicí vlastního námětu dostal do rukou vcelku obyčejnou, nijak zvlášť vysoko aspirující premisu otočenou vzhůru nohama a naruby, a čistou poctivou technickou prací z něj vytvořil výjimečně sugestivní výlet do počátků současné medicíny. Sledováním Thackerye dodává ruční kamera, ve správných momentech jen se střídmým střihem, seriálu skoro voyeurský nádech, samotné herecké výkony jsou na naprosté seriálové i filmové špičce, námět i rozehrané příběhy (snad jen s výjimkou úvodní anekdoty kolem Typhoid Mary) taktéž, a délka série jim dává přesně tolik prostoru, aby žádná událost ani při nejnenším nezačala nudit. Samostatnou kategorií preciznosti je však zvláštně nemístný hudební podkres, díky kterému je The Knick právě tak silný zážitek. A to tak silný, až jsem ho kvůli tomu téměř nesnesl. Spojením nekompromisního zobrazení a uširvoucímu ozvučení kruté doby a Martinezovy hudby na mě mělo prakticky celých deset hodin podobný efekt jako škrábání nehty o tabuli - žádná poloha těla při sledování nebyla dobrá a každý nerv v těle o sobě dával vědět, a nepřijemným pocitem hraničícím s bolestí mě nutil odvracet zrak i sluch, podobně jako tomu bylo v nejzajímavějších částech Trainspotting, Requiem za sen, nebo třeba 127 hodin. V takovém stavu se dá jakkoli geniální práce jen stěží užít. A že geniální bez sebemenších pochyb je! Jen bohužel není pro mě. (15.11.2014)