Princ Mamánek

Říkal jsem si proč to nedali jako vánoční pohádku na druhý svátek, když je to nové a premiéra, ale velice mě to po pár minutách odpovědělo samo. Tohle se tam prostě nehodilo. Ono netradiční pojetí s hororovým nádechem bylo divné. Budař mě do titulní roli nesedí měl si vzít Vetchého postavu a prince přenechat někomu vlasatému. Plešatého prince jsme ještě neviděli. Jestli se k tomu někdy vrátím kdo ví. (01.01.2024)

Honzu Budaře mám rád. Je to skvělý hudebník, mám moc rád jeho písničky (jeho CD mám snad všechna)  a nevadí mi ani jako herec ve filmu. Na jeho posledním koncertu tak před třemi roky nabízel po koncertu cédéčka a knihu co sám prý napsal a ilustroval. Pohádku Princ Mamánek. Hned jsme do toho šli. Jenže doma ouha, pohádka potomstvu moc neštymovala. Dokonce jsme knížku ani nedočetli. Přešla nějaká doba a je tu film Princ Mamánek. Když se na naší scéně objeví nová pohádka, každý tak nějak automaticky tuší, že to bude zase něco ve stylu štědrovečerních pohádek. K nezbytnému kapru, bramborovému salátu a cukroví, nás ČT pravidelně krmí pokaždé nějakou to novou pohádkou a všechno je to takové stejné, sterilní, přibarvené a aromatizované. Dokonce si pořádně nevybavuji, kdy se mi nějaká taková pohádka líbila naposledy a její jméno. Ne, tím že stárnu to fakt není.  Když se pak takový divák koukne na Mamánka (nedej bože s dětmi), čeká ho šok. Ona je to vpodstatě taková polodětská a hodně neumělá variace Sedmé pečeti.  Budař se nám tu něco snaří sdělit, ale moc mu to nejde a mnohdy vizuál výrazně kraluje nejen nad scénářem, ale bohužel i jeho herectvím. Pokud je to žánrově pohádka, má to být pohádka. A né filozofický maglajz na téma dospívání, zmoudření a přijetí smrti jako nezbytného konce všeho. To vše ale v dětsky pohádkových kulisách. Opravdu nechápu, jak se někomu může líbit radoby středověká krčma v Dětenicích. Něco tak umělého a ochotnického v tom nejhorším slova smyslu jsem vlastně nikde jinde neviděl. Donedávna bych věřil, že tohle aber echt historisch může fungovat snad jen na zájezd německých turistů odněkud z Bavor. Ale zdá se, že  i na Budaře, který byl prý v tamních prostorách zcela okouzlen tím ,,středověkem''...  No, proti gustu, žádný dyšputát.  Obdivuji ho, že si ve filmu zahrál hlavní roli, režíroval ho, produkoval a ještě si k němu složil hudbu. To musel být asi celkem mazec. I ta hudba mi ale přišla melodiemi dost podobná jeho dřívějším kouskům a tak nějak mne napadlo, že poslední jeho umělecké příspěvky naší kinematografii nedopadají úplně dobře. Nebo alespoň ne ve standardu, který bych od něj čekal. Už jen ta účast v roli těžko uvěřitelného vůdce zbouřenců v Jíškovi a teď tohle. Přál bych mu, aby z toho ártovna, kam byl asi zahnán sám sebou (a budiž mu to přáno) se zase vrátil do vod jeho fanouškům více srozumitelných. Dávám tedy jen za dvě otázky a také volám aby se Honza Budař vrátil zpátky do našeho světa. * * (19.04.2023)

Na východnom Slovensku budar znamená záchod a preto som spozornel, že taký jeden budař je režisér, autor hudby, scenárista aj hlavný herec. A malo to smerovanie naozaj také latrínové, pretože rozprávka je temná, pre deti až strašidelná v niektorých momentoch. A nielen príbehom, efektami, ale už len samotným princom, lebo pri všetkej úcte ak Budař zo seba chcel urobiť 39-ročného princa za zenitom, tak vizuálne pripomínal skôr päťdesiatnika chorého jak vrana. A 39-ročný princ ani nedáva zmysel, to už všetci boli v stredoveku chcípli od alkoholu, sexu alebo len tak od hobbystického sekania mečom do tela, lebo telka nebola, tak sa nudili. Takže štvorjedinný Budař by sa mal nabudúce uskromniť, skúsiť niečo veselšieho, ale najlepšie len na jednej pozícii. Najlepšie hudobnej, aby ho vidieť nebolo. (25.05.2023)

Dokážu si představit, co se dělo, když Budařův počin zhlédli odpovědní pracovníci ČT. "Ty vole, tohle nemůžem nasadit na Štědrej večer. Tohle nemůžem nasadit na vánoční svátky vůbec. Kam to teda strčíme, když už jsme do toho nalili prachy? To si proboha nikdo pořádně nepřečetl scénář? Dáme to den před Silvestrem, to už bude většina národa stejně preventivně ožralá." Budař herecky skvělý, Javorský jako oběšenec s oprátkou top, Khek příjemně přirozená a zdálo se, že i Vetchého po delší době role zaujala a bavila. Film, vhodný (nejen) pro většinu mileniálů a jejich ochranitelské maminky, mě svým způsobem fascinoval a hlavně dal zapomenout na janákovskou (dramaturgicky rozpadlou) štědrovečerní sterilitu. Na čtyři jít ale nemůžu, na to měly příliš mnoho prostoru ty dvě ušišlané báby. (01.01.2024)

Něžný a hřejivý název a označení pohádka může zlákat na pokoukání v rodinném kruhu. Mamánkovský obličej Jana Budaře láká na veselou podívanou o rozmazleném princi. Jenže...  ...je to past! Protože Jan Budař není normální a divák se musí mít na pozoru, pokud si přečte, že tento film je zahrán, produkován, napsán, režírován a ohudebněn samotným Budařem. Tedy pojistil si takříkajíc hlavní pozice a spustil tento cirkus. Spíše něž k tradiční české pohádce se tento softhorror blíží k Erbenovským a skoro i Grimmovským báchorkám a taktéž hororovým pohádkám Juraje Herze (kvalitou je Mamánek samozřejmě o několik tříd níže). Divák psychoanalytik někde u konce rozšifruje podobenství o vnitřním souboji superega prince Ludvíka a odbourání Oidipovského komplexu. Dětský divák se bude trošku bát prapodivných ježibab a zcela určitě se pochčije strachy jakmile se zjeví smrtohlavá tvář Vladimíra Javorského, který nemusí být ani maskován a zřejmě asi někde v polovině bude rodiči většina dětí odehnána od této psychopohádky. Plusem je netypická mluva některých postav, která nečekaně ve filmu z dávné doby překvapí současnou civilní hovorovou řečí a chováním. Dále pak jistá originalita, snaha o vybočení, manýrismus. Speciální a vtipný bonus, který asi málokdo odhalí je použití "hlasu" Josefa Kemra pomocí imitátora Petra Martináka. (14.03.2023)