Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Hlavní hrdina filmu sice odmítá nosit zbraň, ale Mel Gibson pálí vostrejma. A míří docela přesně. I když je to dost okatá kopie Olověné vesty od Kubricka, Spielbergova Vojína Ryana i Eastwoodova dvojfilmu Vlajky našich otců/Dopisy z Iwo Jimy (včetně několika konkrétních záběrů, scén i doslovných replik), příběh mě zaujal a vysoké hodnocení si Hacksaw Ridge odnese. I díky vynikajícímu Hugo Weavingovi, který je podle mě trošku nedoceněným hercem. (09.11.2018)

Po oproštění se od prvotního haló musím uznat, že Mel Gibson vytvořil působivý válečný film s naprosto fantasticky natočenými akčními scénami. Opravdu mě kromě Vojína Ryana nenapadá válečný film, který by měl tak přehledné a efekt(iv)ní záběry z válečné vřavy... Samotný příběh nepochybně je trochu přitažen za vlasy, ale kupodivu nepůsobí hloupě a ani neubírá filmu nic na jeho jakš-takš realističnosti. Osobně mám samozřejmě největší problém s náboženským rozměrem filmu, ale snažím se to překousnout, protože chápu, že dříve byli lidi zkrátka hloupí. :) 8/10 (29.01.2017)

Dlouhých 10 let trvalo, než se Mel Gibson opět usadil na režisérskou židli, aby znovu všem ukázal, že umí točit filmy a že jeho snímky jsou jedním slovem perfektní. Možná trochu kontroverzní, ale rozhodně po všech stránkách skvělé a chytlavé. Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny se pro mě stává patrně nejlepším válečným snímkem z období 2. světové války za posledních 14-15 let, když beru ty snímky, v nichž se vskutku válčí, zavádí nás do centra bojů, tedy nemyslím žádná dramata z dob 2. světové války, případně snímky reflektující události ohledně genocidy a koncentračních táborů. Od Nepřítele před branami jsem podobně úžasný film snad opravdu neviděl. Přestože Gibsonův počin trvá více než 2 hodiny, čas u něj rychle uteče a rozhodně nenudí ani úvodní pasáž ukazující Desmondův osobní život a narukování k armádě. Jakmile se děj přesune na bojiště, stává se snímek neuvěřitelným mlýnkem na maso, kdy se divák dočká mnoha "jatečních" scén, které jsou vskutku naturalisticky ztvárněné. Během sledování v kině jsem chvilkami měl pocit, že jsem přímo v centru dění. Natolik přesvědčivě se Gibsonovi povedlo zachytit hrůzy války. Diváka však zákonitě musí chytnout i samotný příběh Desmonda Dosse, jenž se i přes původní despekt svých kolegů a nadřízených stává doslova přes noc hrdinou. Pochválit musím také herecké výkony a závěrečné zařazení útržků z rozhovorů se skutečnými aktéry bitvy o Hacksaw. Na závěr si dovolím malou poznámku, jež je trochu mimo téma, ale napadla mě přímo v kině v souvislosti s válkami a snímky o nich. Od roku 2014 máme po celé dlouhé 4 roky neustále nějaké sto leté výročí vztahující se k 1. světové válce. Dost mě překvapuje, že za tuto dobu ještě nevznikl žádný film, který by se této látce věnoval, přičemž příběhů se muselo dochovat spousta, ať už z bitvy u Verdunu, na Sommě, Marně, Piavě či bitvě o Halič. Inu, vážení tvůrci, zamyslete se nad tím a připravte si pro nás něco podobného jako se povedlo Melu Gibsonovi. (27.11.2016)

Opravdu dokonale a sugestivně natočená brutální válečná akcička, až se jednomu tají dech. Ovšem než se začne tajit, a také potom, přes hodinu čicháte totálně žluklý puch z mordy chcíplého Válečného koně a vytíráte si z očí plačtivé soply životem zklamaných, extrémně obézních samic a přecitlivělých teploušů. Patetický kýč střídá kýčovitý patos a vy se modlíte za plechovou prdel a utlumený dávivý reflex, abyste bez větší psychické újmy přežili tuhle kudlankovsko vegetariánskou agitku, poháněnou Bohem, Svazem přátel kořenové zeleniny, Klubíkem bzučících dild Rosamundy Pilcherové, vyšinutými advenstisty a ukrutně slizkým megasprávňáckým jelimanem, jemuž se celou dobu máte chuť projít po xichtě v kanadách, přičemž toužíte jen po tom, aby nějaký ťamanský šrapnel co nejdříve ukončil jeho i vaše trápení. Takže fantastická válka nefantastická válka, to, co se děje kolem ní, je krystalicky nevkusný hnus a nevykalkulovanější řídká sračka pro milovníky venezuelských telenovel. Sadroš prostě sešpilbergovatěl a natočil cosi, co vám skvěle navodí pocit, jako byste olizovali perfektní kozy, poblité natráveným vlašákem. (28.11.2016)

Moc dobrý film, který se mi opravdu líbil, přesto jsem se chvílemi neubránil úsměvu. Gibson obratně balancuje na hraně patosu, kdy v klíčových zachraňovacích scénách hraje správná heroická hudba a vnitřní hlas hlavního hrdiny se obrací k bohu. Funguje to, protože Desmonda Dosse známe z civilu, víme že je to sympaťák a správnej kluk...ale stejně jsem si tam, nevím proč, furt představoval scény jak ze Žhavejch Výstřelů. Přišlo mi, že si to o to úplně říká, když už tam asi po desátý zvolával "Bože, dovol mi zachránit dalšího, a dalšího, dalšího, dalšího" a běhal tam v dělostřelecký palbě, kopal si ve zpomalenym záběru s granátem, jak s hakisákem, ale úplně nejvíc bylo jak táhnul Vince Vaughna na tý celtě a ten kosil japončíky. Říkám, super film ale jestli si něco zasluhuje parodii, tak tohle. (26.11.2016)