Ronja, dcera loupežníka

Povtůrka podivná. Nejlepší severská pohádka co znám se spoustou pro mě ve svém útlém věku neznámých bytostí. Trikově rovněž na svoji dobu báječně zpracováno. S odstupem času tato opravdu výjimečná a krásná pohádka neztrácí nic na svém půvabu i po takřka pětadvaceti letech. Všechny Hobity i s prstenama strčí s přehledem do kapsy... (06.11.2007)

Když jsem byl malí, měl jsem tuto pohádku docela rád. Byla trochu strašidelná, ale napínavost převážila mou bojácnost. Taky bylo mě asi 7 max. 8 když jsem to viděl. Ale v dospělosti jsem si ji zamiloval. Měl jsem štěstí, že naše režisérka/scénáristka/ředitelka v divadle se rozhodla tuto pohádku zařadit do repertoáru divadla a začít hrát. A bylo to jedno z nejúžasnější období co jsem prožil. Hlavně ten ohlušující, aspoň deset minut dlouhý a úžasný aplaus od diváků, bylo něco na co do smrti nezapomenu. (10.05.2019)

Ronja dcera loupežníka byla třetí nejlepší kniha mého dětství. K filmu jsem přistupovala s tím, že nemůže být lepší než kniha. Bylo to fascinující, odlehčené, vtipné a zůstalo mi to v paměti. Miluju filmy, kdy se směju nahlas a nejsou tam prvoplánovité vtipy . Je to úplně jiné a plné neznámých tváří. Sic mi mladá hlavní hrdinka (Hanna Zetterberg) a otec protistrany (snad Per Oscarsson) přišli jako slabší herecké články, ale nenarušilo mi to dojem z celého filmu. Proti sobě stojí dva loupežné rody. Ronja, milovaná dcera jednoho z hlavních lapků, se narodí do bouřky, který rozdělí špinavé loupežnické sídlo jejich rodu. Na druhou stranu se z příčiny nouze nastěhuje znepřátelený rod. I jemu se narodil ve stejnou dobu potomek, Birk. Děti přijdou na to jak se dostat na druhou stranu a skamarádí se. Vyvstane ale problém u jejich otců a ostatních kumpánů. Co s tím? Seberou nohy na ramena a odejdou bydlet do starého brlohu. A je na otcích, jak se s tím vypořádají. Nejlepší jsou "potvůrky podivné"!! Dokonalý je hněv otce Ronji, dokonalé je vyobrazení špinavosti a pohody. Kdykoliv znovu i pro své děti! (04.01.2014)

Pohádka pro trochu starší děti, natočená jen tři roky po vydání knihy. Odehrává se v magické krajině s podivnými lesními bytostmi (děsivé a otravné harpyje, hrůzu nahánějící šedí skřítci a naopak neškodní zvídaví a koktaví skřítci). Navzdory opakovaným nudným pasážím loupežnických zpěvů je film celkově působivý především pro zobrazovanou odvahu, hrdost, sílu přátelství, charakter, zatvrzelost, je napínavý, strašidelný... a skvělé jsou hojné záběry do tváří hrdinů. Chci vyzdvihnout i povedené obsazení jednotlivých rolí, zvlášť ty dětské musely být vážně náročné (vzhledem k různému tomu lezení po skalách, ježdění na koních, plavání v divoké řece...), škoda, že představitelka Ronji už nikdy nic jiného nenatočila. Napořád si budu pamatovat ten zlomový moment, kdy Ronja výborně přeskočila na druhou stranu, to nemá chybu. "Za to tě mám ráda, Birku, bratře můj." (28.08.2023)

Pohádka pro starší děti střižená Životem v přírodě a výběrem severských tanců a loupežnických písní. Kniha byla přeci jen lepší (i když jsem ji četl před 20 lety), filmové zpracování místy až příliš uječené. Nesedla mi změna knižního Pleška na filmového Peera, a ze severských ukolébavek bych asi moc dobře neusínal. Popopotvůrky popodivné byly milým zpestřením :-). (05.12.2011)