Zoe

V té sci-fi rovině pro mě Zoe selhává, protože ten koncept, že se podaří vytvořit plně myslící a cítící bytost je velmi, velmi naivní. Na druhou stranu mi to vadí mnohem méně, než sledovat další klišé s frankenstainovským komplexem. Jenže Zoe nebyla jako sci-fi ani zamýšlena. Proto je především v první půli, pro mnoho lidí nudně předvidatelná. A dokonce to primárně není vztahová romanťárna, byť je druhá polovina sladkobolná a trochu jako z červené knihovny. Takže proč se mi to vlastně líbilo? Zoe nabízí možnost vcítit se a nechá vás rozvíjet svá vlastní proč a co kdyby... . Já viděl film o hledání. O lidské touze mít pod kontrolou to, co námi nejvíc zmítá...naše emoce, city. O strachu, že se láskou zase zraníme a tentokrát už to bude trvalé. A taky o způsobech, jak se tomu vyhnout a o tom, že někdy prostě musíte zavřít oči a skočit. No...když já, starý cynik jsem tam viděl tohle...zajímalo by mě, který tupec sesmolil obsah, který tady visí. Polovina toho není pravda a uvádí Zoe jako přiblblou béčkovou romantiku. Ano, třeba na kousek jako je Ona, sice tento film nemá, ale vyzněním a poselstvím, zase tak daleko není. Ta čtvrtá hvězda je za výkon Léa Seydoux a Ewan McGregora. (19.06.2020)

Na film jsem narazila náhodou a proto jsem neměla žádné informace dopředu a tedy žádná očekávání. Dala bych 3 hvězdičkyy, ale oproti jiným filmům mnou ohodnocených 3 hvězdami mi to přišlo nefér. Navíc jsem ani neuvažovala, že bych se na film nedodívala. Což si zaslouží hvězdiček 5! A proto - 1 hvězda za nápad, 1 hvězda za celkový výběr castu a vizualizaci, 1 hvězda za Ewana, 1 hvězda za Thea, 1 hvězda za to, že jsem vůbec nepoznala Christinu Aguileru, přestože jsem ten samý den viděla Varieté, a mé osobní stržení hvězdy za nerealistický závěr ¯ \ _ (ツ) _ / ¯ (11.10.2019)

Sice něco takového už tady bylo, ale i tak Zoe funguje celkem dobře, moc nenudí a má sympatické postavy. Sice hodina čtyřicet pět je až příliš a celý ten film se zbytečně táhne, ale zase je to docela dobře natočené a jak už jsem psal - moc to nenudí. Taky je zde velmi dobrý soundtrack a hlavně se mi líbila ta ambientní skladba v úplném závěru. Ještě musím pochválit obstojné vedení příběhu a to občasné filozofování zde taky není na škodu. Celkově mi Zoe docela sedla, sice na víc jak 3* není, ale jinak to ujde. Stylem, jakým je to natočené, mi to trochu připomnělo filmy Mika Cahilla, ale největší prdel je, že všechny filmy, co se o jeho styl snaží, jsou nakonec lepší než ty od něj). 3* (17.05.2020)

Drake Doremus zpracovává ve svých filmech stále dokola jedno a to samé téma. Lásku mezi mužem a ženou, která je z různých důvodů nevhodná či zakázaná. V Breathe In je to láska mezi otcem od rodiny a mladou výměnnou studentkou, v Equals nepřeje vztahu sama společnost a v nejnovější Zoe zkoumá možnosti soužití člověka a "replikanta". Doremusovy snímky mě pokaždé něčím zaujmou a ač se vždy jedná o poměrně minimalistickou a uměřenou podívanou, dokážou předat docela silné emoce. Zoe je však pro mě osobně asi nejstudenější ze zmiňovaných filmů a chvílemi spíše vypadá jako hodně povedený studentský projekt. Závěr dojem naštěstí poměrně zachraňuje, nicméně i tak osobně považuji Zoe za asi ten nejslabší Doremusův kus. 5/10 (31.10.2018)

Pripomenulo mi to filmy Andrew Niccola. Komorne sci-fi zalozene na myslienke a postavach. A ten sci-fi balast okolo len dotvara prostredie v ktorom sa pribeh odohrava. Lenze mi to pripadalo az prilis chladne, aby ma zaver dostal do emocionalne kolien. A ani ta myslienka nebola az tak uchvatna. 5/10. (28.03.2019)