Poslední recenze (2 760)
Grand Prix (2022)
Z výše zmíněných žánrových škatulek u Grand Prix prochází jen road movie, jelikož na dramatické, ale i komediální rovině film nefunguje tak, jak tvůrci možná původně zamýšleli. Téměř všechny postavy jsou neuvěřitelně nesympatické a na pěst, snad jen Tatiana "Smažka" Dyková se postarala o lehké humorné pousmání. Grand Prix určitě vypadal na papíře lépe než na plátně (či obrazovce) a vzhledem k obsazení je škoda toho promarněného potenciálu.
Kaskadér (2024)
Kaskadér má trochu pomalý a uplkaný začátek, nicméně od Coltova návratu na plac film naskočí na svižnou vlnu akce, kterou pomalu neubrzdí ani závěrečné titulky. Leitchův film v sobě sympaticky mísí akční komedii s romantikou a kriminálkou, přičemž všechny žánrové roviny mezi sebou dobře fungují. Emily Blunt mám rád odjakživa a Ryanu Goslingovi rozhodně více sedí ztrápené strniště než kenovská tvářička. Rovněž se mi líbilo, jak film vzdává poctu kaskadérskému řemeslu a všem "bezejmenným", kteří riskují životy, aby mohly "věhlasné" hvězdy zářit. Na závěr nesmím opomenout zmínit výtečnou parodii na žánr vesmírné opery a okaté pokukování, či spíše pobrukování po "dunivé sáze".
Rivalové (2024)
Nejsem vyloženě fanoušek filmů se sportovní tematikou, Rivalové si mě ale dokázali získat díky svému příběhu, v jehož střebodu se nacházel dynamicky a plasticky ztvárněný milostný trojúhelník, jehož jednotlivé vrcholy mezi sebou živelně interagovaly rychlostí tenisového míčku. Chválím strukturu děje, kde byl rámec tvořen rozhodujícím zápasem, zatímco výplní bylo to, co k tomuto lítému mači vedlo. Vlastně se mi nakonec líbila i ona sportovní rovina filmu - rychlé záběry mezi tvářemi, odpaly míčku a raketami mě opravdu vtáhly do děje, dalo by se říct takřka na tenisový kurt. V neposlední řadě musím vyzdvihnout nepřeslechnutelný hudební doprovod, jehož elektronické tóny skvěle pasovaly do příběhu.
Poslední deníček (53)
32. týden 2017 - Final Theme z Velké ryby (Danny Elfman)
Velkou rybu považuji vedle Střihorukého Edwarda a Ospalé díry za Burtonův nejlepší filmařský kousek, který se mi hluboce zapsal do paměti. Velký podíl má na celkovém dojmu rovněž i hudební stránka, pod kterou se klasicky podepsal Burtonův dvorní skladatel Danny Elfman. Nejpůsobivější scénou ve Velké rybě je závěrečná sekvence, k čemuž přispěla i skladba, která onu sekvenci doprovází. Člověka to pak donutí o to více popřemýšlet o životě, který se sám o sobě skládá z mnoha drobných příběhů a náhodných setkání s lidmi - a aby měl člověk na konci o čem vyprávět, tak je třeba ten život řádně prožít a ne jen přežít.
Zároveň jde o poslední příspěvek do deníčku, který uzavírá roční tématický cyklus "Song/skladba týdne".