Zmenšování

Nápad je to zajímavý, ale sci-fi vydrží jen hodinu po dlouhém úvodu. Pak začíná ekologie, exkurze do norských fjordů a sledování aktivistického dilema milenců. Naštěstí zde hraje slastně cynický Ch. Waltz. Nicméně film možná nevědomě upozorňuje na palčivý problém přelidnění naší planety, které už způsobilo škody větší než všechny války dohromady (globální oteplování znečišťování apod.) (06.03.2018)

Takhle zajímavou látku natočit tak nezajímavě, nudně a bez kreativity je skoro hřích. Matt Damon jde z kopce, jeho dost možná poslední dobrý film byl Marťan, letos zklamal už 2x a jeho nadcházející film Oceans´8 moc budoucnost nemá. První hodina filmu byla ještě jakžtakž ucházející a Christoph Waltz tomu dával docela energii, ale po příchodu otravné Vietnamky, která mi pila krev jak už dlouho žádná postava film degradoval o dva stupně a také absolutně vybočil od původního konceptu a měl jsem pocit, že sleduji rozdílný film. Nepovedlo se to. 40% (11.02.2018)

Tomuhle "důležitému filmu" vládne jedno slovo, a tím je rozporuplnost. První hodina mě přikovala k ději, ale asi jsem čekal mnohem napínavější, a možná i strašidelnější zápletku (těch možností, co se k tomu všude nabízelo!), nikoli jen neotřelou variaci na další oscarovou romanci... Nepředvídatelný konec sice trochu napravuje reputaci, a celkově divák nemá šanci uhodnout, kam se narace posune v následujících minutách, zklamání z nenaplněného potenciálu ale bohužel jako nejsilnější pocit přetrvává i dlouho po titulcích. 7/10 a jak říkám: udělat z toho drsnější (thriller, horor) verzi Co je malý, to je hezký, slintal bych blahem. (10.03.2018)

Wow!*Přestože překládám náramné povídky z žánru spekulativní fikce a filosocizující scifi, takhle nabitá a nadšená, jako bych vystoupila z živoucího podivuhodného i důvěrně známého světa, jsem se cítila naposled v sedmi letech po dočtení Pipi Dlouhé Punčochy a v deseti u knížek Julese Vernea.***A to jsem původně žádný vyložený zázrak nečekala. *** Ještě po cestě domů mě ten efekt přenesení do fikčního světa, který ovšem dotěrně a tísnivě připomíná naši nejbližší budoucnost, předpokoj, a jeho omračujících možností, krás, starostí a žalů nepustil, pořád jsem jednou nohou jinde, či o krok v budoucnu, nebo nejpřesněji vzato moje prožívaná realita se skutečně rozrostla. Neboť "jinde" tady řečeno s Neffem neznamená, že "všechno je jinak", ale že "něco je jinak", a tím pádem můžeme náš vlastní křehký a fascinující svět a život promýšlet a vnímat z nově nabídnutých perspektiv - není to únik z naší reality, ale její poutavá nová reflexe, je to prožitek prohloubené blízkosti, lásky, starosti i dychtivého a osudového zaujetí naším životem. A je mi hrdinsky smutno a nádherně, cítím vítr změn ve vlasech a slanost tříště na tvářích. *** A funguje to i napodruhé. *~ (21.01.2018)

Pokud se vyhnu prvoplánovému vulgarismu, pak jedna z myšlenek, která mě zaujala a pobavila zní: Američané obcují na osm způsobů. Ten se mnou byl který? Ale vážně. Film mě příjemně překvapil. Ano, asi si ho více užijí fanoušci artových snímků. Třeskutá akce nula. Přesto mně snímek utekl rychle jako voda v horské bystřině. Někoho možná odradí stále propírané otázky ekologie (kolikpak člověk ve vyspělé společnosti za rok vyprodukuje odpadu?), klimatu, přelidnění, migrace, lidských práv, svobody, totalitních režimů či partnerských krachů. Jenže tu jsou a bez připomínání bude hůře. Navíc Zmenšování vůbec nepůsobí školometsky, což je sympatické. Damon nám vyzrál ve vážného herce, Waltz se tentokrát neustále zubí, jako by permanentně šlukoval podlampáky (ne že by na drogy nedošlo) a sympatické je spíše cameo ikony divných filmů a hororů U. Kiera. Solidní triky, příjemná kamera a poslední západ slunce ve stylu květinových dětí. Mně i zbývajícím dvěma divákům v kině na premiéře se film rozhodně líbil! (12.01.2018)