Anihilace

Některé filmy vlastně stojí za to si odložit na dobu, kdy pomine PR masáž, vlna recenzí i výkřiků na sociálních sítích a databázích. Člověk pak k nim může přistoupit do značné míry oproštěný od balastu ohlasů i očekávání. Zrovna "Annihilation" je případ díla, kterému právě čistá a otevřená mysl nejen prospívá, ale do značné míry ji vyloženě vyžaduje. Nejedná se totiž o sci-fi zakládající si na vědecké věrohodnosti, ale naopak na čirém úžasu z nových světů a forem, přičemž diváky vybízí k ponoření se do nich. Podoba fauny a flóry zde může evokovat apokalypticko enviromentalistické vize Hajaa Mijazakiho. Jenže na rozdíl od jejich ekologické logiky příčiny a následku, potažmo snahy posunout se z parazitismu směrem k symbióze, zdejší svět nemá logiku, smysl či cíl. Jeho jediným principem je asymilace a transformace bujením. Garland do své volné adaptace stejnojmenné předlohy vnáší motivy ztráty, sebedestrukce a současně doplňuje páteř možného výkladu celého vyprávění jako metafory pro turbulentní dynamiku vztahu dvou lidí a jejich složité cesty zpátky k sobě, přičemž na konci oné cesty nevyhnutelně nemohou být stejní jako na začátku. Nicméně nejen díky své záměrné enigmatičnosti "Annihilation" nejlépe funguje jako expedice do jiného světa, který je právě díky své groteskní monstrozitě, zneklidňující nestálosti i přízračné kráse nebývale podmanivý. V dnešní záplavě blockbusterů vydávajících se na nové planety, které ale zůstávají příjemně konvenční, se Garlandovi podařilo navrátit do filmu element fascinovaného úžasu. (25.09.2020)

Vždycky jsem měl pro scenáristickou tvorbu Alexe Garlanda slabost a Ex Machina mě utvrdila v tom, že tenhle autor ví, co dělá a dokonce je nejen schopný scenárista, ale i režisér. Annihilation mě ale minulo. Není to o tom, že bych nechápal, co chce autor říct, ale zvolená forma mi nesedla. Areu X, do níž se postavy vydají hledat pravdu, kamera jakoby rozpíjí, aby zvýraznila její snovost. Potud dobře. Ale samotný prostor je poměrně fádní a navzdory solidnímu rozpočtu toho příliš nenabízí. Příběh obsahuje hned několik zajímavých odboček (tíže z nevěry, ztráta času v zóně), ale ani jednu hlouběji neprozkoumává. Jsou tam buď proto, že byly součástí knižní předlohy, nebo chtěl Garland poměrně prostou základní kostru něčím ozvláštnit, ale už nenašel hlubší zapojení. Konec je sice odvážný a rozhodně se široce vyhýbá mainstreamu, ale to nutně z Annihilation ještě nedělá dobrý film. Dvakrát tolik, když je "překvapivá" pointa dopředu odhadnutelná (navíc nemá vlastně pro děj hlubší význam, neboť její nositel není aktivním hybatelem děje). Pokud to srovnám s podobně osobitou Fontánou, která stála víceméně stejné peníze, vychází mi z toho Annihilation jako chudší sci-fi kousek, kde bych určité prvky obdivoval u začínajícího autora, ale na někoho Garlanda formátu je to na můj vkus až příliš vnitřně vyprázdněné a strojené. Z možné sci-fi roku se tak nakonec vyklubal film, z něhož stojí za citaci pouze geniální scéna s "lidským hlasem". To je jednoznačně moment, který si zaslouží své místo v historii sci-fi žánru. Pro mě zklamání srovnatelné s pocity, jaké jsem měl u sci-fi Mute od Duncane Jonese, což je shodou okolností také film, který má na sobě nálepku Netflixu. (14.03.2018)

Trailer mě onehda uchvátil, z filmu nakonec až tak unešený nejsem, ale pořád se jedná o obstojnou žánrovku, která má vynikající nápad. 4 vědkyně, každá specializovaná na něco jiného jdou prozkoumat novou oblast, kde neplatí zákony přírody a odkud se ještě nikdo nevrátil živ. To je nápad jak víno, jen mi přišlo, že nedostal tolik prostoru kolik by mohl. Film zbytečně brzdí flashbacky, které příliš zábavné nejsou a projeví se to na tempu filmu. Je zde skvělá scéna s bílým krokodýlem a zmutovaným medvědem, který v chatě nadělá pěknou paseku a dojde na jednu vynikající gore scénu s roztrhlou čelistí, to jsem opravdu šílel radostí, závěrečná filosofická půl hodina na mě až takový dojem neudělala a finále mi přišlo docela confusing. Určitě bych přidal více zmutovaných zvířat a cokoliv z přírody vůbec k větší spokojenosti. Za doporučení film určitě stojí kvůli nápadu, vizuálu a medvědovi, byť film dostává celkem sadu. 70% (18.03.2018)

Kontakt pro genderově zmatené 21. století. Není to rozhodně béčko, ale ani hollywoodské sci-fi áčko, spíš takové A- Kdo ví...anebo se nám možná Alex Garland snažil nastínit, jak bude brzy vypadat genderově vyvážený hollywoodský blockbuster...po remakeovaných Ghostbusters vyšlapává cestičku filmů bez mužských hrdinů... (13.06.2018)

Jo, chlapi chcípaj, baby jedou. Bejby nebude sedět v koutě! Proklínám všechny džendrzmrdy za jejich neustávající pokusy vnést chaos a nenávist mezi pohlaví a ,,pomáhat" tam, kde to vážně není zapotřebí. Chápu, bez konfliktu by se těžko uživili, proto hledají nové, novější a ještě obskurnější. Ženy si to všechno vyfajtovaly samy , dnes řídí bagry z moří až do vesmíru, a to muslimům, kakolíkům a jiným šovinistům navzdory a nevím o tom, že by jim muselo pomáhat několik tisíc kateder pohlavologie, když třeba za první velké potyčky zachraňovaly válečnou výrobu, aby následně propleskly kohokoliv, kdo jim chtěl ještě upírat práva. Proč tohle žvatlám.... jo. Ovšem zmrdů není nikdy dost, takže se dnes zbytečníci na kulturní frontě angažují tak urputně, až budeme brzy cenzuru za komančů vzpomínat jako zlaté časy. Proto je nesnáším. Vidím čtyři brécy s pistolkou a již jsem znechucen. Okamžitě se mi vybalí všechny ty neomarxistické kecy, co nás mají osvobodit od tyranie západní civilizace, a z filmu mám hovno s octem. (06.04.2018)