Borg/McEnroe

POZOR!!! Tentokrát sice žádný bojler, avšak bigotním katolickým homosexuálům mohou při čtení této fundované expertní recenze z některých citově zabarvených substantiv a adjektivních vazeb padat doma ze zdí krucifixy! Pozdravujem uja HOMA, želám veľa nových skvelých reklám zakrývajúcich filmovú publicistiku, a hneď ráno pôjdem Hujdajom do McFucka vyskúšať, či dostanem kávičku, aj keď ukážem holú riť. *** Ač bylo v těch dávných dobách, kdy zrovna začínaly uhelnatět plavuně, mým největším sportovním koníčkem závodně si ukazovat s holkama ve školce přirození, oba aktéry jsem ještě zaznamenal. A to zejména v tom kontextu, že furt někde dávali na piču Lendlovi, u čehož fotr pěkně nahlas kurvoval a ulevoval si i jinými žalostnými vulgarismy, zcela neslučitelnými s pseudomorálkou upjatých šosáckých kokotů a už vůbec s očekávaným slovníkem docenta, doktora a kandidáta vět. Naštěstí se ty verbální odpornosti nikterak nepodepsaly na mém zdravém vývinu a vyrostl ze mě převelice decentní, slušný, něžný, citlivý a beznadějně romantický elegán, co v životě neřekl sprosté slovo, a také upjatý, erudovaný, za všech okolností korektní a nesmírně seriózní filmový kritik, zářný příklad „nové a lepší filmové publicistiky“, který nade vše miluje formální hrátky s jazykem… „Na koulích už to stačilo, jebej se výš, děvko!“ … A proto si vás teď, za úzu sofistikované filmově – teoretické terminologie, mohu dovolit oblažit svým bezesporu objektivním, škrobeným, vysoce odborným názorem a s grácii konstatovat, že to byl, kurva, fuckt vyjebaně skvělý film! Zasraně zábavný, kurevsky dobře zdramatizovaný a popiči natočený souboj autisty a neurotika, dvou největších psychošů tenisové hysterie. A také překvapivě výtečně zahraný. U toho švédského Zgudnasyna jsem si celou dobu myslel, že hraje Toma Hiddlestona, a on místo toho famózně předstíral vycukaného Borga, no a u Šejly LaBlafa se jedná o historicky první roli, v níž nevypadal jako prkenný rozkuřovač režiséra a toho vypatlaného, vzteklého amerického pičuse trefil opravdu dokonale. Sleděm na skandinávském treskovém dortu je pak jako vždy excelentní Stelan a také velmi schopná paní Novotná, která je vizuálně daleko snesitelnějším klonem Ňoumy Rampičové. Prostě vikingové zmákli vynikající nehtohryzné sportovní drama a opět ukázali Holému údu, že to jde i bez pomrdaného patosu a zpičeného kýče. (28.02.2018)

Tenisový drama vyniká herecky (překvapení Gudnason) a přesto, že není podáno nijak lineárně polopaticky, i skrze změť střípků životů obou rivalů buduje momentum finále poctivě, "one point at a time", a že to pak má hodně slušný koule v napětí. Ten psychologický tlak ze všech stran X tah na vítězství je obdivuhodný, letištní tečka pak vyloženě pohladí. Zatímco RUSH jsem komplet zapomněl, tady to mi utkví lépe. Spolu s komediálnější I, TONYA druhá (s NAGANO TAPES třetí) sportovní pecka letošní zimy. (12.03.2018)

Na Borgovi jsou "překvapivě" nejlepší momenty ty se samotnou hrou na kurtu. Tenis mám hodně rád, obě finále Borga a McEnroea jsou na mě ale nepřekvapivě až příliš staré, takže jsem se předem snažil o filmu zjistit co nejméně. To se mi sice nakonec samozřejmě nepodařilo, ale i tak jsem se filmu docela dobře bavil, vyloženě si užíval těch několik velmi vyhrocených momentů a ačkoliv tempo občas povážlivě klesalo, není to tak dlouhé, aby to bylo ke konci na obtíž. A oba hlavní představitelé jsou v rolích naprosto perfektní, škoda, že je Shia poměrně upozaděn. PS : Kdo poznal Zuzanu Geislerovou? (31.01.2018)

Až překvapivě nudný film o jednom z nejlepších tenisových zápasů všech dob. Ten severský chlad tomu asi příliš nesvědčí. Nečekaně mnohem nosnější je nedávná americká krátkometrážní parodie inspirovaná legendárním winbledonským finále z roku 1980 Sedm dní v pekle... (28.01.2018)

"Slib mi, že už nikdy neukážeš ani jedinou zatracenou emoci. Buď jako papiňák a nic nevypusť ven." A tak se z horkokrevného nerváka Borga stal skvěle namazaný stroj. A jak se z geniálního matematika Johna stal cholerik na kurtu? I o tom je tento snímek a mě to hodně bavilo. Jen s tím slavným finále Wimbledonu 1980 je to trochu slabší. Já sice hodně zapomínám, ale tento zápas jsem viděl v přímém přenosu a nikdy na něj nezapomenu. Prostě je těžké být napnutý, když vím, jak to dopadne. To však nic nemění na tom, že zápas to byl skvělý, posunul vývoj tenisu o pěkný kus dopředu a ve mně vzbudil touhu být nejlepším tenistou na světě. A dotáhl jsem to až na pozici světové Nuly, ale o tom asi nikdo film točit nebude. (02.09.2018)