Ronja, dcera loupežníka

"Co-co-co-copak to děláš, po-po-po-potvůrko po-po-po-podivná?" I když už jsem trochu odrostlejšího věku, tahle fantasy pohádka je výborná a má i poměrně slušné triky. Odcitovanou větu jsme si pak s přáteli říkali při každé příležitosti, k níž se hodila. :) Příběh je svým způsobem roztomilý, obě děti tak trochu loupežnicky svérázné, prostě příjemná pohodovka, která určitě zaujme i dospělé. (15.08.2003)

Tak tuto pohádku mně moje mamka nahrála kdysi na kazetu, když jsem byl ještě malý kluk a na tu kazetu se dívám dodnes. Tato pohádka má v sobě naprosto vše, co má pohádka mít, troufám si říct, že to je jedna z nejlepších pohádek všech dob). Po-po divné potvůrky úžasné, herci taky, jen jestli bych se mohl zeptat, proč nespinkám, proč, proč já nespinkám proč, proč?:-) (09.06.2008)

Švédové jsou zajisté hrdí na to, že mají spisovatelku Astrid Lindgren, která tak laskavě psala příběhy pro děti. A ty půvabné příběhy se přeci musí převádět na filmový pás. A opakovaně jsou tyto filmové adaptace dělané s láskou, optimismem a radostí ze života. To z těchto výtvorů dělá velice příjemný zážitek, který potěší, zahřeje a pohladí. V tomto příběhu se navíc vzdává hold severské přírodě, hlubokým zeleným lesům, modrým jezerům, divokým řekám, letnímu hřejivému létu i kruté zimě s přívaly sněhu. Rozlehlost a čistota lesů podněcuje fantazii a představivost a díky tomu mohou ožívat bájná stvoření: krvežíznivé harpyje, lační šedí skřítci, či popletení lesní trpaslíci. Hlavní postavou je malá Ronja (Hanna Zetterberg), které zdárně sekunduje malý Birk (Dan Håfström). Rozehrává se příběh dětské vzpoury proti dospěláckému světu nepřátelství. Dospívání, rozepře, vzdor, přátelství, partnerské neduhy v celé své kráse i hrůze v dětském soužití, odvaha a pochopení. Děti jsou pro dospělé názorným příkladem, který své adresáty nenechá netečnými. A to vše ve starém hradě a uprostřed čisté a krásné přírody. Z dalších rolí: otec Ronji a rozverný vůdce loupežnické bandy Mattis (Börje Ahlstedt), Ronjina starostlivá matka Lovis (Lena Nyman), otec Birka a vůdce konkurenční loupežnické bandy Borka (Per Oscarsson), Birkova ukřičená matka Undis (Med Reventberg), starý, moudrý a dobrotivý Skalle-Per (Allan Edwall) a hromada dalších loupežníků. Být loupežníkem znamená žít na starém hradním sídle uprostřed hlubokých lesů. Být loupežníkem znamená naučit se vycházet v dobrém s přírodou. Být loupežníkem znamená tuhá zima s odhazováním sněhu. Být loupežníkem znamená hodokvas s tancem a rozvernou písní. Být loupežníkem je mít radost ze života. Film je příjemný a tak krásně zahřeje. (29.01.2016)

Ronja dcera loupežníka byla třetí nejlepší kniha mého dětství. K filmu jsem přistupovala s tím, že nemůže být lepší než kniha. Bylo to fascinující, odlehčené, vtipné a zůstalo mi to v paměti. Miluju filmy, kdy se směju nahlas a nejsou tam prvoplánovité vtipy . Je to úplně jiné a plné neznámých tváří. Sic mi mladá hlavní hrdinka (Hanna Zetterberg) a otec protistrany (snad Per Oscarsson) přišli jako slabší herecké články, ale nenarušilo mi to dojem z celého filmu. Proti sobě stojí dva loupežné rody. Ronja, milovaná dcera jednoho z hlavních lapků, se narodí do bouřky, který rozdělí špinavé loupežnické sídlo jejich rodu. Na druhou stranu se z příčiny nouze nastěhuje znepřátelený rod. I jemu se narodil ve stejnou dobu potomek, Birk. Děti přijdou na to jak se dostat na druhou stranu a skamarádí se. Vyvstane ale problém u jejich otců a ostatních kumpánů. Co s tím? Seberou nohy na ramena a odejdou bydlet do starého brlohu. A je na otcích, jak se s tím vypořádají. Nejlepší jsou "potvůrky podivné"!! Dokonalý je hněv otce Ronji, dokonalé je vyobrazení špinavosti a pohody. Kdykoliv znovu i pro své děti! (04.01.2014)

...po-po-po-podivné po-po-po-potvůrky, harpyje a šedí skřítkové, kteří vám vysajou krev, když se bojíte... no co si budem nalhávat severské pohádky mají úplně jinou poetiku než ty naše středoevropské a taková změna není nikdy na škodu... mimochodem jako malý jsem to viděl několikrát, ale pamatuju si z toho jenom matně Ronju s nohou ve sněhu a útočící harpyje - to jsem se tehdy fakt bál (šedí skřítkové by si na mě smlsli); ale jinak mi z toho v hlavě nezůstalo vůbec nic, takže jsem teď k tomuhle filmu přistupoval s čistým štítem, ale i tak a po těch letech je to rozhodně koukatelná a hoooodně sympatická pohádka... (zaslouženě mezi 10 nejlíp hodnocenými pohádkami tady) (31.01.2009)