Dellamorte Dellamore

,,Jen přes mou mrtvolu!" ,,Tak to hned napravíme!" Popravdě jsem čekal větší taškařici, ale nakonec jsem byl spokojen. R.Everett je skvělý herec, souhlasím, že nedoceněný, i když nevím, zda to skutečně souvisí s jeho přiznanou homosexualitou. Ovšem obří nahé prsy Anny Falchiové rozehrává s bravurou a jejich milování na hrobě je bizarní a vášnivé zároveň. Prostředí hřbitova je úchvatné ve dne i v noci, mnohý obraz by stačilo zastavit a pak pověsit na zeď. Zaujalo mě ztvárnění Ostrova mrtvých ( švýcarský malíř Arnold Böcklin) jako miniatury uprostřed hřbitova. A kostnice! Nádherná, temná, připomene gotické horrory, Hammer studio, ale i Fulciho. Zdaleka ne tak vtipné jako Evil Dead, což je možná dobře. Hřbitov, smrt, život, smrt, osudová žena, život po životě, boj a klid. (10.01.2012)

"Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá." - "Já nemám předsudky, můj milý." Divým se upřímně, že snímek má zde tak kladné hodnocení, jelikož i když je to označováno jako "gotický horor", tak do mainstreamového vyznění to má daleko (narozdíl od Vrány z téhož roku) a Dellamorte Dellamore je spíše pro užší a specifičtější publikum. Snímek přímo kypří mrtvolným, suchým humorem, jaký by člověk přesně čekal od někoho, kdo pracuje na hřbitově. Díky tomu také není humor jakkoli vyzdvihován nad ostatní dialogy a jakoby zapadává, což právě do snímku tohoto typu skvěle pasuje. Na Ruperta Everetta není velký problém si zvyknout a s jeho pomocníkem tvoří skvělou cynickou dvojku. Až surreální pojetí snímku dodává v místech až pocit jakési ironické básně o životu a smrti, nicméně u scének ála Ghost rider se musel pobavit myslím každý a když pak přijde ještě scéna se Smrtkou. :)) Moc milý snímek, ale ne pro každého a hlavně, chce na něj míti náladu, jinak nemusí až tak zaujmout. "Co děláš v televizi?" - "Rozkládám se, tati." (21.07.2013)

Gotický horor v novom šate, moderné fantasy prvky so zvláštnou, ale o to viac príjemnejšou atmosférou mu rozhodne pristanú. Zároveň je tu cítiť lahodná pachuť romantiky šmrncnutá veľmi zaujímavou, bizarnou erotikou. Akousi čerešničkou na torte je všadeprítomný čierny humor, ktorý príde aj tam, kde by ho človek nečakal a to mu dodáva ešte výraznejšie, osobitejšie čaro. Toto všetko spolu vytvára zaujímavý príbeh zasadený do čudného, bizarného sveta, pričom za zmienku stoja aj niektoré myšlienky. K dokonalosti tomuto snímku chýba naozaj iba málo, len pár technických chybičiek, to je však len môj subjektívny názor. Rozhodne odporúčam, na svoje si prídu nielen milovníci hororového žánru.85/100 (03.09.2014)

Nadčasový snímek přesně pro ty, kdo chtějí dlouze polemizovat o otázkách života a smrti. Jeho diváci dostanou navíc nezvykle poetický horor s úžasnou vizuální stránkou, úderným cynickým humorem a přes svou morbiditu i romantickou duší. Stručně řečeno, DD je jedním z nejvýraznějších euro-fláků 90. let. (21.08.2011)

Cemetery Man alias Dellamorte Dellamore je talianske, romanticko-hororové zombie dielko založené na novele Tiziana Sclaviho. Na paškál si ho zobral režisér a príležitostný herec Michele Soavi, ktorý predtým spolupracoval a inšpiráciu čerpal pri kultových talianskych hororových tvorcoch Dariovi Argentovi či Joe D'Amatovi. Dej sa venuje Francescovi Dellamortemu, ktorý je správcom cintorína v malom talianskom meste a zároveň osamelým smoliarom. Veď kto by sa už len chcel starať o cintorín, na ktorom sa po týždni mŕtvi opäť prebúdzajú k životu? On však svojmu údelu rozumie, nepozastavuje sa nad ním a dbá na to, aby sa prebudení dostali naspäť do svojho zaslúženého stavu, väčšinou tradičným spôsobom aký na zombíkov platí a to zneškodnením hlavy. Má prihlúpleho, no vtipného pomocníka Gnaghiho a celý cintorín (takmer) pre seba. Jedného dňa však jeho stereotyp naruší stretnutie s atraktívnou vdovou, ktorá tu pochováva svojho zosnulého manžela. Začne sa ich pochmúrny románik a zdá sa, že Francesco má šancu dostať do svojho šedého života aspoň niečo pekné. Ona je však počas súlože pohryzená svojim novoprebudeným manželom a zomiera. Hoci si Dellamorte jej zmŕtvychvstanie neželá, aj ona opäť ožíva. S ťažkým svedomím sa ju rozhodne zastreliť a pochovať, čo však samozrejme neznamená koniec... Film samotný je žánrovým mixom a sám so sebou sa často pohráva; strieda romantické momenty s killer zombies scénami, zábavnými vsuvkami s Gnaghim, erotické scénky Dellamortovej lásky či depresívne momenty v ktorých sa náš hrdina snaží vyrovnať sám so sebou. Na rozdiel od svojich strašidelnejších zombie príbuzných však ponúka väčšiu originalitu a nezvyčajnosť, vďaka čomu ho radím k najzaujímavejším filmom aké som mal tú česť vidieť. Tento groteskný, smutný a hlboký príbeh s príjemnými hereckými výkonmi nepatrí k tým na ktoré krátko po zhliadnutí zabudnete a aj známy režisér Martin Scorsese označil tento počin za jeden z najlepších talianskych filmov 90.rokov. (15.11.2010)