Slavnosti sněženek

Kurňa taky bych si dal nějakou tu lahodnou zvěřinu a masíčkem z divočáka bych určitě nepohrdl. Zvlášť když už jsem přežraný všeho toho cukroví, jednohubek a chlebíčků. Úplně se mi sbíhají sliny…Ale alespoň pár vět k samotnému filmu. Slavnosti sněženek rozhodně nejsou špatným filmem, ba právě naopak – ovšem přiznám se, že jsem si s nimi hned napoprvé moc nepotykal. Prostě mi nesedly. Odstupem času jsem však tento film viděl už několikrát a pořád baví. Handrkování dvou znesvářených spolků po lovu divočáka, vygraduje pořádnou žraní, spoustou nezapomenutelných hlášek a hlavně přehlídkou solidních hereckých výkonů většiny zúčastněných. Až mi toho Hanzlíka bylo i líto… (31.12.2018)

Klasika postavená s kouzelných scén, malých gagů, vypilovaných dialogů, hlášek, nezapomenutelných detailů a hereckých výkonů, které vdechují život osobitým hrabalovským figurkám. Úsměvné i smutné, sladké i hořké, vynikající i přes několik drobností, které mi tak úplně nesedly do vkusu. Spíše než většinou zmiňované scény mám rád třeba takové, kde Jaroslav Vozáb mluví o bramborách a Ferdinand Havlík o chlebu. (15.03.2012)

Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. (02.12.2007)

Filmová pohoda. Krásne poetická komédia s prvkami tragiky a jemného filozofického, či baladického nápevu. Ten filmu dodáva pomdanivé prostredie jesenného vidieckeho prostredia Kerských lesov. Množstvo postáv zasahuje do deja priamo aj nepriamo, no všetky v ňom majú nezastupiteľný význam. Príbeh filmu plynie len na jemnom náčrte deja, ktorý prakticky ani nie je dôležitý. Dôležitá je prirodzená plynulosť s množstvom pamätných scén a krásny záver. 85%. (12.06.2009)

"Jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já." Předlohu od Hrabala jsem nečetl, takže jsem k filmu přistupoval s čistým štítem, a i když znám pasivně nejednu hlášku, celkem mě Slavnosti sněženek překvapily. Rozhodně to není komedie, jež by byla založená na přímočarém humoru - spíš jde o jakýsi sled absurdních situací odehrávajících se na vesničce, kterou obývají rozličné charaktery. Jedno prase vs. dva nepřátelské myslivecké spolky - jedna hostina vs. dva podávané pokrmy - šípková omáčka vs. zelí. Dějová linie s pseudohoumlesáckým chovatelem koz šla poněkud mimo mě a dokázal bych si představit příběh i bez ní. I přes množství humorných a absurdních situací, jimž kralovali líný dědek Franc a žrout Karel - měl závěr hořkou pachuť. O to víc mě ale film zaujal! (11.01.2021)