Režie:
Jacques TatiScénář:
René WheelerKamera:
Jacques MercantonHudba:
Jean YatoveHrají:
Jacques Tati, Guy Decomble, Paul Frankeur, Santa Relli, Jacques Cottin, Jacques Beauvais, Robert Balpo, Roger RafalVOD (1)
Obsahy(1)
Jedna z nejvýraznějších osobností francouzské filmové komedie natočila podle vlastního scénáře osobitou komedii o pošťákovi z malé a ospalé vesničky, který je posedlý zaváděním metod amerického poštovního systému do své venkovské praxe. Tento na první pohled nepříliš složitý námět vytvořil scenáristovi, režisérovi a představiteli hlavní role J. Tatimu dostatečný prostor pro prezentaci neopakovatelného humoru, který dokonale navazuje na slavné tradice němé grotesky. Skvěle rozehraná obrazová složka filmu je v potřebných místech působivě podpořena vhodně užitým dialogem či hudbou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (53)
Jacques Tati se pred zrozenim pana Hulota rozehrival ve svem postackem grotesknim debutu, ve kterem sice jiz byl patrny jeho smysl pro kompozici a tvorbu stylove doboveho prostredi, v tomto pripade francouzske vesnicky, jeho zasadni problem ale spociva v tom, ze to neni vtipne, ani zabavne, coz je u komedie docela fatalni problem. Beru ale ohled na dobu vzniku a trochu to cele zachranuje poslednich 10 minut - Rapidité! 3/10 ()
Zvlastni film, na jednu stranu tu mame peknou francouzskou vesnicku, kde se kazdej zna, nikdo nikam nechvata a to cely natoceny s prijemnou hudbou a sice vyblitejma, ale zaroven docela peknejma barvama. A absolutne nic se tu nedeje, obcas nekdo s nekym pokeca, ale to je tak vse. Veskerou komedii tak obstarava Tati, kterej sem vzdycky vpadne jako postak na kole, aby nekam upad, o neco se prastil, pripadne aby se snazil o americky postacky vychytavky typu projeti ohnem, naskoceni na kolo a podobne. A Tati opravdu, jak kdyz vypad z nemy grotesky, jednak ty jeho fory grotesku fakt silne pripominaj, navic vypada jak naprosty hovadko a kdyz zacne mluvit, tak je to priserny. Je na nem proste videt, ze radsi nekde saskuje, nez aby ved nejaky velky dialogy. Takze takovej divnej mix mezi groteskou a filmem z venkova naprosto o nicem, ale docela prijemne se na to kouka a tech 77 minut utece jako nic. ()
Příjemně rozverná komedie groteskového charakteru, která s noblesou ukazuje krásy tehdejší doby a francouzského venkova. Modernizace zapleveluje poklidného ducha vznešenosti každé doby, která se neustále zrychluje a zpřísňuje a znepříjemňuje při zavádění a dodržování nových pravidel, předpisů a zákonů. Moderní metody nemusí být vždy tou nejlepší volbou pro místo, které na ní svým charakterem a podstatou není připraveno a ani ochotno na změny přistoupit, když život nabízí tolik prostých krás bez svého neustálého ztřeštěného běsnění. Ale ničemu se nedá natrvalo zabránit a po nějaké době je vše zaváděno jako norma a standard, který má zkvalitňovat životní podmínky lidí. Ale je tomu skutečně tak? Nevytrácí se naopak z života to poklidné rozjímání a vnímání krásna a života, ten romantismus neznáma, který i z obyčejnosti udělá dobrodružství, a který rozvíjí velkolepý svět fantazie a nechává nás ochutnávat, okusovat a pojídat nejchutnější sousta života? Neztrácí se lidskost a nenastupuje pouze technická vymoženost, která zrazuje, chladná logika a kalkul a zvýšená agrese při honbě za snem, který je nám cíleně předkládán? Ale ať je to, jak chce, tady nám pošťák François (dobrý a svérázný Jacques Tati) rozehrává příjemnou zábavu. Díky své dobráckosti, díky své nešikovnosti, díky své popletenosti, díky své horlivosti, díky tomu, že se nechá tak snadno vyprovokovat k napodobování heroických výkonů amerických nadpošťáků. Bodrý panáček je terčem zábavy i vtipů, je poslem radosti a naděje. Z dalších rolí: veselí kolotočáři Roger (Guy Decomble) a Marcel (Paul Frankeur), Rogerova žena Germaine (Santa Relli), mladá a nenaplněná Jeannette (Maine Vallée), zvědavý holič (Roger Rafal), či nerudný kavárník (Jacques Beauvais). Poklidný život ve své vznešené kráse tehdejší doby, zašlá sláva francouzského venkova a oslava života a jeho krás. Navíc velmi zajímavá ukázka života tehdejší doby na francouzském venkově ve své prostotě i jedinečnosti a oslavě. ()
Tati poprvé, hnedle dvojjediný! . . . Černobíle i (skoro)barevně natočená groteska, originální taškařice, v níž tenhle čahoun se >švihlou< chůzí (potažmo pak jízdou ;o) exceluje coby pošták, zde posel minulosti, každopádně pak mistr skvělých gagů a dobrých zpráv. Jasně, že ten filmek má jako každý debut své mouchy, nejmíň ty, co našeho pošťáka pořád někde obtěžují. Ale i z nich dovede Tati vytěžit skvělý forek, kterak dotěrný hmyz přelétne z uhánějícího ohánějícího se jezdce na jakéhosi venkovana, aby se následně jal opět obtěžovat našeho nervního hrdinu... ;o) . . . Tenhle film je vlastně předzvěstí všech dalších mistrových opusů a Tati je už zde úžasný, jak dokáže nacpat do každé minuty děje plejádu gagů, leckdy nesnadno postřehnutelných, nenápadných, leč vždy však perfektně promyšlených - v dokonalé >choreografii< sebe sama i všech zůčastněných, sladěných s hudbou a dějem, jak dokáže stvořit příběh plný dojemných momentů i pitoreskní řachandy, nostalgicky lidského pohledu na svět, který už v době vzniku filmu byl nenávratně tentam. Ale stačí jeden >panáček< se svým rozhrkaným vélocipedem, pár panáčků (ha! ... on to byl cognac! co... ;o), městečko i s celou řadou místních figurek, skvěle režírovaných k obrazu mistrovu... Stačí tak málo! A tak, jářku, jak říkám, není to dokonalé - ALE! Je to krásný, vřelý, veselý i dojemný film. Tatiho celovečerně první! A má všech 5P! Poctivý - Půvabný - Pitoreskní - Podmanivý - Pošťácký... ;-} . . . Protože pošťák, to byl vždycky symbol posla dobrých zpráv! Amerika neamerika, pokrok nepokrok... Čtyři hvězdičky tedy za film jako takový - a ta pátá - za těch MISTROVÝCH lehce patafyzických 5P... ;o))))) - - - - - (Poprvé viděno kdysi dávno pradávno až k zapomění /zcela jistě v černobílé verzi/, hodnoceno po znovuzhlédnutí rekonstruované barevné verze na dvd, komentář zde mezi komentáři i nekomentáři jako něco kolem dvacátého - 30.12.2009) ()
Jakoby se byl Lada vyřádil na francouzském venkově, okořenili ho americkou groteskou a podávali jej v dokonalé symbióze zvuku a obrazu, tak typickou pro kuchaře velikána ze země galského kohouta. Na místo přílohy si domyslete poetiku, která voní starými pohlednicemi a zcela nepokrytě sahá po neuchopitelné genialitě. A při dezertu se u kávy spokojte s konstatováním, že pan Bazin dobře věděl co má rozebírat... ()
Galerie (38)
Photo © Cady Films
Zajímavosti (6)
- I když bylo od začátku celkem jasné, že film nebude možné převést do barevné podoby, Tati se snažil sladit barvy domů v městečku do šeda a hněda, aby tak vznikl kontrast s přijíždějícími "barevnými" kolotočáři. (Vodnářka)
- Režisér natočil tento film podle nápadů v jeho krátkém snímku Škola pošťáků (1947). (Vodnářka)
- Ani zvuk nebyl na začátku příliš kvalitní, nový se dodělával až v 60. letech. (Vodnářka)
Reklama